Článek
Na celý návrh se můžete podívat zde.
Ústavní soud zůstane zachován jako nezávislý orgán ochrany ústavnosti, který bdí nad tím, aby zákony a veřejná moc byly v souladu s ústavou a základními právy občanů. V zásadě navazujeme na osvědčený model, který funguje dosud, s několika drobnými úpravami:
- Složení a jmenování soudců: Ústavní soud bude nadále tvořen soudci jmenovanými na 10 let s možností jednoho opakování mandátu (stejně jako dnes). Způsob jmenování se ale změní tak, aby se na něm podílely všechny složky moci. Jak už bylo uvedeno, dvě třetiny ústavních soudců bude volit Parlament (jednu třetinu Senát, jednu třetinu Sněmovna) a tyto zvolené kandidáty pak panovník jmenuje; zbylou třetinu jmenuje panovník přímo. Toto kolektivní jmenování zabrání, aby si složení soudu „nadiktoval“ jediný aktér podle svého – dnes má tuto pravomoc do velké míry prezident, nově bude nutná shoda širší. Díky tomu bude Ústavní soud více vyvážený a legitimní, protože v něm zasednou osobnosti akceptovatelné pro různé části politického spektra. Panovník sice má třetinu soudců ve své diskreci, ale nelze jmenovat zcela jednostranně smýšlející sbor.
- Pravomoci Ústavního soudu: ÚS bude mít i nadále právo přezkoumávat zákony a jiné právní předpisy a rušit je, pokud jsou v rozporu s ústavou. To je základní funkce – bránit, aby zákonodárci nebo vláda nepřekročili ústavní limity. Zachována bude i možnost jednotlivců podat ústavní stížnost, pokud mají pocit, že jejich základní práva byla porušena, a Ústavní soud může zrušit i konkrétní rozhodnutí či zákonná ustanovení v rámci takové stížnosti. Přirozeně se od Ústavního soudu očekává zdrženlivost v otázkách vysloveně politických nebo společensko-etických. To znamená, že ÚS by neměl nahrazovat rozhodování demokratických institucí v kontroverzních tématech, kde nejde o právní právo, ale hodnotový soud. Tím se chce předejít situacím, kdy by soud například přepisoval volební systém nebo rušil zákony na základě politického nesouhlasu, ač nejsou protiústavní – ÚS má být soudní, ne politický orgán.
- Zrychlení přezkumu zákonů: Novinkou je ustanovení, že návrh na zrušení zákona musí být podán ještě před tím, než zákon podepíše panovník (pokud se tedy někdo – typicky skupina poslanců či senátorů – chystá napadnout nový zákon u ÚS, musí tak učinit okamžitě po jeho schválení v parlamentu). Ústavní soud by poté rychle rozhodl, zda je zákon v pořádku, ještě před vyhlášením. Jakmile panovník zákon podepíše, platí, že byl dodržen ústavní postup a nelze už zákon jako celek zrušit (mimo individuální stížnosti). Cílem je právní jistota – nestane se, že zákon vstoupí v platnost a pak ho Ústavní soud zpětně zruší a nastane chaos. Kritici zákona musí zasáhnout hned. (Samozřejmě možnost napadnout konkrétní ustanovení kdykoli později prostřednictvím individuálních případů zůstává, pokud by se v praxi ukázala protiústavnost.)
Přínosy navržených změn v Ústavním soudu: Jmenováním soudců společným úsilím panovníka a parlamentu se zvýší legitimita soudu – nebude vnímán jako „prezidentův soud“ nebo „panovníkův soud“, ale jako rozmanitý sbor odborníků s důvěrou napříč spektrem. To posílí důvěru veřejnosti v jeho rozhodování. Zároveň soud zůstane nezávislý – soudci mají své funkční období a odpovědnost vůči ústavě, ne vůči tomu, kdo je nominoval.
Zrychlení abstraktní kontroly zákonů (před podpisem) pak zamezí situaci, kdy by zákony byly dlouho v nejistotě. Pro stát i občany je to výhodné – buď soud řekne hned „tento zákon nesmí platit“ (a pak se s tím dá rychle něco dělat), nebo ho nechá být a už se nebude čekat, jestli náhodou za rok někdo něco nezruší. Právní stabilita tím vzroste.
Zkrátka, Ústavní soud v navržené ústavě bude nadále pojistkou ústavního pořádku, ale s větším zapojením různých institucí do jeho jmenování a s procesy, které zajistí jak efektivitu (rychlé řešení neústavních zákonů), tak uměřenost (soud nebude vstupovat do politické arény, pokud nepůjde o ochranu ústavy).
(Dodejme, že ústavní pořádek jako celek bude samozřejmě zahrnovat i Listinu základních práv a svobod, která zůstane plně v platnosti, a další osvědčené instituce jako Nejvyšší kontrolní úřad, obecné soudy či samosprávy – u nich se předpokládá např. obnovení zemské samosprávy, jak již bylo zmíněno).
Autor: Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska)
