Článek
Nález ztracených klenotů
Po zániku Rakousko-uherské monarchie v roce 1918 se některé klenoty, které patřily Habsburkům-Lotrinkům, pohřešovaly. To až do listopadu roku 2025, kdy arcivévodové Simeon Habsbursko-Lotrinský, Lorenz Belgický, arcivévoda Rakouský-Este a hlava rodu Karel Habsbursko-Lotrinský otevřeli v Kanadě bezpečnostní schránku za přítomnosti novinářů New York Times a klenotníka.
Součástí sbírky je i jeden z nejslavnějších diamantů, Florentinský diamant, který se do habsburského majetku dostal skrze sňatek Marie Terezie a Františka I. Štěpána Lotrinského. Tento diamant se stal tématem i některých knih moderních autorů a filmu.
Utajení existence si přála poslední rakouská císařovna a česká královna Zita, která vyslovila přání, aby k odtajnění došlo po sto letech od úmrtí jejího chotě posledního rakouského císaře a českého krále blahoslaveného Karla I. Rakouského (†1922).
Florentinský diamant má být vystaven v Quebecu, kde byl desetiletí ukryt. Má se jednat o poděkování Habsbursko-Lotrinské dynastie za to, že zde klenoty za druhé světové války mohly být ukryty před nacisty, kteří vydali na arcivévodu Ottu von Habsburg, syna Karla I., a jeho rodinu zatykač.
Spor o vlastnictví a monarchistickou symboliku
Po odtajnění existence klenotů se v Rakousku objevil spor o jejich vlastnictví. Část klenotů totiž měla být při rozpadu monarchie umístěna v Hofburgu. Podle některých historiků byly rodinnými šperky ty, které byly uloženy v Schönbrunnu. Někteří se tedy domnívají, že mají být majetkem Rakouské republiky jako korunovační klenoty. Tomu Karel Habsbursko-Lotrinský oponuje tím, že šperky byly před rokem 1918 vedeny jako soukromý majetek a dodává, že nejsou jeho majetkem, ale v současnosti je vlastní nadace v Kanadě.
Rakouský ministr kultury a vicekancléř Andreas Babler (SPÖ) zřídil komisi, kterou vede předseda Finanční prokuratury Wolfgang Peschorn. Cílem této komise je zjistit, zda na ně má Rakouská republika nárok. Výsledky této komise se očekávají na podzim roku 2026.
K tomu se znovu otevírá v Rakousku ožehavé téma monarchistické a šlechtické symboliky. Někteří obviňují arcivévodu Karla Habsbursko-Lotrinského z pěstování monarchistických tradic především skrze používání historických titulů velmistrovstvím rodového rytířského řádu Řádu sv. Jiří – evropského řádu Domu Habsbursko-Lotrinského.
Čeští monarchisté stojí za naším panovnickým rodem
My čeští monarchisté samozřejmě stojíme za naším společným panovnickým rodem. Toto není pouze právní spor, ale hlavně vyjádření vztahu k našemu panovnickému rodu a k naší vlastní historii.
Tento postup musíme považovat za neúctu k vlastním dějinám ze strany Rakouska. Je smutné, že i po sto letech si chce Rakouská republika vyřizovat účty s někdejším císařským a královským rodem. Již z toho důvodu, že největším bojovníkem za samostatné a svobodné Rakousko za druhé světové války bylo Jeho císařské a královské Veličenstvo Otto von Habsburg.
Stát za naším společným rodem je i morální povinností nás z Čech, Moravy a Slezska. Již z toho důvodu, že i my máme temné stránky v zabavování majetku, ať už to byli Hohenbergové a jejich majetek včetně zámku Konopiště nebo vztah k vládnoucím knížatům z Lichtenštejna. Možná i o to více, že se Otto von Habsburg zasazoval o osvobození zemí východního bloku ze spárů komunistických režimů a přispěl k tomu i zlomovým Panevropským piknikem.
Pokud si nedokážeme vážit našeho císařského či královského rodu, nemůžeme si zároveň vážit vlastní historie.
Autor: E. Pašingr
