Článek
V druhém kole prezidentských voleb na Slovensku se postavili dva kandidáti, kandidát opozice Ivan Korčok a vládní kandidát Peter Pellegrini. Volby vyhrál a novým slovenským prezidentem se stal Peter Pellegrini, se ziskem 53,12 % hlasů.
Slovenská opozice chtěla s pomocí Ivana Korčoka jako prezidenta zajistit protiváhu a brzdu vůči Robertu Ficovi, jenž se jako premiér mstí za své odstavení od moci v roce 2018. Tato snaha opozice selhala a zvoleným prezidentem je Peter Pellegrini, který sám říkal, že nechce vládě dělat protiváhu a nějak být k ní kritický.
Vyvstává tedy otázka, je volený prezident schopný být součástí pro demokracii tolik důležitého systému brzd a protivah?
Volená hlava státu a systém brzd a protivah
Systém brzd a protivah je princip, který zajišťuje rovnováhu v dělbě moci. Pokouší se znemožnit, aby někdo získal větší moc než ostatní.
Na Slovensku je tento systém nyní narušen tím, že v jednokomorovém parlamentu, tj. Národní rada Slovenské republiky, má většinu, sice ne ústavní, vláda Roberta Fica a prezidentem je nově taktéž vládní člověk. To v důsledku částečně paralyzuje demokratický ráz země, to jede ruka v ruku Robertu Ficovi, který se chce pomstít svým oponentům.
Když se podíváme k nám do Česka, není situace nic moc odlišná. Prezident je, ať se to komukoliv líbí či ne, vládní člověk, Senát je celý ovládaný vládou v Poslanecké sněmovně má logicky většinu, zase nikoliv ústavní, vláda. V tomto okamžiku je vlastně úřad prezidenta existence Senátu nadbytečná, netvoří totiž žádnou protiváhu. Pokud by se premiérem znovu stal Andrej Babiš, začnou mít prezident a Senát smysl.
To v důsledku ukazuje, že přímá volba hlavy státu nezajišťuje to, aby hlava státu byla plnohodnotnou součástí demokratického systému. Nezaručuje to ani nepřímá volba Parlamentem, tam je totiž prezident vždy hlasem Parlamentu.
Jak tedy zajistit, aby hlava státu byla opravdovou a důležitou součástí systému brzd a protivah?
Řešení?
Jedno z řešeních nabízí monarchisté. Ti zastávají názor, že aby plně fungovala liberální demokracie, která by se dokázala bránit proti autoritářským tendencím, tak musí fungovat smíšený systém. Ten se zakládá na existenci tří principů, monarchického (hlava státu), aristokratického či stavovského (horní komora) a demokratického (dolní komora). Samotné pojmenování jednotlivých principů je ve velké míře nepřesný, neboť všechny se zakládají na nějaké demokratické podstatě.
Monarchický princip u hlavy státu znamená, že je hlavou státu dědičný panovník. Proč? Protože panovník není volen, není tedy v důsledku zavázaný k mocenským strukturám, ke kterým je jinak zavázaný prezident, jenž byl těmito strukturami dotlačen ke zvolení. Panovník a členové panovnického domu mají zpravidla zakázáno být členy politických stran a nemají volební právo. Dále potenciálního panovníka lidé znají již od dětství a již od mládí je veden k tomu, aby se jednou stal hlavou státu. Panovník je tedy takové řemeslo, kterému se člověk nejdříve učí jako učeň a později se stává mistrem. Panovníkova demokratická legitimita pochází od toho, že je hlavou státu pouze kvůli tomu, že ho tak většina občanů bere. Občané mají vždy možnost panovníka sesadit a dosadit následníka trůnu nebo můžou rovnou instituci monarchie zrušit.
Aristokratický či stavovský princip u horní komory parlamentu, tj. Senát, znamená, že senátoři nejsou přímo voleni občany, ale jsou delegováni na základě svých funkcí nebo jsou voleni volenými zástupci samosprávných celků. Velmi podobné systémy fungují v Irsku, to je podle listu The Economist 7. nejdemokratičtější stát světa, a ve Slovinsku.
Demokratický princip není třeba vysvětlovat, podle něho totiž volíme v současnosti Poslaneckou sněmovnu.
Závěr
Monarchisté si tedy myslí, že pro lepší funkčnost demokracie a její obranyschopnost je ideálnější konstituční monarchie, kde je panovník omezen ústavou a parlamentem. Dodnes panují okolo monarchistů různé mýty a předsudky, ty jsme se pokoušeli vyvrátit v článku Časté otázky k monarchii a monarchismu. Monarchisté jsou normální demokraticky smýšlející lidé, žádní recesisté, kteří nabízejí alternativu k současnému stavu státu.
Prezidentské volby, jako ty slovenské teď, nám ukazují nevýhody a vady republiky a to ve směru k demokratickému rázu země.
Děkuji za přečtení a přeji krásný zbytek dne.
Autor: Šéfredaktor
