Časté otázky k monarchii a monarchismu

Moderní monarchie nejsou feudalistické. Feudalismus navíc není primárně spojen s monarchií, nacházel se i v republikách. Argument, že monarchie jsou ze své podstaty feudalistické, byl vymyšlen Karlem Marxem a zpopularizován komunisty, z politologického ani historického hlediska se nejedná o pravdu, ale o lež, která měla sloužit propagandistickým účelům. Naprostá většina moderních monarchistů jsou (středo)pravicově zaměření a podporují různé formy kapitalismu a do žádného středověku se vracet nechtějí.

Nejdříve si musíme definovat, co to demokracie je, abychom mohli určit zda konstituční monarchie demokratická být může či nemůže.

Demokracie je systém, kde:

1. Všichni, kdo mají oficiální poltickou moc, jsou odpovědni voličům bud přímo, nebo na základě faktu, že byli ustanoveni zvolenými zástupci.

2. Zvolený parlament má značnou legislativní a deliberativní odpovědnost.

3. Všichni svéprávní občané představují voličstvo.

4. Volby se konají v častých intervalech, nejsou zmanipulovány.

5. Je dostatečná úroveň občanských svobod, ale také možnost zakládat politické strany.

Když se podíváme do praxe, tak monarchie stejně jako republika můžou být liberální demokracií. Podle Indexu demokracie je dokonalejší demokracií než Česko (25. místo): Norsko (1.), Nový Zéland (2.), Švédsko (4.), Dánsko (6.), Nizozemsko (9.), Kanada (12.), Lucembursko (13.), Austrálie (15.), Japonsko (16.), Spojené království (18.), Španělsko (22.). Méně dokonalou, ale pořád demokracií než Česko je Belgie (36.), Malajsie (40.), Thajsko (55.), Lesotho (77.). Přitom nejsou započítány malé evropské monarchie jako Lichtenštejnsko, Monako a Andorra, které jsou také demokraciemi. V konstitučních monarchiích platí zákony, které vytváří parlament volený všemi svéprávnými osobami, které jsou si všechny rovny před zákonem. Šlechtické tituly nenesou žádné výsady, jedná se o typ vyznamenání jako jsou státní vyznamenání a řády v republice, v současnosti se navíc udělují většinou doživotně a výjimečně dědičně. Šlechta je s panovnickým rodem na stejné úrovni jako jakýkoliv jiný občan. Členové panovnického rodu, ale mívají práva trochu jinak než zbytek společnosti, např. ve Spojeném království mají členové královské rodiny zakázáno pasivní i aktivní volební právo a nemají pasy. Pokud tedy mají členové panovnického rodu nějakou odchylku, tak to bývá omezením jejich práv.

Nikoliv, konstituční monarchie má dost zásadní rozdíly. Nevolenost úřadu hlavy státu způsobuje, že panovník nemusí nijak získávat sponzory pro zisk úřadu a nemusí používat marketingové tahy, aby se při volbách zalíbil. Hlavou státu se tedy nemůžou stát političtí prospěcháři a manipulátoři, kterým jde o moc a slávu. Panovník má i větší odpovědnost díky doživotnosti funkce, musí se tedy celé své období chovat, co nejlépe reprezentativně a nemůže se jako prezident v druhém funkčním období začít chovat svévolně. Monarchu navíc ještě svazuje rodina a dědičný princip, je tlačen k tomu, aby nepoškodil rodinu a své potomky. Je tedy přinucen chovat se nekonfrontačně a reprezentativně. Pokud by se stal nepopulárním, tak většinou abdikuje (v nejzazším scénáři je možné, aby parlament panovníka demokraticky svrhnul a povolal na trůn následníka). Instituce monarchie řeší i praktické politické problémy, neboť panovník díky své politické nezávislosti může hrát lepší roli ústavní pojistky. Následník trůnu je již od dětství veden a školen k budoucí roli hlavy státu, po dosažení plnoletosti často přebírá některé pravomoci panovníka, stává se tak státníkem-profesionálem.

Ve zkratce má konstituční monarchie oproti republice tyto výhody:

Konstituční monarchie, neboli ústavní monarchie, se řídí zákony a ústavou. Panovníka se tedy dá zbavit demokratickými procesy jako třeba jeho sesazením ze strany parlamentu. Monarcha, ale častěji sám od sebe abdikuje, když ucítí, že nemá podporu občanů. V moderních demokratických monarchiích panovník svoji legitimitu odvozuje od vůle lidu, neboť pouze na lidech záleží jestli budou panovníka brát jako svoji hlavu státu. Právě občané se můžou rozhodnout o změně státního zřízení.

Jak již bylo zmíněno, v konstituční monarchii se zákony řídí i panovník , tedy i proces v rámci nástupnického řádu. V současné době není možné, aby se hlavou státu stal člověk nesvéprávný, v nástupnickém řádu se takový člověk přeskakuje. Následníka trůnu a budoucího panovníka známe již od jeho dětství, navíc je již od raného věku připravován ke své budoucí roli. Po dosažení plnoletosti často následník trůnu přebírá nějaké pravomoci panovníka, aby mohl získat praxi. Tím je tedy minimalizováno riziko nekompetentní hlavy státu. Kdyby se i přesto ukázal panovník jako nekompetentní, je možné, aby ho výjimečně parlament sesadil. V současných panovnických rodech navíc nefunguje morganatické manželství a argument, že panovníci se brali mezi sebou, a díky tomu byli degenerovaní, je pouze snůška lží, kterou nepřekvapivě vymysleli komunisté.

Jedná se o mýtus, který je zavádějící až dezinformační. Za dobrý příklad, proč tomu tak není, může posloužit Spojené království. Na královskou rodinu průměrný Brit dal v roce 2017 4,50 libry za rok, což je opravdu miniaturní částka. V monarchii platí daňoví poplatníci to samé jako v republice: ochranku, správu sídel, vozový park apod. V monarchiích bývá často velkou oslavou svatby členů královské rodiny, ale ty si platí královská rodina sama. Např. svatba prince Harryho a Meghan stála 30 milionu liber, ale na oplátku podle analytické skupiny Brand Finance dodala svatba do britské ekonomiky 1,05 miliardy liber, tedy přibližně 30 krát více, než bylo do ní vloženo. Tím se dostáváme k dalšímu argumentu, proč monarchie je hospodárná, ona oproti republice dokáže i vydělávat a přinášet do ekonomiky další kapitál. Co daňoví poplatníci platí ve Spojeném království je korunovace (Spojené království je poslední monarchie, která provádí korunovaci). Korunovace krále Karla III. stála v přepočtu cca 2,3 miliardy Kč, ale musíme si uvědomit, že korunovace jsou jednou za desítky let (prezidentské inaugurace každých pět let a jsou rovněž z veřejných peněz). Díky korunovaci se celá země zaplnila turisty, kteří využívali veřejnou dopravu, hotely, restaurace atd. a nesmíme opomenout i odbyt upomínkových předmětů apod. Předkorunovační odhady výdělku byly pro odvětví pohostinství ve výši přes 9 miliard Kč (čtyřikrát více než do ní Britové dali, navíc se jedná pouze o jedno odvětví ekonomiky). Nevydělávají, ale pouze korunovace a svatby, jako výdělečná je považována již samotná existence monarchie. Brand Finance ve studii Monarchy 2017 (zde) odhaduje, že v roce 2017 do ekonomiky přispěla královská rodina částkou 1,76 miliardy liber. Do zmíněné sumy analytici započítali odvody královny z Crown Estate (soubor nemovitostí), dále zisky ze značek jako Royal Warrant nebo Coats of Arms, přínos turismu a reklamu, kterou zemi poskytují. Ze státního rozpočtu přitom královna Alžběta a její rodina v roce 2017 odčerpali 292 milionů liber.

Zajímavá je třeba i situace v Lichtenštejnském knížectví, kde své knížecí rodině dokonce nic neplatí, protože rodina hospodaří na svém majetku a z něho vše platí.

V Česku monarchie zanikla před více než sto lety, ale monarchistický pohled na svět a monarchistické symboly nezmizely. Když vznikalo Československo, tak nevznikalo na zelené louce. Před ním zde vždy byla monarchie a vznik republiky byl ujasněn až později. Přesto Československo nebylo republikou v klasickém smyslu slova, aby mohla ČSR přežít, musela převzít monarchistické symboly ze zaniklé Rakousko-uherské monarchie. TGM jako prezident musel splnit úkol, stát se náhradním králem, proto bylo prezidentské sídlo umístěno na Pražský hrad, i přes odpor Masaryka. Inspirací pro reprezentaci TGM byl všem dosud známý císař František Josef I., jehož smrt si nikdo do roku 1916 neuměl představit. Masaryk jezdil na koni, nosil zvláštní typ uniformy a byl prezentován jako stařičký moudrý a spravedlivý muž, který každý den pracuje pro svůj národ, stejně jako byl vnímán FJI. Tento stav převzal i druhý prezident Edvard Beneš, který byl označován jako Masarykův korunní princ. Vše zůstalo i za působení Emila Háchy, pak tohoto monarchistického sentimentu hlavy státu využili komunisté, Československo bylo jednou z mála komunistických zemí, které si zachovaly úřad prezidenta. Po pádu komunismu se nic nezměnilo a bylo navázáno na odkaz TGM, tím bylo udrženo monarchistické vnímání hlavy státu dodnes. Důkazem pro monarchistické vnímání prezidenta svědčí i to, že jsme jedna z mála republik, kde má prezident absolutní moc nad milostmi a amnestiemi, je vyobrazen na známkách, má nejvyšší důvěru z politiků, stejně jako král jezdí po své zemi a prezidentská inaugurace má velmi monarchistický charakter, součástí je i mše Te Deum. Nejen to, ale i postavení našich korunovačních klenotů, které jsou vystavovány velmi výjimečně a stojí se na ně dlouhé fronty lidí z celé země. Nic z toho není pro republiku a republikánské vnímání typické. Česko je republikou podle fasády, ale uvnitř je to pořád monarchie. Velmi hezky to vysvětluje historik Martin Wihoda v tomto článku. Stejný názor má i politolog a historik profesor Stanislav Balík, který svůj pohled prezentuje v tomto rozhovoru.

Pokud se bavíme o zavedení monarchie v Česku, tak si musíme uvědomit, že česká monarchie by byla naprosto specifická. Nejednalo by se tedy o úplné převedení systémů jaké fungují v jiných monarchiích. Je možné, že by se česká monarchie v něčem inspirovala, ale rozhodně by to nebylo to samé jako ve Spojeném království, Dánsku či ve Španělsku.

Konkrétní představa toho, jak by monarchie v Česku měla fungovat se liší od monarchisty k monarchistovi. Jedna z představ byla popsána např. zde ve článku Ideje monarchistické aneb Monarchie 21. století.

Česko má pořád platný nástupnický řád, neboť republika nemá žádný mandát na to ho zrušit. Součástí nástupnického řádu je i tzv. Pragmatická sankce, jenž jako typ úředního aktu pochází z římského práva. Pragmatická sankce je zákon základní důležitosti, který je nezrušitelný a trvalý. To znamená, že nástupnický řád je pořád platný. V současnosti žije i vnuk posledního českého krále, je jím Karel Habsbursko-Lotrinský, který je tedy podle nástupnického řádu právoplatným králem a má tedy nejsilnější a nejlegitimnější nárok na český trůn. Karel Habsbursko-Lotrinský je synem posledního českého korunního prince Otty von Habsburg, je to podnikatel a humanitární pracovník, v letech 2008 až 2020 vedl organizaci Blue Shield, která se zabývá záchranou kulturních památek ve válečných konfliktech apod. Má zkušenosti i z politiky, krátce působil jako europoslanec a v současnosti je prezidentem rakouské pobočky Panevropské unie, která usiluje o sjednocenou Evropu. Více o něm zde. Panovnický rod by byl nejspíše vybrán rovnou v referendu o změně státního zřízení.

Spousta lidí řekne, že Habsburkové-Lotrinkové jsou pro ně jako „cizáci “ (to není úplně pravda, neboť jsou potomky Přemyslovců, Lucemburků a Jagellonců) nepřijatelní a navrhují dosazení na trůn nějaký český šlechtický rod. Problém je v tom, že není znám žádný rod, který by byl ochoten si uzurpovat český trůn. Většina českých šlechticů státní zřízení neřeší anebo podporují nárok Habsburků-Lotrinků, z české šlechty tedy není koho brát. Jako další varianta je navrhováno dosazení zahraničního rodu, ale tím odpadá argument proti Habsburkům-Lotrinkům. Navíc v této variantě je dost nepravděpodobné, že by si vládnoucí či nevládnoucí rody rozhodly uzurpovat trůn, který s nimi nijak významně nesouvisí. Nakonec, ale i jakákoliv volba jiného rodu narušuje monarchický princip, neboť pak má zvolený rod legitimitu omezenou na úroveň stejnou jakou má prezident či nižší. Habsburkové-Lotrinkové jsou jediným panovnickým rodem, který má na český trůn nezpochybnitelný nárok a má vztah k Česku, i když jeho členové v současnosti neumí česky (jazyk by se samozřejmě z principu musel panovník doučit).

Podle českého nástupnického řádu, ne. Případná změna se navíc jeví jako nereálná, neboť Habsburkové-Lotrinkové jsou i titulárními panovníky spousty dalších zemí. Podobný systém funguje i v pár dalších monarchiích, i když v současnosti od něj většina ustoupila, dodávalo by to teda Česku punc jedinečnosti, což nemusí být na škodu.

Nemusí tomu tak být, v současnosti je sekulárními monarchiemi Lucembursko, Belgie, Nizozemsko, Švédsko, Španělsko, Andorra, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Japonsko, Svazijsko atd. V případě, že by se v Česku konaly korunovace, tak by si to vyžádalo úpravu korunovačního řádu. Korunovace je převážně významu církevního, ale pro české agnostické prostředí by bylo záhodno ji trochu sekularizovat. Korunovace by nejspíše byla prováděna, jak je v korunovačním řadu stanoveno, katolickou mší, obřadu by se, ale účastnili i zástupci dalších náboženství jako hosté. Panovník by skládal nejspíše upravenou korunovační přísahu, již by nepřísahal věrnost katolické církvi a místo toho by se zavazoval k  ochraně všech náboženství, vedle toho by ještě znovu přísahal na ústavu a zavázal se dodržovat sekulární charakter státu.

Dodnes není znám jediný hlavní důvod, proč Češi vstupovali do legií. Někteří tak činili z nacionalistických pohnutek, ale zanedbatelné určitě není ani to, že někteří se chtěli dostat z bídných podmínek zajateckého tábora. Rozhodně nelze říct, že by bojovali za republiku, neboť státní zřízení nebylo předem určeno a ze začátku nebyly legie navázány na Masaryka, Štefánika a Beneše, Štefánik navíc preferoval monarchii. Je možné, že i někteří legionáři nebojovali výslovně proti Habsburkům, ale hlavně proti Němcům. Obnovu monarchie nelze brát jako zneuctění památky legionářů, neboť ti bojovali za samostatný stát a to pravděpodobně jako monarchii. Nakonec legionáři byli zlomek Čechů na frontě. Většina mužů z Českých zemí (cca 1 300 000) bojovalo za Rakousko-Uhersko a z nich cca 130 000 padlo. V legiích za to sloužilo 88 701 a z nich 5 405 padlo.

Být tomu tak nemusí, instituce monarchie ztělesňuje tradici a jistotu, ale současné demokratické monarchie umožňují existenci liberální či progresivní vlády. Instituce monarchie spočívá v pilíři, který v nejistých časech zajišťuje aspoň nějaký pocit jistoty. V historii známe spoustu liberálních a pokrokových panovníků a i dnes můžeme nalézt podobně smýšlející, např. britský král je znám svým zápalem pro ekologii a udržitelný životní styl. Moderní monarchie se snaží o skloubení tradice a kontinuity s pokrokem, tak aby byly v rovnováze. V tom je obsažena určitá nadčasovost.

Nikoliv, šlechtické tituly se udílely a udílejí za zásluhy, navíc dnes s nimi není spojena žádná moc ani úřady a jsou většinou udělovány pouze doživotně.

Korejská lidově demokratická republika, tzv. Severní Korea, bývá někdy označována za monarchii de facto. KLDR lze považovat za kvazi-absolutistickou monarchii, nikoliv teda monarchii konstituční a demokratickou. Kvazi je proto, že postrádá některé základní rysy pro monarchie společné. KLDR nemá nástupnický řád a nástupci dosavadního vůdce navíc nedědí žádný panovnický titul. S předáváním moci po zesnulém vůdci je často spojeno vnitřní soupeření a intriky v rámci vládnoucí rodiny Kimů a je to tedy podobné raně středověkým Čechám ještě před zavedením seniorátu. Jako příklad zde může posloužit boj o následnictví po Kim Ir-senovi, kdy o nástupnictví soupeřil Kim Ir-senův syn Kim Čong-il a Kim Ir-senův bratr Kim Čong-ju. Fakticky se jedná o komunistickou autokracii, kde je vládnoucí vrstvou rodina Kimů, nelze ji tak ani porovnávat s typickými moderními monarchiemi. KLDR má určité rysy monarchie, ale ne dostatečně, aby se dala používat v argumentaci proti monarchiím. Ve skutečnosti je to případ sám o sobě.

Děkuji za přečtení a přeji krásný den.

Autor: Šéfredaktor