Druhy monarchie

Dědičná monarchie je systém, kde se úřad panovníka dědí podle určitých pravidel nebo zvyklostí. Když se řekne monarchie, tak většina lidí si představí právě monarchii dědičnou. Za výhodu dědičné monarchie je považováno to, že budoucí panovník je znám dlouho dopředu. Existují různé druhy dědičnosti jako seniorát, ultimogenitura nebo rota, ale v současnosti existují tři hlavní druhy prvorozenství, tj. primogenitura. V současnosti nejrozšířenější systémy jsou uvedeny níže.

Absolutní nebo rovná primogenitura je systém, kde dědí vždy prvorozený v dědické posloupnosti a neřeší se zda je to muž nebo žena. Absolutní primogenitura tedy umožňuje nastoupit i ženě na trůn. V současnosti ji v Evropě používá Švédsko (od roku 1980), Nizozemsko (od roku 1983), Norsko (od roku 1990), Belgie (od roku 1991), Dánsko (od roku 2009), Lucembursko (od roku 2011) a Spojené království (od roku 2015). Do budoucna by ji mělo využívat i Španělsko.

Kognatická primogenitura nebo primogenitura mužské preference je systém, kde může dědit žena pouze v případě, že aktuální panovník nemá žádné žijící syny, ale má dceru. Tento systém je uplatňován v Monaku a v současnosti ve Španělsku, to má ale přejít na absolutní primogenituru. V minulosti byla kognatická primogenitura používána na trůnech Anglie a Skotska, ve Spojeném království platila až do roku 2015, kdy se přešlo na absolutní primogenituru.

Agnaticko-kognatická primogenitura či polo-salické právo je systém, kde může žena dědit pouze v případě, že vymřou všichni mužští členové panovnického rodu. Tento systém je používán českým nástupnickým řádem, to díky tzv. Pragmatické sankci. Podle tohoto řádu je v současnosti českým titulárním králem Karel Habsbursko-Lotrinský.

Agnatická primogenitura či salické právo je systém, kde ženám není nijak umožněno nastoupit na trůn. Salické právo se uplatňuje např. v Lichtenštejnsku a Japonsku.

V této části je pospán vývoj nástupnického práva v Českých zemích.

První nástupnický řád stanovil kníže Břetislav I., ten zavedl seniorát. Přemysl Otakar I. pak seniorát zrušil a zavedl primogenituru. Od Přemysla Otakara II. bylo určité dědické právo přiznáno i ženám. V případě, kdy vymřel královský rod, tak šlechta měla právo zvolit nový rod, nikoliv panovníka. Uchazeči byli pouze ti, co měli za manželku členku původního po meči vymřelého rodu. Toto pravidlo se vždy dodržovalo, výjimkou bylo zvolení Jiřího z Poděbrad, které tomuto pravidlu odporovalo. Po častém střídání rodů po vymření Lucemburků si čeští stavové zažili volit každého panovníka, i když rod nevymřel. Tento postup, ale neměl žádnou oporu kromě zažitosti. Proto je za nelegitimní volbu považována volba Fridricha Falckého, na kterou stavové neměli žádné právo. S praxí volby každého panovníka udělala přítrž porážka stavů roku 1620. Velkou změnou znamenala tzv. Pragmatická sankce, kterou 19. dubna 1713 vydal Karel VI. Pragmatická sankce byla přijata českým zemským sněmem 12. října 1720, moravským zemským sněmem 17. října 1720, slezským zemským sněmem 25. října 1720 a Chebskem 21. října 1721. Pragmatická sankce zavedla agnaticko-kognatickou primogenituru, tím de facto zaniklo právo stavů volit nový rod po vymření, i když de iure pořád platí, tak je ve skutečnosti kvůli podstatě agnaticko-kognatické primogenitury nereálné jeho uplatnění.

Volená monarchie je specifický typ monarchie, kde je panovník volen. Jsou různé systémy toho, kdo panovníka volí, na jak dlouho ho volí a kdo může být panovníkem. V současnosti je volenou monarchií Kambodža, kde devítičlenná Královská rada trůnu volí doživotně krále. Králem se může stát pouze potomek krále Ang Duonga, kterému je nejméně 30 let. Tento systém je velmi podobný tanistře, která byla používána v Irsku a Skotsku. Další volenou monarchií je Svatý stolec, kde papeže volí kolegium kardinálů na konkláve. Volenou monarchií je i Malajsie. Malajsijského Yang di-Pertuan Agonga volí na pět let ze svého středu devět hlav malajsijských států. Ve Spojených arabských emirátech volí Federální nejvyšší rada, tvořená emíry jednotlivých emirátů, prezidenta na pět let. V SAE je tradice, že se prezidentem stává vždy emír Abú Zabí a do doby než je nový prezident potvrzen, tak se úřadujícím stává emír Dubaje, zatím to vždy byl jeden den.

Konstituční monarchie nebo ústavní monarchie je státní zřízení, kde je monarcha omezen psanou či nepsanou ústavou. Zpravidla se jedná o monarchie demokratické.

Parlamentní monarchie je monarchie, kde panovník zastává hlavně ceremoniální roli. Panovník je výrazně omezen parlamentem a nezastává opravdovou výkonnou moc. Pravomoci panovníka se liší monarchie od monarchie, švédský král má např. čistě ceremoniální funkci, ale v jiných parlamentních monarchiích má panovník i právo veta apod. Většina evropských monarchií jsou monarchie parlamentní.

Polo-konstituční monarchie je monarchie, kde panovník zastává i různé významnější pravomoci v oblasti výkonné moci. Rozhodně nelze polo-konstituční zaměňovat s nedemokratickým, takové Lichtenštejnsko se řadí mezi vyspělé demokracie. Proto je tento termín do jisté míry zavádějící a někdy se setkáme s označením výkonná monarchie. V Evropě jsou polo-konstitučními monarchiemi Lichtenštejnsko a Monako, tyto monarchie jsou liberálními demokraciemi a pravomoci panovníka jsou velmi podobné těm, jenž má prezident (polo-)prezidentské republiky. Arabské polo-konstituční monarchie jsou oproti Lichtenštejnsku a Monaku autoritářštější.

Absolutistická monarchie či absolutní monarchie je v zásadě monarchie nedemokratická. Panovník v těchto monarchiích drží veškerou moc a nemá k sobě žádné protiváhy. V současnosti existuje pouze pět suverénních absolutistických monarchií. Jedná se o Brunej, Eswatini (Svazijsko), Vatikán, Saúdskou Arábii a Omán. Všechny emiráty tvořící Spojené arabské emiráty jsou taktéž absolutistickými monarchiemi.

Stavovská monarchie je historický druh monarchie, který byl rozšířený převážně v pozdním středověku, tj. 14. a 15. století. Tento typ monarchie přežíval v některých zemích ještě v 16. století. Stavovskou monarchii by šlo zařadit mezi absolutistickou monarchii a moderní polo-konstituční. V této monarchii je panovník výrazně omezen šlechtou, jenž zastává moc zákonodárnou. Tento typ byl nahrazen monarchiemi absolutistickými, v Českých zemích se to povedlo z náboženských důvodů až v 17. století po porážce stavovského povstání roku 1620.

Suverénní monarchie je monarchie, která má status suverénního státu a nespadá tak pod žádný jiný.

Subnárodní monarchie či nesuverenní monarchie je monarchie, která spadá pod nějaký uznaný suverenní stát. Subnárodní monarchie nemusí být nutně součástí monarchie, existují totiž i v republikách, konkrétně např. v Nigérii, Ugandě, Togu, na Novém Zélandu (Říše Māori), ve Francii (Sigave, Tu'a, Uvéa), v Burkině Faso a Jižní Africe (Zululand). Jedná se často tradiční domorodé uspořádání.

Unitární monarchie je monarchie, kde funguje unitární stát. Nemá tedy pod sebou žádné výrazně autonomní celky.

Federální monarchie je monarchie, která je federací. Obvykle se tak označují pouze ty monarchie, jež mají společného federálního panovníka, ale jednotlivé federální subjekty mají zároveň svého vlastního monarchu. V současnosti tuto podmínku splňují pouze Spojené arabské emiráty a Malajsie. V minulosti bylo federální monarchií i Německo, konkrétně v letech 1871 až 1918.

Jedná se o unii dvou a více států, která mají společnou dynastii, ale nikoliv panovníka. V minulosti to bylo spojení mezi rakouskými a španělskými Habsburky.

Jedná se o unii dvou a více plně samostatných států, které mají společného panovníka. V současnosti je nejznámějším příkladem Commonwealth realms.

Jedná se o unii dvou a více států, které mají společného panovníka a i některé další instituce. V minulosti se jednalo např. o Dánsko-Norsko a Rakousko-Uhersko.

Monarchie lze dělit i podle panovnických hodností jako např. císař, král, kníže. Panovnické hodnosti se liší podle kulturně-historického prostředí. Odlišné panovnické hodnosti má muslimských svět, západní Evropa, východní Evropa, Asie a tradiční domorodé monarchie.

Specifickými monarchiemi jsou Eswatini (Svazijsko), Vatikán a Andorra.

Eswatini je absolutistická monarchie v Africe, hraničí s Jižní Afrikou a Mosambikem. Titul panovníka je iNgwenyama. Specifičností této monarchie je to, že se jedná o diarchii. Král totiž vládne spolu se svou matkou s titulem Ndlovukati. Další zvláštností je to, že se král po smrti dosavadního volí. Celkově není znám přesný způsob volby a rozhodování, kdo má být novým panovníkem, ale důležitou roli hrají i postavení manželek potenciálního panovníka (ve Svazijsku je polygamie).

Vatikán je neznámější volená monarchie. Městskému státu Vatikán vládne absolutistickou mocí římský biskup, hlava katolické církve, obvykle zvaný jako papež. Velkou specifičností této monarchie je to, že je striktně spojena s mocí duchovní a prakticky žádnou světskou.

Specifickou monarchií je i Andorrské knížectví. Andorra se nachází na hranicích mezi Francií a Španělskem a jedná se o diarchii a parlamentní monarchii. Andorra má dvě spoluknížata, první spoluknížetem je biskup urgellský a druhým je francouzský prezident, v minulosti to byl hrabě z Foix (1278 až 1472), navarrský král (1472 až 1620), francouzský král (1620 až 1792, 1814 až 1815, 1815 až 1830), král Francouzů (1830 až 1848) a císař Francouzů (1806 až 1814, 1815, 1852 až 1870). Andorra byla krátce v roce 1396 anektována Aragonií, dále pak byla znovu anektována Aragonií v letech 1512 až 1513. V letech první francouzské republiky se Francie vzdává spoluvlády.

Děkuji za přečtení a přeji krásný den.

Autor: Šéfredaktor