Monarchie a demokracie

Monarchie je opakem republiky, ale nikoliv demokracie. Proč?

Opakem demokracie je totiž ze státovědného hlediska autokracie a případně hybridní režim, tj. neúplná demokracie.

Demokracie se definuje jako systém, kde:

1. Všichni, kdo mají oficiální poltickou moc, jsou odpovědni voličům bud přímo, nebo na základě faktu, že byli ustanoveni zvolenými zástupci.

2. Zvolený parlament má značnou legislativní a deliberativní odpovědnost.

3. Všichni svéprávní občané představují voličstvo.

4. Volby se konají v častých intervalech, nejsou zmanipulovány.

5. Je dostatečná úroveň občanských svobod, ale také možnost zakládat politické strany.

V této části článku, oproti té předchozí, se bude věnovat datům a konkrétním příkladům.

Na světě existuje mnoho modelů, které se snaží mapovat demokratičnost jednotlivých zemí. Ty největší budou níže představeny a bude primárně řešeno zařazení monarchií.

Jedná se o model britské společnosti The Economist Newspaper Limited, jenž vydává liberální týdeník The Economist.

Podle Indexu demokracie z roku 2023 byl státem s nejdokonalejší demokracií Norské království.

Mezi plné demokracie patřily tyto státy (tučně jsou monarchie):

Nejdříve si musíme uvědomit, že na světě je 43 států monarchií z 190 suverénních států bez zpochybnění suverenity. 8 států má někým zpochybněnou suverenitu, jedná se o ruské loutkové státy Abcházie, Jižní Osetie a Podněstří, o turecký loutkový stát Severní Kypr, dále o Západní Saharu, Somaliland, Kosovo a Tchaj-wan. Index demokracie dále neměřil malé státy jako Lichtenštejnsko, Monako apod. Celkově bylo měřeno 167 států.

Plnými demokraciemi je tedy 11 monarchií, což dělá cca 46 % všech plných demokracií a cca 26 % monarchií. 6 monarchií je demokraciemi s chybami. To znamená, že cca 40 % monarchií je demokraciemi. V kontrastu toho je cca 36 % republik demokracií.

Zdroj: Index demokracie 2023

Jedná se o index od Institutu V-Dem, který byl založen v roce 2014 švédským politologem Staffanem I. Lindbergem. V tomto indexu nejsou státy řazeny jako v předchozím do kategorií úplná demokracie, demokracie s chybami, hybridní režim a autoritářský režim. Uvádí pouze skóre jednotlivých států.

Podle tohoto indexu z roku 2023 patří do prvních dvaceti států, tj. ty nejdemokratičtější, tyto státy v tomto pořadí (tučně jsou monarchie):

V tomto indexu nebyly zahrnuty státy jako např. Lichtenštejnsko, Monako, San Marino apod., stejně jako v předchozím indexu, celkově bylo měřeno 179 států.

Z prvních dvaceti států je 10 monarchiemi. Z prvních sto států, stým je Maďarsko, je monarchiemi 18 států.

Zdroj: Report za rok 2023, dataset za rok 2023

Jedná se o index od amerického nevládního výzkumného institutu Freedom House.

Podle tohoto indexu z roku 2024, v tento rok bylo měřeno 194 států, patří mezi svobodné státy tyto státy (tučně jsou monarchie):

Svobodnými státy je 25 monarchií. To znamená, že cca 58 % monarchií je demokraciemi.

Zdroj: Freedom in the World

Když tyto indexy shrneme, tak vychází, že evropské monarchie se drží na vrcholu dokonalosti demokracie, zároveň je podle výše zmíněných indexů procentuálně více monarchií demokraciemi, než jsou republiky.

Tyto data nám absolutně vyvrací tvrzení, že monarchie je v rozporu s demokracií. Někdy můžou monarchie demokracii i posilovat.

Jak bylo výše ukázáno, monarchie se nevylučuje s demokracií a nebrání tomu, aby byl daný stát jedním z nejdemokratičtějších. V této části bude představeno, že monarchie se nejen nevylučuje s demokracií, ale může být dokonce oporou demokracie.

Nevolenost úřadu hlavy státu způsobuje, že panovník nemusí nijak získávat sponzory pro zisk úřadu a nemusí používat marketingové tahy, aby se při volbách zalíbil. Hlavou státu se tedy nemůžou stát političtí prospěcháři a manipulátoři, kterým jde o moc a slávu. Panovník má i větší odpovědnost díky doživotnosti funkce, musí se tedy celé své období chovat, co nejlépe reprezentativně a nemůže se jako prezident v druhém funkčním období začít chovat svévolně. Monarchu navíc ještě svazuje rodina a dědičný princip, je tlačen k tomu, aby nepoškodil rodinu a své potomky. Je tedy přinucen chovat se nekonfrontačně a reprezentativně. Pokud by se stal nepopulárním, tak většinou abdikuje (v nejzazším scénáři je možné, aby parlament panovníka zbavil pravomocí, které by udělil následníkovi trůnu jako regentovi). Instituce monarchie řeší i praktické politické problémy, neboť panovník díky své politické nezávislosti může hrát lepší roli ústavní pojistky. Následník trůnu je již od dětství veden a školen k budoucí roli hlavy státu, po dosažení plnoletosti často přebírá některé pravomoci panovníka, stává se tak státníkem-profesionálem.

Ve zkratce má konstituční monarchie oproti republice tyto výhody:

Ačkoliv panovník se stává panovníkem na základě monarchického principu, tak přesto může svůj úřad vykonávat pomocí demokratického mandátu. Panovník je totiž hlavou státu pouze na základě faktu, že ho tak většina obyvatelstva bere. Panovníkova moc vychází z ústavy, kterou sepsali a schválili volení zástupci lidu. Panovník se zodpovídá ústavě, nikoliv mocenským strukturám. Je samozřejmě možné, že si monarchie zústavní proces, jenž by potenciálně mohl monarchii demokraticky odstranit. Demokratický mandát panovníka tedy spočívá v tom, že moc monarchovi uděluje demokratická ústava a pouze na lidu záleží, jestli bude chtít mít jako hlavu státu panovníka.

Systém brzd a protivah je nezbytná součást každé demokracie, je to totiž její imunitní systém. Jedná se o obranné mechanismy proti autoritářství a totalitarismu.

Panovník může být důležitou a zásadní součástí tohoto systému. To díky tomu, že jeho úřad není volený, ale dědičný. Prezident volený parlamentem z principu toho, kým je zvolen, nemůže hrát žádnou vyvažující roli. Prezident volený přímo má zase za sebou různé sponzory s vlastními zájmy a je zvolen s podporou nějaké politické síly, s níž více či méně souhlasí. To znamená, že ani přímo volený prezident nedokáže být vyvažujícím prvkem vůči parlamentu a vládě.

Oproti tomu panovník není hlavou státu, protože by populisticky sliboval hory doly, měl sponzory a podporu politických stran. Dědičný panovník dokáže být tedy více nezávislý, žádný kandidát na prezidenta nemůže být nezávislý, což mu umožňuje být opravdovým vyvažujícím a kontrolním ústavním prvkem. V důsledku tedy panovník může umožnit, aby orgány kontrolující politiky nebyly ovládány politiky. Může lépe dohlížet na to, aby do soudů nebyli jmenováni soudci pouze poplatní současné vládě. V případě, že by panovník měl právo veta na ústavní zákony, toto právo samozřejmě nemusí mít, tak může v nejzazším momentě potenciálně zabránit ústavnímu převratu a nastolení autoritářského režimu. Je možné, že by vetovaný ústavní zákon mohl přehlasovat pouze lid v referendu.

Zajisté není dědičný panovník stoprocentní zárukou, ale oproti volenému prezidentovi je rozhodně větší.

Vylučuje se tedy monarchie s demokracií, odpověď je jasné ne. Opakem monarchie není demokracie, ale republika. Synonymem pro republiku zase není demokracie. Naopak výše uvedené skutečnosti dokazují, že monarchie nemusí být v rozporu s demokracií, ale může ji i chránit a posilovat.

Autor: šéfredaktor