Ideje monarchistické aneb Monarchie 21. století

Hlava státu je českým obyvatelstvem vnímána jako symbol státu a jednoty. To ale volený prezident nemůže nikdy nijak ztělesňovat, když ho polovina národa volila a polovina ne, to platí i v případě, že by ho volil parlament. Funkci hlavy státu, která je symbolem jednoty a dějin lépe než parlamentní nebo prezidentská republika, naplňuje moderní parlamentní monarchie. Moderní panovník je jako každý jiný občan vázán ústavou, zákony a je odvolatelný parlamentem. Pravomoci panovníka v parlamentní monarchii jsou prakticky stejné jako v parlamentní republice s tím rozdílem, že hlava státu může udílet šlechtické tituly (většinou jenom doživotní a ne dědičné). České vnímání hlavy státu je dělané pro monarchii a ne pro republiku. Výhodou monarchie oproti republice je, že se hlava státu připravuje pro převzetí úřadu již od dětství, také může myslet v dlouhodobém horizontu, když není omezen volebním obdobím. Panovník dokáže lépe dělat nadstranickou politiku, když není členem žádné politické strany a není vysloužilým politikem.

Český král by převzal všechny pravomoci prezidenta s tím rozdílem, že by ještě povyšoval do šlechtického stavu (zpravidla doživotně a výjimečně dědičně), měl by plnou moc pro jmenování členů a kontrolu Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, který je v současnosti pod kontrolou politiků, dále by na návrh zemských sněmů jmenoval jednu třetinu senátu (podrobněji v kapitole Reforma státu). Nástupnictví by se řídilo polosalickým právem, které bylo u nás zavedeno Pragmatickou sankcí. V případě, že by byl potenciální král neschopen vlády (např. mentálně postižený či odpovědný za vážný trestný čin), tak by se přeskočilo na dalšího v pořadí. Bylo by tak vyloučeno, že by na trůn nastoupil nekompetentní člověk, a v případě, že by se to zjistilo až při nástupu na trůn, tak by ho sesadil parlament. Případná obnova monarchie by musela být schválena v referendu.

Současným českým královským rodem je dynastie habsbursko-lotrinská, která má na základě jejího zvolení českými stavy a Pragmatickou sankcí neoddiskutovatelné právo na český trůn. Současným českým králem je hlava rodu Karel Habsbursko-Lotrinský a korunním princem Ferdinand Zvonimír Habsbursko-Lotrinský, podmínkou pro nástup na trůn by byl příslib naučit se česky.

Současný stát je přebujelý a přebyrokratizovaný, zastáváme názor, že stát má být hlavně decentralizovaný a subsidiární.

Spousta pravomocí se musí z centra přemístit do správních celků. Vláda by byla zredukována a byla by tvořena ministerstvem financí, vnitra, zahraničí, obrany, hospodářství a vědy a výzkumu. Titul předsedy vlády by se nyní nazýval Nejvyšší purkrabí podle historického nejvyššího úřadu. Ostatní ministerstva by byla, pokud by to bylo možné, přeneseny do pravomocí vyšších správních celků, jinak by byly vytvořeny úřady při vládě.

U většiny úřadů by byla provedena masivní reorganizace a zeštíhlení. Nově by byl Úřad pro dohled nad (hospodařením) politickými stranami a politickými hnutími převeden pod přímou pravomoc panovníka jako postavy bez politických zájmů. Pod panovníka by nově také spadal veřejný ochránce práv.

Dále by došlo k reorganizaci parlamentu. Senát by nyní nebyl jenom volený, ale jedna třetina by byla delegována ze svých funkcí (např. rektoři, odboroví předáci apod.), další třetina by byla doživotně jmenována panovníkem za zásluhy na návrh jednotlivých zemských sněmů a poslední třetina by byla tvořena okresními hejtmany.

Poslaneckou sněmovnu by reforma čekala také. Poslanecká sněmovna by nyní byla tvořena třemi zemskými sněmy po padesáti členech. Volby by se vždy konaly do jednotlivých zemských sněmů a vláda by měla pevně dané funkční období čtyř let. Po uplynutí čtyřletého volebního období vlády by Poslanecká sněmovna vyjádřila důvěru nově jmenované vládě.

Současné komunistické kraje jsou neefektivní, drahé a nerespektující dějiny. Pro zefektivnění je důležité obnovení osvědčeného zemského zřízení, které u nás fungovalo do zrušení komunisty v roce 1948. Země by byly konkrétně tři (Království české, Markrabství moravské, Vévodství Horní a Dolní Slezsko). Každá země by měla svůj zemský sněm a zemskou vládu. Zemskou vládu by vedl Zemský hejtman (sněmu by i předsedal) a byla by tvořena ministerstvem financí, vnitra, dopravy a místního rozvoje, školství a kultury, sociálních a zdravotních věcí. Zemský sněm by měl padesát členů, volební období by si stanovil zemský sněm (nejméně tři roky a nejvíce pět let). Schůze všech zemských sněmů by tvořila Poslaneckou sněmovnu, které by předsedali zemští hejtmani (vystřídali by se).

V rámci reformy by bylo i posílení obcí a obnovení významu okresů. Posílení obcí spočívá v zavedení pravidla 33%, tj. vybrané daně by se dělily následovně: 33% stát, 33% země, 33% obce, 1% EU. Okresy by nově zajišťovaly chod regionu, tj. spravovaly by úřady jako úřad práce, finanční úřad a zastupovaly by regiony navenek. Okresy by vedl Okresní hejtman a jeho kancelář, byl by volený obecními zastupitelstvy na čtyři roky. Okresní hejtmani by byli ze své funkce senátory.

Školství je známý problém, je potřeba udělat jeho reformu, která by měla být komplexní a ne jenom po částech. Nejprve by došlo k rozdělení vysokého školství, které by spadlo pod centrální vládu a středoškolské a základní, které by spadalo pod země. Základem reformy základního školství by bylo slučování předmětů, úprava učebnic a snížení požadavků na vzdělání učitelů.

Nejhlavnější částí by bylo snížení požadavků na vzdělání učitelů, vychovatelek apod. V současné době je požadováno vysokoškolské magisterské vzdělání v pedagogice. Samotné studium v pedagogice je pro mladého člověka neperspektivní, neboť se primárně zaměřuje na školství, kde nejsou možnosti kariérního růstu a chybí konkurence mezi, kterou by se dalo vybrat. Ve skutečnosti je magisterské vzdělání ve školství do jisté míry zbytečné, protože nedokáže zaručit kvalifikovanost a zapálenost učitele pro věc. Pro mateřské školy by byl požadavek na vzdělání snížen na středoškolské s maturitou, na základní škole by byly požadavky sníženy na bakalářské vzdělání a středoškolské s maturitou (podle významu předmětu), na středním odborném učilišti by mohli učit lidé s maturitním vzdělání, především v oboru, středoškolské s maturitou by bylo zajišťováno učiteli minimálně s bakalářským vzděláním. Nové podmínky by mohly přilákat spoustu zájemců, které doteď odrazovalo dodělávání vzdělání.

Dále by došlo k předělání učebnic a reformě RVP, to vše by bylo prodiskutováno s odborníky a rozpracováno v komplexní reformu této části.

Současné předměty se tak často překrývají, že se v nich učí jedno a to samé. Vytváření nových předmětů není správnou cestou, správným řešením je slučování předmětů, tak aby dávaly smysl. Např. by mohlo dojít ke sloučení dějepisu a občanské výchovy, dějepis by se navíc rozdělil na prvostupňový (od pravěku po Velkou francouzskou revoluci - období menšího významu pro dnešní společnost) a druhostupňový (od Velké francouzské revoluce = období kdy se začíná utvářet moderní občanská společnost a přichází průmyslový věk).

Současný nedostatek zdravotních sester nelze vyřešit neustálým zvyšováním platů, ale snížením požadavku na vysokoškolské vzdělání. Pokud někdo chce dělat ve zdravotnictví, tak vystuduje lékařský magisterský obor a ne obor těžce pracujících zdravotních sester. Nově by mělo pro zdravotní sestry stačit středoškolské vzdělání s maturitou ve zdravotnickém oboru. Platové ohodnocení by mělo být přiměřené a měla by být snaha o snížení přesčasů.

Systém primární zdravotní péče prokázal svoji akceschopnost, robustnost a stabilitu, a proto je nutno ho zachovat a posilovat.

Dále je nutno provést kompletní reformu financování zdravotnictví, kterou by měli vypracovat odborníci napříč obory.

Oblast dopravy by měla být řízena na základě principu subsidiarity, tj. decentralizovaně. Důležité je podporovat nákladní dopravu po železnici místo silniční. K tomu by měli být i přizpůsobeny tratě, které by se nově rozdělili na místní (spravované okresy), zemské (spravované jednotlivými zeměmi) a celostátní. Celostátní tratě by pak mohly být upraveny pro vyšší rychlost a měly by spojovat hlavní body celého státu (např. Praha, Brno, Ostrava, Plzeň a Liberec).

Silniční sít by měla být rozdělena stejným způsobem jako železnice a stát by se tak měl primárně zaměřit na dostavbu dálniční sítě.

Měly by být rozumně podporovány ekologické způsoby dopravy a hlavně by měla být významně podpořena MHD ve městech.

Kultura je důležitý aspekt lidské společnosti, který vyjadřuje konkrétní společnost, její historii, jazyk, zvyky a morální hodnoty.

Vzhledem k decentralizaci státu by ochranu a správu v oblasti kultury nově převzaly země. Nejdůležitější je obnova a ochrana vzhledu památek, osad, vesnic, měst atd. Mělo by dojít k opravám kulturních památek ve vlastnictví státu a soukromým majitelům by měl stát pomáhat, ale ne je demotivovat přílišnými regulacemi.

V oblasti financí je důležité dodržovat fiskální, vyváženou a hospodárnou politiku.

S finanční politikou souvisí drastická reforma a decentralizace státu, která by měla hlavně přivést více peněz do regionů. Mělo by být zavedeno pravidlo 33%, kdy by stát, země a obce dostávaly z daní sumu odpovídající této částce. Výběr části daní by se měl přesunout na nižší správní celky, tím by se snížilo riziko plýtvání a zpronevěření veřejných peněz. Měl by být zaveden ústavní zákon stanovující pravidla pro stálou a povinnou fiskální a odpovědnou finanční politiku, který by v praxi zakázal rozpočtový schodek. Dále by se mělo od státního rozpočtu oddělit sféry sociálního, zdravotního a jiného pojištění. S tím souvisí reforma sociálního systému, která musí být velmi konstruktivní, komplexní a tvrdá.

Česko musí být aktivní v rozvoji spolupráce v rámci EU a NATO. Žádná vláda se dosud nijak moc nezasadila o to aby hrála významnou roli v EU, proto všechny problémy ze kterých obviňujeme EU nemůže jenom ona, ale i naše vlády, které se o tuto politiku nezajímají pokud nejde o dotace. Musíme převzít iniciativu a navrhnout reformu EU, která by ji přiblížila k ideálům hraběte Coudenhove-Kalergiho. Česká vláda by se měla zasadit o projednání vzniku Ústavy Evropské unie, která by zaručovala suverenitu členským státům (právo veta by mělo být zachováno) a zároveň by iniciovala vznik federalizované EU. Federalizovaná EU by měla být decentralizovaná, tj. většina funkcí by zůstala členským státům. Společná evropská politika by se měla zaměřit na mezinárodní obchod (lepší pozice vůči nadnárodním korporacím), zahraniční a bezpečnostní politiku. Zákonodárnou moc v EU by vykonávala Sněmovna reprezentantů EU (dolní komora parlamentu), která by byla volena občany podle členských zemí, a Rada Evropské unie složená ze zástupců povolaných vládami členských států. Výkonnou moc by vykonávala Ministerská rada EU, kterou by po volbách do Sněmovny reprezentantů EU jmenovala Rada EU a důvěru by jí vyslovila Sněmovna reprezentantů EU.

Základem společné zahraniční politiky by bylo vytvoření evropských velvyslanectví. Evropská velvyslanectví by se skládala z diplomatických úřadů členských států (ty by zůstaly pod přímou kontrolou národních států) a evropského velvyslance voleného velvyslanci členských zemí v daném třetím státě, nejednalo by se nijak o omezení suverenity, ale naopak o posílení vyjednávací pozice a ochrany našich občanů vůči třetím zemím.

Hlavním pilířem společné bezpečnostní politiky by bylo zřízení Ozbrojených sil Evropské unie a evropské vojenské a civilní kontrarozvědky. Zřízení OS EU by neznamenalo zrušení národních armád (ty by zůstaly pod přímou kontrolou členských zemí), neboť z nich by se OS EU skládala. Podstatou OS EU by bylo zřízení struktury potřebné pro koordinaci v případě obrany. Vrchní velitelství OS EU by vedla rada skládající se z náčelníků generálních štábů, vrchní velitel by byl jmenován ministrem obrany EU a schválen náčelníky generálních štábů. Pod přímou kontrolu OS EU by spadaly pouze speciální jednotky, které by se tak mohly stát ještě profesionálnějšími. Společné nákupy zbraní by byly samozřejmostí. OS EU by sloužily primárně jako doplněk NATO, navíc by z Evropy udělaly rovnocenného partnera USA.

Nadále by se měly upevňovat vztahy a prohlubovat spolupráce v oblasti technologií a průmyslu s Čínskou republikou, tzv. Tchaj-wanem. Tchaj-wan musí zůstat jako suverénní stát a Česko spolu s EU by se o to měly zasadit.

Evropská unie musí navázat na historický odkaz jejích předchůdců, neboť útvary bez minulosti zaniknou. EU musí navázat na myšlenky česko-japonského hraběte Coudenhove-Kalergiho v odkazu na křesťanskou morálku, která je základem celého hodnotového systému moderní Evropy bez rozdílu mezi náboženstvími. Důležité je navázat na pomyslného předchůdce EU Svatou říši římskou, která byla středověkým ekvivalentem dnešní unie. Pro posílení pocitu sounáležitosti a jednoty bychom si uměli představit zřízení dědičné hlavy federace jako „panovníka Evropské unie, z boží milosti titulárního císaře Říše římské“. Úřad panovníka by byl prakticky pouze ceremoniální a spočíval by v reprezentaci EU zvenčí i uvnitř. Jak již bylo zmíněno oproti Svaté říši římské by se jednalo o pozici dědičnou, to způsobuje otázku jaký by to tedy byl rod. Podle nás je nejideálnější dynastie habsbursko-lotrinská, neboť z historického hlediska z tohoto rodu pocházeli všichni římští panovníci od roku 1438 do zániku Svaté říše římské v roce 1806 (byla zde pouze přestávka mezi lety 1742–1745, kdy se vedly spory ohledně Pragmatické sankce), důvodem ze současnosti proč právě tento rod je ten, že se jeho členové považují za Evropany a angažují se v nejstarším evropském sjednocovacím hnutím jménem Panevropská unie.

Každý stát musí mít schopnou a profesionální armádu. Česko musí přistoupit k radikální reformě ozbrojených sil, profesionální armáda je důležitá a žádoucí, ale pro případnou válku je potřeba mít k dispozici velké zálohy různě vycvičených záložníků a tomu jsou aktivní zálohy, tak jak dnes fungují nedostatečné. Aktivní zálohy by byly vyjmuty z AČR a zařazeny vedle hradní stráže jako další složka, která by se nově nazývala Zeměbrana. Došlo by k řízení generálního inspektorátu ozbrojených sil, který by měl většinu pravomocí současného Generálního štábu AČR a podléhala by mu AČR a i Zeměbrana. Pod Zeměbranu by byla zřízena Domobrana (náhrada za Dobrovolné vojenské cvičení), která by se skládala z jednotek na papíru tvořených občany, kteří by buď dobrovolně prodělali vojenský výcvik nebo lidí vykonávajících pro obranu země důležité profese. Domobrana by byla řazena podle úrovně vycvičenosti a podle toho by byl i vytvořen mobilizační plán.

Neboť vycházíme z křesťansko-židovských hodnot cítíme odpovědnost za krajinu ve, které žijeme. Naší největší povinností v této oblasti je ochraňovat a kultivovat krajinu tak, aby naše se životní prostředí předalo budoucím generacím v co nejlepším stavu.

Komunistické nakládání s krajinou je pro nás dosud žijícím problémem. Je potřebné zvýšit rozmanitost krajiny a jejich celků. Musí se rozbít velké lány polí a podpořit návrat remízků, tůní, mokřadů a dalších prvků, které obohacují biodiverzitu a zvyšují schopnost udržet vodu, navíc vrací historickou a romantickou podobu krajiny. Dále je naprosto zásadní zrušení dotací a zvýhodňování velkých agropodniků a zavedení větší podpory místním a regionálním zemědělcům, ti musí být v primárním zájmu státu. Je jasné, že lesy mají velký význam a stát by k tomu měl také tak přistupovat. Důležitá je změna politiky v hospodaření se státními lesy, která se musí změnit ze současného komerčního na ochranářský, obnova lesů musí být podporována na základě přirozených přírodních podmínek.

Je zcela zásadní, aby EU přijala na vědeckých faktech založenou politiku vůči novým odrůdám, připravenými genovou modifikací, pokud mohou znamenat zdravější potraviny a menší potřebu chemikálií.

Je jasné, že globální změna klimatu je velkým ohrožením pro fungování lidské společnosti jako celku, a proto musí Česko a i celá EU k tomuto tématu přistupovat se vší vážností, ale i racionalitou. Česko a EU by se měly zasadit o prosazování zelených alternativ a  EU by měla zvláště k tomu samému začít tlačit i USA a Indii, pokud možno i „Čínskou lidovou republiku“.

Jako konzervativci odmítáme bezduchý LGBT aktivismus a ze stejného důvodu i jakékoliv projevy homofobie, transfobie apod. V této tématice chceme vést konstruktivní a racionální debatu, proto odmítáme současné vedení kulturní války na obou stranách. Nejsme nakloněni tzv. „manželství pro všechny“, ale podporujeme plné narovnání práv ve formě nově zřízeného partnerství, které by bylo určeno dvěma osobám bez rozdílu pohlaví. V této tématice chceme vést konstruktivní a racionální debatu.

Jako konzervativci podporujeme právo ochrany života ještě před narozením, ale odmítáme zakázání interrupce, u které chceme pouze zkonkrétnit pravidla:

Stát by se měl zasadit o snižování počtů interrupcí a to psychologickou, finanční a jinou podporou.

S tím souvisí i téma znásilnění a sexuálního násilí. Tresty by v této rovině měly být rozhodně vyšší než jsou dnes, tresty by se měly pohybovat v rovině odnětí svobody v řádu deseti až dvaceti let. Pokud by se jednalo o čin spáchaný na dítěti byl by trest ještě vyšší a to v odnětí svobody v řádu dvaceti až třiceti let. Za schvalování a podporování sexuálního násilí by měly být tresty také a to odnětí svobody v řádu dvou až deseti let. Stát se musí zasadit o osvětu a potírání této trestné činnosti.

Rozvoj regionů musí být plně v rukách nižších samosprávných celků. O to by se postarala nová finanční politika a reforma státu. Stát nesmí řídit místní a regionální rozvoj, protože z principu nemůže plně pochopit, co daný region potřebuje, povinností státu je jenom zařídit, aby se mohly sami o sebe postarat. Součástí by mělo být zavedení českého zemského zákona, který by stanovoval plán na obnovu pohraničí.

Dějiny jsou důležitým aspektem lidské společnosti a jed důležité si je připomínat a poučit se z nich. Naším cílem musí být odbourání mýtů nacionalistické propagandy první republiky a komunistické propagandy, která je pořád ve společnosti přítomná.

Považujeme za potřebné uzavřít tuto smutnou a temnou kapitolu českých dějin. Jakékoliv násilí z jakéhokoliv důvodu je neakceptovatelné a především pokud se jedná o nevinné civilisty, děti, ženy a starce. Stát by měl vydat ústavní zákon, který by jasně odsoudil odsun Němců jako nepřijatelný akt násilí a nespravedlnosti, součástí by byla i možnost získat zpátky české občanství potomkům Němců, kteří o něj přišli kvůli odsunu. Důležité by bylo prokázání aspoň jednoho předka, který měl před rokem 1938 československé státní občanství.

Je nutné odčinit nechutné okradení šlechtických rodů první republikou a komunistickým režimem. Stát by se měl zasadit o navrácení majetku šlechtických rodů jím zabavených. Dále by mělo být zrušeno tzv. lex Schwarzenberg, který nemá místo v demokratickém a právním systému. Dále by měly být obnoveny šlechtické tituly a zaveden úřad, který by spravoval informace o všech šlechticích v zemi, ale také o erbech a znacích.

Ze strany státu musí dojít k absolutnímu odmítnutí zrůdných ideologií komunismu, nacismu a fašismu. Za prvé by mělo dojít k zakázání všech stran hlásajících se ke komunismu jako je KSČM a k tomu by měla být zakázána zjevně neonacistická Dělnická strana sociální spravedlnosti a fašistická Národní demokracie. Měl by být sepsán právní předpis zakazující veřejně politicky propagovat tyto ideologie a politicky využívat jejich symboliku. Je jasné, že by se tyto strany takto nezničily a používaly by opatrnější a podobnou symboliku, ale považujeme za potřebné udělat takovouto tečku za obdobím totalit trvajících od roku 1939 do roku 1989.

Naposled by došlo i ke změně státních symbolů. Nové státní symboly by měly odrážet historii a jednotu Českých zemí. Navrhujeme tyto nové symboly:

Nová státní vlajka by se skládala z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, čímž by odkazovala na bikoloru používanou v 19. století jako symbol Čech a někdy i Moravy. V horním rohu by byla umístěna svatováclavská koruna jako symbol jednoty všech Českých zemí pod touto korunou. Poměr šířky vlajky k její délce by byl 2:3.

Malý státní znak by tvořil čtvrcený štít, v jehož prvním červeném poli by byl stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve druhém modrém poli by se nacházela stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli by byla černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí. Ve čtvrtém modrém poli by byla zlatá orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí (zlatá orlice by vyjadřovala znak Těšínského knížectví, které je součástí našeho území a titul těšínského vévody patří hlavě rodu habsbursko-lotrinského).

Střední státní znak by byl stejný jako ten malý, ale navíc by byl převýšen svatováclavskou korunou jako symbolem jednoty.

Velký státní znak by byl identický jako střední, ale navíc by měl střední štítek obsahující erb vládnoucí dynastie, tj. Habsburků-Lotrinků-

Byla by i zavedena nová státní hymna a to Svatováclavský chorál, který byl považován od středověku do roku 1918 za neoficiální hymnu Českého království a Koruny království českého.

Královská standarta by nahradila prezidentskou vlajku, byla by bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých (možná i kombinace bílá a červená nebo žlutá a černá (barva panovnického domu)). Uprostřed bílého pole by byl velký státní znak. Pod ním by byl bílý (stříbrný) nápis VIRIBUS UNITIS na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi.

Pokud jste to dočetli až sem, tak Vám děkuji a gratuluji. Na závěr bych se ještě zeptal, jak byste s takovým programem souhlasili:

Ještě jednou děkuji za přečtení a přeji krásný den.

Případné úpravy a doplňky budou dostupné zde.