Důvody pro konstituční monarchii v moderním Česku

Nejdříve si musíme definovat, co to demokracie je, abychom mohli určit zda konstituční monarchie demokratická být může či nemůže.

Demokracie je systém, kde:

1. Všichni, kdo mají oficiální poltickou moc, jsou odpovědni voličům bud přímo, nebo na základě faktu, že byli ustanoveni zvolenými zástupci.

2. Zvolený parlament má značnou legislativní a deliberativní odpovědnost.

3. Všichni svéprávní občané představují voličstvo.

4. Volby se konají v častých intervalech, nejsou zmanipulovány.

5. Je dostatečná úroveň občanských svobod, ale také možnost zakládat politické strany.

V této části článku, oproti té předchozí, se budu věnovat datům a konkrétním příkladům.

Na světě existuje mnoho modelů, které se snaží mapovat demokratičnost jednotlivých zemí. Ty největší jsou níže představeny a budu primárně řešit zařazení monarchií.

Jedná se o model britské společnosti The Economist Newspaper Limited, jenž vydává liberální týdeník The Economist.

Podle Indexu demokracie z roku 2023 byl státem s nejdokonalejší demokracií Norské království.

Mezi plné demokracie patřily tyto státy (tučně jsou monarchie):

Nejdříve si musíme uvědomit, že na světě je 43 států monarchií z 190 suverénních států bez zpochybnění suverenity. 8 států má někým zpochybněnou suverenitu, jedná se o ruské loutkové státy Abcházie, Jižní Osetie a Podněstří, o turecký loutkový stát Severní Kypr, dále o Západní Saharu, Somaliland, Kosovo a Tchaj-wan. Index demokracie dále neměřil malé státy jako Lichtenštejnsko, Monako apod. Celkově bylo měřeno 167 států.

Plnými demokraciemi je tedy 11 monarchií, což dělá cca 46 % všech plných demokracií a cca 26 % monarchií. 6 monarchií je demokraciemi s chybami. To znamená, že cca 40 % monarchií je demokraciemi. V kontrastu toho je cca 36 % republik demokracií.

Zdroj: Index demokracie 2023

Jedná se o index od Institutu V-Dem, který byl založen v roce 2014 švédským politologem Staffanem I. Lindbergem. V tomto indexu nejsou státy řazeny jako v předchozím do kategorií úplná demokracie, demokracie s chybami, hybridní režim a autoritářský režim. Uvádí pouze skóre jednotlivých států.

Podle tohoto indexu z roku 2023 patří do prvních dvaceti států, tj. ty nejdemokratičtější, tyto země v tomto pořadí (tučně jsou monarchie):

V tomto indexu nebyly zahrnuty státy jako např. Lichtenštejnsko, Monako, San Marino apod., stejně jako v předchozím indexu, celkově bylo měřeno 179 států.

Z prvních dvaceti států je 10 monarchiemi. Z prvních sto států, stým je Maďarsko, je monarchiemi 18 států.

Zdroj: Report za rok 2023, dataset za rok 2023

Jedná se o index od amerického nevládního výzkumného institutu Freedom House.

Podle tohoto indexu z roku 2024, v tento rok bylo měřeno 194 států, patří mezi svobodné státy tyto státy (tučně jsou monarchie):

Svobodnými státy je 25 monarchií. To znamená, že cca 58 % monarchií je demokraciemi.

Zdroj: Freedom in the World

Když tyto indexy shrneme, tak vychází, že evropské monarchie se drží na vrcholu dokonalosti demokracie, zároveň je podle výše zmíněných indexů procentuálně více monarchií demokraciemi, než jsou republiky. Rozhodně je toto z velké míry způsobeno faktem, že dodnes existujícím monarchiím se vyhnuly revoluce a diktatury.

Tyto data nám absolutně vyvrací tvrzení, že monarchie je v rozporu s demokracií. Někdy můžou monarchie demokracii i posilovat.

Různé monarchie fungují různě a jejich panovníci mají různé pravomoci a postavení. Pokud se podíváme na konstituční monarchii s parlamentem vzešlým z férových voleb a vládou odpovědnou parlamentu, tak zde panovník zaprvé nemusí mít pouze ceremoniální roli, ale zadruhé hlavně potřebuje důvěru veřejnosti, důvěru napříč společností, napříč vládou a opozicí. Panovník tuto důvěru potřebuje, neboť bez ní by došlo ke změně ústavy a vzniku republiky, navíc ji potřebuje mít dlouhodobě a stabilně. To je jeden ze zásadních kontrastů s republikou a voleným prezidentem. Volený prezident nepotřebuje mít důvěru napříč vládou a opozicí, ani napříč společností a vůbec ji nepotřebuje mít dlouhodobě a stabilně.

Monarchie je dražší, než je republika. Jedná se o mýtus, který je rozhodně zavádějící. Za dobrý příklad, proč tomu tak není, může posloužit Spojené království. Na královskou rodinu průměrný Brit dal v roce 2017 4,50 libry za rok, což je opravdu miniaturní částka. V monarchii platí daňoví poplatníci to samé jako v republice: ochranku, správu sídel, vozový park apod. V monarchiích bývá často velkou oslavou svatby členů královské rodiny, ale ty si platí královská rodina sama. Např. svatba prince Harryho a Meghan stála 30 milionu liber, ale na oplátku podle analytické skupiny Brand Finance dodala svatba do britské ekonomiky 1,05 miliardy liber, tedy přibližně 30 krát více, než bylo do ní vloženo. Tím se dostáváme k dalšímu argumentu, proč monarchie je hospodárná, ona oproti republice dokáže i vydělávat a přinášet do ekonomiky další kapitál.

Co daňoví poplatníci platí ve Spojeném království je korunovace (Spojené království je poslední monarchie, která provádí korunovaci). Korunovace krále Karla III. stála v přepočtu cca 2,3 miliardy Kč, ale musíme si uvědomit, že korunovace jsou jednou za desítky let (prezidentské inaugurace a volby každých pět let a jsou rovněž z veřejných peněz). Díky korunovaci se celá země zaplnila turisty, kteří využívali veřejnou dopravu, hotely, restaurace atd. a nesmíme opomenout i odbyt upomínkových předmětů apod. Předkorunovační odhady výdělku byly pro odvětví pohostinství ve výši přes 9 miliard Kč (čtyřikrát více než do ní Britové dali, navíc se jedná pouze o jedno odvětví ekonomiky).

Nevydělávají, ale pouze korunovace a svatby, jako výdělečná je považována již samotná existence monarchie. Brand Finance ve studii Monarchy 2017 (zde) odhaduje, že v roce 2017 do ekonomiky přispěla královská rodina částkou 1,76 miliardy liber. Do zmíněné sumy analytici započítali odvody královny z Crown Estate (soubor nemovitostí), dále zisky ze značek jako Royal Warrant nebo Coats of Arms, přínos turismu a reklamu, kterou zemi poskytují. Ze státního rozpočtu přitom královna Alžběta a její rodina v roce 2017 odčerpali 292 milionů liber.

Zajímavá je třeba i situace v Lichtenštejnském knížectví, kde své knížecí rodině dokonce nic neplatí, protože rodina hospodaří na svém majetku a z něho vše platí.

Jak bylo již výše zmíněno, samotná monarchie si může vytvořit svoji značku. To je pak velmi užitečné v oblasti mezinárodních vztahů, konkrétně v oblasti tzv. měkké síly. Měkká síla je diplomatický prostředek, který využívá přitažlivé a sympatické působení na společnost v jiné zemi.

Monarchie by tedy mohla posloužit Česku jako značka v prezentaci vůči zbytku světa, doplnila by tak současnou prezentaci skrze pivo. Monarchie by rozhodně mohla přinést sofistikovanější a vznešenější způsob prezentace než jaký dovoluje pivní kultura.

Pro středně velkou zemi jako je Česko by výhoda monarchie mohla skýtat i v tom, že by vytvářela dojem stability. Doživotnost úřadu panovníka je stabilní prvek, jenž je v kontrastu s neustále se měnícími vládami a prezidenty.

Českým královským rodem, jak je níže zmíněno, je dynastie habsbursko-lotrinská. Habsburk není jméno ve světě neznámé a mohlo by tak zvýšit zájem o Česko v zahraničí. Mezinárodní zájem by zajisté vzbudila i obnova monarchie v Česku spolu s potenciální korunovací. Byla by to historická příležitost se světu představit i jinak než pivem nebo sportovními utkáními.

V Česku monarchie zanikla před více než sto lety, ale monarchistický pohled na svět a monarchistické symboly nezmizely. Když vznikalo Československo, tak nevznikalo na zelené louce. Před ním zde vždy byla monarchie a vznik republiky byl ujasněn až později. Přesto Československo nebylo republikou v klasickém smyslu slova, aby mohla ČSR přežít, musela převzít monarchistické symboly ze zaniklé Rakousko-uherské monarchie.

TGM jako prezident musel splnit úkol, stát se náhradním králem, proto bylo prezidentské sídlo umístěno na Pražský hrad, i přes odpor Masaryka. Inspirací pro reprezentaci TGM byl všem dosud známý císař František Josef I., jehož smrt si nikdo do roku 1916 neuměl představit. Masaryk jezdil na koni, nosil zvláštní typ uniformy a byl prezentován jako stařičký moudrý a spravedlivý muž, který každý den pracuje pro svůj národ, stejně jako byl vnímán FJI.

Tento stav převzal i druhý prezident Edvard Beneš, který byl označován jako Masarykův korunní princ. Vše zůstalo i za působení Emila Háchy, pak tohoto monarchistického sentimentu hlavy státu využili komunisté. Československo bylo jednou z mála komunistických zemí, které si zachovaly úřad prezidenta. Po pádu komunismu se nic nezměnilo a bylo navázáno na odkaz TGM, tím bylo udrženo monarchistické vnímání hlavy státu dodnes.

Důkazem pro monarchistické vnímání prezidenta svědčí i to, že jsme jedna z mála republik, kde má prezident absolutní moc nad milostmi a amnestiemi, je vyobrazen na známkách, má nejvyšší důvěru z politiků, stejně jako král jezdí po své zemi a prezidentská inaugurace má velmi monarchistický charakter, součástí je i mše Te Deum.

Nejen to, ale i postavení našich korunovačních klenotů, které jsou vystavovány velmi výjimečně a stojí se na ně dlouhé fronty lidí z celé země. S korunovačními klenoty jsme dokonce monarchističtější než monarchie, neboť korunovační klenoty jsou po většinu roku vystaveny i ve Spojeném království, které je poslední zemí, kde se provádí korunovace.

Nic z toho není pro republiku a republikánské vnímání typické. Česko je republikou podle fasády, ale uvnitř je to pořád monarchie. Velmi hezky to vysvětluje historik Martin Wihoda v tomto článku. Stejný názor má i politolog a historik profesor Stanislav Balík, který svůj pohled prezentuje v tomto rozhovoru.

Česko má pořád platný nástupnický řád, neboť republika nemá žádný mandát na to ho zrušit. Součástí nástupnického řádu je i tzv. Pragmatická sankce, jenž jako typ úředního aktu pochází z římského práva. Pragmatická sankce je zákon základní důležitosti, který je nezrušitelný a trvalý. To znamená, že nástupnický řád je pořád platný. V současnosti žije i vnuk posledního českého krále, je jím Karel Habsbursko-Lotrinský, jenž je tedy podle nástupnického řádu právoplatným králem a má tedy nejsilnější a nejlegitimnější nárok na český trůn. Karel Habsbursko-Lotrinský je synem posledního českého korunního prince Otty von Habsburg, je to podnikatel a humanitární pracovník, v letech 2008 až 2020 vedl organizaci Blue Shield, která se zabývá záchranou kulturních památek ve válečných konfliktech apod. Má zkušenosti i z politiky, krátce působil jako europoslanec, do roku 2024 byl prezidentem rakouské pobočky Panevropské unie, která usiluje o sjednocenou Evropu. Dnes je čestným prezidentem Panevropského hnutí Rakousko. Více o něm zde.

Panovník by byl pravděpodobně potvrzen přímo s referendem o změně státního zřízení.

Být tomu tak nemusí, instituce monarchie ztělesňuje tradici a jistotu, ale současné demokratické monarchie umožňují existenci liberální či progresivní vlády. Instituce monarchie spočívá v pilíři, který v nejistých časech zajišťuje aspoň nějaký pocit jistoty. V historii známe spoustu liberálních a pokrokových panovníků a i dnes můžeme nalézt podobně smýšlející, např. britský král je znám svým zápalem pro ekologii a udržitelný životní styl. Moderní monarchie se snaží o skloubení tradice a kontinuity s pokrokem, tak aby byly v rovnováze. V tom je obsažena určitá nadčasovost.

Jak bylo předvedeno, monarchie se nevylučuje s demokracií. Zároveň má některé přednosti oproti republice. Monarchie může sloužit jako ústavní pojistka chránící demokracii, může být mezinárodní značkou státu a k tomu všemu dokáže vytvářet stabilní a nadčasový pilíř ve společnosti. Ačkoliv v současnosti v Česku monarchii nemáme, tak nic nebrání tomu ji nemít. Konstituční monarchie by mohla odstartovat novou éru v českých dějinách.

Děkuji za přečtení.