Hrabě von Coudenhove-Kalergi. Jeden z navržených na státní vyznamenání

Richard Mikuláš hrabě von Coudenhove-Kalergi byl významný filozof a politik evropského formátu, který stál na počátku myšlenky jednotného evropského státu. Narodil se 16. listopadu 1894 v Tokiu Heinrichu hraběti von Coudenhove-Kalergi, rakouskému diplomatovi, kosmopolitovi a polyglotovi, mluvil šestnácti jazyky. Jednalo se o jednoho z prvních autorů vědeckého pojednání o antisemitismu, jako jeden z prvních zpochybnil existenci něčeho jako „židovská rasa.“ Jeho vědecká práce na studiu antisemitismu vyvrátila jeho předchozí antisemitské přesvědčení. Heinrichova diplomatická kariéra ho dovedla na post chargé d'affaires Rakousko-uherské monarchie v Japonském císařství. Zde se setkal s Micuko Aojama, dcerou japonského podnikatele v oboru starožitností. Právě Micuko Aojama byla matkou Richarda, jednalo se i o jednu z prvních Japonek na evropském území.

Zajímavostí je, že Coudenhovové byli původně vlámský rod, který před Napoleonem uprchl do Rakouska. Kalergiové zase byli bohatou krétskou aristokratickou rodinou, jenž byla skrze své benátské předky spřízněna s byzantskou císařskou dynastií Fokas.

Smrt Františka hraběte von Coudenhove-Kalergi způsobila, že Heinrich musel překazit své plány zůstat v Japonsku a odjet na rodové české panství Poběžovice. Zde i Richard prožil své dětství. Richard měl velmi tvrdou výchovu, jeho matka mu měla předčítat různé japonské pohádky jako např. Momotarō. Heinrich umírá ve svých 46 letech roku 1906, Richardovi v té době bylo 12 let. Studoval Augustiner–Gymnasium a následně i Theresianische Akademie. Doktorát filozofie získal z práce na téma Die Objectivität als Grundprinzip der Moral na Vídeňské univerzitě v roce 1917.

V lednu 1915 se hrabě Coudenhove-Kalergi oženil s o třináct let starší rozvedenou slavnou židovskou vídeňskou herečkou Idou Roland, to způsobilo rozkol s Micuko, která ji označila za „žebráka žijícího na břehu řeky,“ jedná se o japonský tradiční pohled na herce a umělce.

První světová válka zavedla hraběte Coudenhove-Kalergi do politiky. V reakci na rozpad staleté habsburské monarchie roku 1922 vytvořil myšlenku Panevropy, která hned zaujala světovou pozornost. V roce 1923 napsal programovou knihu Panevropa. Na základě ní pak vytvořil v roce 1924 celé hnutí, Panevropskou unii. Ta je dodnes nejstarším evropským sjednocovacím hnutím. Pro svou myšlenku si získal nespočet významných osobností jako např. Konrad Adenauer, Aristide Briand, Edouard Herriot, Albert Einstein, Sigmund Freud, Charles de Gaulle, Bruno Kreisky, Thomas Mann, Franz Josef Strauß, Gustav Stresemann, Franz Werfel a Stefan Zweig. Pro svou myšlenku si získal i dvě osobnosti spojené s Českými zeměmi, za druhé světové války se potkal v USA s posledním českým korunním princem Ottou von Habsburg, jenž se později stal jeho pravou rukou a následně nástupcem ve vedení celé Panevropské unie. Ještě dříve se setkal s Tomášem Garriguem Masarykem, tehdy již československým prezidentem. Coudenhove-Kalergi si přál, aby se Masaryk stal otcem zakladatelem sjednoceného evropského státu, Masaryk s myšlenkami hraběte souhlasil a stal se patronem a mecenášem Panevropské unie.

Již v meziválečném období se stal aktivním propagátorem budování evropské identity, jenž zakládal na duchu svobody, míru, prosperity a kultury.

Hrabě Coudenhove-Kalergi byl ctitelem Karla Velikého, o evropském sjednocení napsal: „Oživení karolínské říše v duchu dvacátého století by bylo rozhodujícím krokem ke sjednocení Evropy. Vznikla by tak velká nová říše…“

O Rusku napsal: „Dějiny staví Evropu před rozhodnutí, buď se povznese nad národní nepřátelství a sjednotí se do státního společenství nebo padne za oběť ruské dobyvačnosti. Ruský imperialismus je daný jednou provždy, v okamžiku, kdy se mu naskytne možnost podřídit si Evropu, Rusko tuto možnost uskuteční, ať už bude rudé či bílé.“ Dále napsal: „Nebezpečím pro Evropu je ruská orientace několika států, především Německa. Proto si každý Němec musí uvědomit, chce-li politiku ruskou nebo evropskou. Musí vědět, že spolek s Ruskem směřuje k válce, spolek evropský k míru. Že ruská spojenecká politika ústí do rudé nebo bílé diktatury, evropská do demokracie.“

Hrabě Coudenhove-Kalergi byl ideově aristokratem, celou myšlenku Panevropy postavil na původních idejích starého Rakouska, kde měli národy žít pod ochranou jednotného a velkého Rakouska. V jeho pojetí je vlastně evropský sjednocený stát restaurací habsburské monarchie. Proto tuto myšlenku za svou přijala i habsbursko-lotrinská dynastie.

Autor a samotná myšlenka Panevropy ale měla zásadního nepřítele, byli jimi ultranacionalisté a v tehdejší době hlavně nacionální socialisté, tzn. nacisté. Nacisté nemohli vystát jeho smíšený původ, členství v Zednářské lóži a myšlenku, že v sjednocené Evropě by si např. Francouz mohl vzít Němku a Němec třeba Polku. To bylo zneužito nacistickou propagandou. Bohužel po druhé světové válce se začala v extrémistických kruzích vytvářet konspirační teorie právě založena na nacistické propagandě. Tu zpropagoval na začátku tisíciletí knihou Kalergiho plán rakouský neonacista, antisemita a konspirátor Gerd Honsik. Podstatou této konspirační teorie je to, že hrabě měl údajně chtít míchat rasy a vytvořit „smíšenou populaci bez identity,“ které by pak měla vládnout židovská elita.

Hrabě byl v meziválečném období československým státním občanem, ale žil v Rakousku. V reakci na nacistickou okupaci musel utéct do Francie, kde roku 1939 získal francouzské občanství. Z Francie musel znovu před nacisty utéct, tentokrát do USA. zde se setkal se svým nástupcem Ottou von Habsburg, který se snažil v USA získat prostředky a pomoc od vlády v organizování rakouského protinacistického zahraničního odboje.

Po druhé světové válce se jeho myšlenky začaly pomalu měnit ve skutečnost. Jeho myšlenek se ujali různí státníci jako Konrad Adenauer či Winston Churchill. Právě slavný Chruchillův projev v Curychu roku 1946 byl přímo inspirovaný Panevropou.

Roku 1947 založil hrabě Coudenhove-Kalergi Unii evropských poslanců, cílem této organizace bylo založit Evropský parlament. V roce 1952 se sloučilo s Evropským hnutím, jehož čestným prezidentem se hrabě Coudenhove-Kalergi stal. To následně posloužilo při zakládání Parlamentního shromáždění Rady Evropy.

V roce 1950 se stal jedním z těch, co Radě Evropě navrhoval evropskou vlajku. Jeho návrh na převzetí vlajky Panevropské unie se nepovedlo, neboť Turecko odmítlo přijmout kříž ve slunci, jenž na vlajce byl. Přesto se povedlo křesťanský symbol do evropské vlajky propašovat, autor vítězného návrhu totiž na vlajku umístil dvanáct hvězd, jež jsou vykládány jako svatozář Panny Marie. V roce 1955 hrabě Coudenhove-Kalergi navrhl další symbol Evropy, totiž její hymnu. Navrhl skladbu Óda na radost.

Richard Mikuláš hrabě von Coudenhove-Kalergi byl držitel ceny Karla Velikého, čestný občana Frankfurtu nad Mohanem, nositel Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku, nositel Záslužného řádu Spolkové republiky Německo a důstojník Řádu čestné legie. Jeho neteř, Barbara hraběnka von Coudenhove-Kalergi, je známá rakouská novinářka narozená v Praze 15. ledna 1932. V roce 2001 ji prezident Václav Havel udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Tento rok, 16. listopadu, to bude přesně 130 let od narození Richarda Mikuláše hraběte von Coudenhove-Kalergi, duchovního otce dnešní Evropské unie.

Dne 3. listopadu 2023 jsem skrze e-mail zaslal návrh na vyznamenání této osobnosti Kanceláři prezidenta republiky a Podvýboru pro přípravu návrhů na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání Poslanecké sněmovny.

V tajném hlasování podvýboru byl návrh na vyznamenání hraběte Coudenhove-Kalergi přijat, návrhu se z řad členů podvýboru ujal pan poslanec Martin Exner za hnutí STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ. Podvýborem byl přijat návrh na vyznamenání Medailí Za zásluhy. Takto mohl návrh postoupit k hlasování celé Poslanecké sněmovny. Hlasovalo se na 108. schůzi 27. června 2024 ve 12:57. Bylo přítomno 178 poslanců a pro přijetí bylo třeba 90 hlasů. Návrh prošel s 94 hlasy pro. 18 poslanců hlasovalo proti, jednalo se výhradně o poslance z klubu hnutí Svoboda a přímá demokracie, ale i zde se našel jeden hlas pro, pro vyznamenání hlasovala poslankyně Iveta Štefanová. Zdrželo se 64 poslanců, z toho 53 z hnutí ANO 2011. Je zajímavé, že pro hlasoval i předseda hnutí ANO 2011 Andrej Babiš, který hnutí směřuje nacionalistickým směrem. V klubu ODS se zdrželo 5 poslanců, konkrétně páni Rudolf Salvetr, Jan Hofmann, Vít Vomáčka, Karel Haas a ministr spravedlnosti Pavel Blažek. V klubu České pirátské strany všichni hlasovali pro. V klubu KDU-ČSL se zdrželi páni Aleš Dufek, Šimon Heller, Michael Kohajda a paní Nina Nováková. V klubu STAN se zdržel pouze pan Josef Flek. V klubu TOP 09 se zdržel pouze ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek. Přesně, jak a kdo hlasoval, je uvedeno v záznamu hlasování zde.

Konečné rozhodnutí o vyznamenání je na panu prezidentovi Petru Pavlovi. Jenom na něm záleží, jestli tento evropský velikán obdrží na své 130leté výročí narození Medaili Za zásluhy nebo snad i vyšší vyznamenání jako Řád Tomáše Garrigua Masaryka či Řád Bílého lva, jenž si podle mě zaslouží více.

Pašingr

Monarchistický politický aktivista, samozvaný politický komentátor a ctitel myšlenky sjednocené Evropy