Lichtenštejnové, Beneš, dekrety a český mindrák

Nejdříve bych upozornil podporovatele E. Beneše, komunisty a nacionalisty, že se jedná o drastický článek, který je k tomuto muži a ideologiím naprosto kritický.

Než se začnu věnovat přímo danému problému, musím připomenout, že Češi v minulosti tímto způsobem kradli minimálně třikrát:

První dvě se bezprostředně týkají i rodu Lichtenštejnů. V roce 1918 byl tento rod největším pozemkovým vlastníkem (většinu majetku pronajímali), a proto není divu, že se jich pozemková reforma dotkla. Touto reformou jim byly dvě třetiny majetku vyvlastněny za částku stanovenou státem. Můžeme polemizovat, jestli se jednalo o krádež či nikoli, ale faktem zůstává, že částka okolo 98 milionů korun (státem stanovená cena) jim nikdy vyplacena nebyla a prakticky se tedy o krádež jednalo. Do dnešních dnů jim tuto částku žádný z nástupnických států nezaplatil, ale sami Lichtenštejnové o ni nijak neprojevují zájem.

Do celého schématu jsem ještě nezařadil zestátněné majetky bývalého panovnického rodu. U tohoto zestátnění se dá také polemizovat jako o oprávněné nebo jako o krádeži. Kamenem úrazu u toho bylo i to, že byl zestátněn i soukromý majetek členů rodu a to bez náhrady. Největším faulem na celém tomto zestátnění je to, že byl zabaven i majetek rodu Hohenbergů (potomci Františka Ferdinanda d'Este), kteří nebyli členy panovnické dynastie. Tím začíná pomyslné porušování zákonů státem, který je sám vydal.

Teď bych se vrhnul již přímo k tématu dekretů. Odpověď na to, proč Lichtenštejnové nepodléhají dekretům je vlastně velmi prostá - nesplňují ani jedno kritérium v Benešových dekretech. Národnostně se hlásili k Lichtenštejncům a ne k Němcům, Benešovi v roce 1938  poslali do exilu peníze a Lichtenštejnsko nikdy neuznalo Mnichovskou dohodu a ani okupaci a vznik protektorátu, již toto jasně ukazuje, že byli antifašisté. Pro upřesnění můžu ještě uvést, že Lichtenštějnové za druhé světové války pomáhali válečným zajatcům, nuceně nasazeným atd. Díky svému lichtenštejnskému občanství přežil válku i židovský velkostatkář Alexander von Königswarter, kterému ale na základě Benešových dekretů sebralo Československo všechen majetek a vystěhovali ho do Rakouska, protože mluvil německy a bylo jedno, že je židovského původu. Sám Königswarter zanedlouho zemřel v chudobě.

Teď se trochu odkloním od dekretů a budu se věnovat osobě Beneše z pohledu jeho současníků a blízkých spolupracovníků.

Benešův kancléř Jaromír Smutný se o něm ve svém deníku zmiňuje, že „nedokázal rozpoznat lidskou povahu“, to se logicky stalo osudným, jak jemu, tak celému Československu. Pro Benešovo jednání okolo Hitlerových požadavků byla chybná jeho naprosto naivní důvěra ve Francii a to i přesto, že mu do očí bylo řečeno, že Francie se nijak nehodlá postavit za Československo. Beneš byl i varován vyslancem v Londýně Janem Masarykem, který mu zprostředkoval názor Winstona Churchilla: „Když vás Hitler napadne, budeme do toho jistě za nějakou chvíli zapleteni. Když se rozpadnete svou vlastní nekompetentností a defétismem, pes po vás neštěkne. Jen mužným a statečným stanoviskem můžete získat zdejší (pozn. britské) veřejné mínění.“ Smutný si zaznamenává při Benešově rozhodování o abdikaci: „Prezidentovi schází kuráž, on nikdy nechce riskovat.“ To je logicky základní charakterní rys, který státník nesmí mít. Pro celou demokracii a Beneše bylo chybou ale ještě něco, a to kamarádství se Zdeňkem Fierlingerem. Benešova neznalost povah byla pro celou budoucnost Československa v tomto případě osudovou chybou, neboť Beneš mu i přes nesouhlas spolupracovníků ve všem souhlasil. Nedokázal prohlédnout to, že Fierlinger byl agent NKVD a jeho cíle a úkoly sloužily jenom Stalinovi, který už dávno věděl co chce. Beneš na jeho nátlak předal prakticky celou moc komunistické exilové vládě ve Sovětském svazu a dal tak vzniknout to, že Československo bude zase loutkou, ale tentokrát sovětskou.

Na Beneše říct jen to, že nakonec přijetí Mnichovské dohody, své abdikace, spolupráce s komunisty a předání moci litoval, ale pozdě. Beneš byl již těžce nemocný, protože se nikdy o své zdraví nestaral a nedlouho poté zemřel, nemohl již nic jiného než litovat, propásl všechny své šance.

Benešovy dekrety jsou často obhajovány jako čestné vyrovnání s Němci, ale když se odpoutáme od tohoto reliktu bolševické propagandy, uvidíme spíše genocidu na základě jazyka a původu. Benešovy dekrety ani nebyly nijak dodržovány, vysídleni byli i antifašisté a čeští Židé, kteří povětšinou mluvili německy. Nejdříve Němci dostali pásku s označením N a kdo ji nenosil, byl nahlášen, byli posláni na nucené práce a do koncentračních táborů (oficiální název), pak byli naházeni do dobytčáků a odvezeni do sběrných táborů v Německu a Rakousku, kde spousta z nich kvůli nuzným podmínkám zemřeli. Podobnost s podobnými aktivitami za druhé světové války ponechám na vás. Toto byl odsun organizovaný, odsun divoký se podobal zase pochodům smrti. Prakticky nezůstala žádná německá dívka, která by nebyla znásilněna, spousta mužů byla rovnou na potkáni zastřelena, starci často totéž. Ti, co hlídali veřejný pořádek, byli bývalí kriminálníci, násilníci, donašeči gestapa, fašisté a nacisté, kteří hned přešli na stranu komunistů. K násilnostem měli posvěcení Ludvíka Svobody a Edvarda Beneše, věděli to, ale nehodlali nic dělat.

Dekrety nejsou nijak obhájitelné, neboť se Češi dopustili genocidy a místo vyrovnání se snížili na úroveň nacistů. Z dnešního hlediska by se schvalování odsunu mohlo považovat za trestný čin schvalování genocidy, bohužel komunistický odkaz ve společnosti pořád vládne a nikdo s tím nechce nic dělat. Pro porovnání zabíjení Arménů za první světové války Turky je považováno za genocidu a tím pádem není žádný důvod považovat odsun za něco jiného. Samotná platnost dekretů navíc odporuje Listině základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy. Nevím co si mám o tomto pokrytectví myslet, ale za Čechy se neuvěřitelně stydím, Němci se omluvili a svůj trest odpykali, nejsou to již žádní nacisté, ale Češi bohužel pořád jsou komunisté.

Vrácení majetků Lichtenštejnům a zrušení Benešových dekretů by byl krok k dospělosti českého národa. Bylo by to politické gesto, které by ukázalo, že nejsme bezchybní a už vůbec zbabělí a věčně zamindrákovaní svou minulostí. To, co konala vláda po válce, bylo nemorální a zavrženíhodné chování, kterým jsme se snížili na úroveň Němců, oba národy si již nemají co vyčítat. Musíme se na naše dějiny dívat optikou, která není ideologická a opředená mindráky, přiznejme si, že Dr. Edvard Beneš nebyl nijak hoden funkcí, které dostal, přiznejme, že Československo zklamalo a ošidilo své obyvatele. Tyto kroky není v současnosti Česko připraveno udělat a bude tak pořád provincií, kterou ale neudělali Němci, nýbrž sami Češi.

Děkuji za přečtení a přeji krásný den.