Článek
Vážení a milí,
opravdu si nemyslím, že by jakékoliv úsilí vyvíjené směrem k dobrému a činěné v dobré nesobecké vůli, bylo zbytečné nebo marné. A když mluvím o dobru, nemám na mysli pouhou užitečnost nebo vykalkulovaný prospěch. Když usiluji o dobro, v tomto případě o obnovu monarchie pod panovníkem z Boží vůle, nemohu být neúspěšný. Leda bych si myslel, že tu monarchii mám nastolit já a teď hned nebo v dohledné době. Úsilí, které vyvíjím, je vlastně jakousi nabídkou a Duch svatý, který jak známo vane, kudy chce, ji jistě nějak využije, ačkoliv zcela jistě jinak, než jsem si představoval. Kdybych v to nevěřil, nemělo by smysl dělat vůbec nic a trávil bych život v depresivních kotrmelcích.
Dobrá. Mluvíme o politice, která se v myslích lidí nějakým záhadným způsobem propojila s pojmem úspěch. Politik je úspěšný nebo neúspěšný, to všichni jasně vidí. Ale je úspěšná nebo neúspěšná i myšlenka, kterou nabízí a podporuje? To už není tak lehké vidět. Pokud je dobrá myšlenka a snaha nějak vnesena do veřejného prostoru, je přece zcela lhostejné, zda byl politik neúspěšný. Leda by to politik nedělal kvůli dobré myšlence, ale kvůli sobě z nějakých sobeckých důvodů.
Je zřejmé, že masy lidí si nechávají podstrčit rozvrhy nebo rozdávat karty, aniž jsou schopny to rozpoznat. Například rozvrh, že je důležité, aby vyhrál Fiala nebo Babiš, jinak se propadneme do pekel. Je to samozřejmě naprosto falešný rozvrh a bojovníci za tu či onu stranu utrácí síly, prostředky a čas bojem, který je zástupný a má nás odvést od toho, co je důležité. Je mi úplně lhostejné, kdo z nich bude úspěšný, protože to vůbec nic nezmění. Obě strany polezou do řiti bruselské oligarchii, buď kvůli dotacím, nebo pro jiné prebendy, a budou poslušně podepisovat, co se jim předloží. Nebudu se vysilovat kvůli někomu, kdo zneužil strachu z Covidu, aby si nahrabal a aby si vyzkoušel, jak daleko mu ovce dovolí zajít v omezování občanských práv. Nebudu se vysilovat ani kvůli tomu, kdo prolomil základní civilizační zásahu presumpce neviny a zpoplatnil všechny, kdo sice televizi nesledují, ale mohli by. Ten samý je zítra nechá zatknout, i když nic neprovedli, protože by mohli. Jde samozřejmě o vytvoření nového balíku, který by se dal rozkrást skrze státem řízená média, ale jde i o ono prolomení a o to, zda to ovce spolknou, když se jim rozdají karty a jsou motivování k boji za výši poplatků, aby nebojovali za to podstatné. Nebudu podporovat nikoho, kdo nasedl na vlnu strachu a větří nové zisky a úplatky na poli zbrojního průmyslu, když už green deal přestává zabírat.
K volbám samozřejmě půjdu už proto, aby si můj hlas nerozpočetli ti, kterým ho v žádném případě dát nechci. Dám ho nějaké malé straně, která určitě nevyhraje. Ano, zahodím ho, protože je to jediná možnost, jak jim ho nedat. Myslel jsem, že ho dám Koruně České, a byl jsem připraven pro to něco udělat, ale její politici se lekají, že by byli neúspěšní, takže dám hlas někomu jinému zaručeně neúspěšnému.
Při vědomí toho, jak jsou karty rozdány nyní, rozhodně nepodpořím nikoho, kdo se na jakoukoliv kandidátku dere ze všech sil, aby byl úspěšný. Takový člověk nevzbuzuje mou důvěru a musí být nějak morálně narušený. Být úspěšný v tomto rozvrhu totiž znamená mít podíl na amoralitě současné politiky. Úspěšná Koruna Česká by byla katastrofou. Ovšem Koruna Česká viditelná jako nabízená alternativa by katastrofou být nemusela. Bez KČ to bude jen o úspěchu. Zmizí alternativa jiného druhu politiky – starosti o obec (polis).
Jsou i jiné cesty, jak usilovat o dobro, ty se mi nemohou uzavřít nikdy. KČ, právě proto, že je principiálně jiná, byla vždy skvělým terénem, na němž bylo možné odlišit ty, kdo nesobecky usilují o dobro od těch, co usilují o úspěch, těch ambiciózních, zamindrákovaných, narcistních a zoufalých z toho, že jinde by je vlci mezi sebe nepustili a tak se musí snažit očůrat a využít monarchisty. Už proto je dobré, aby KČ zůstala politickou stranou.
Odmítám všechny nápady na to, že by monarchisté měli nyní podpořit někoho, kdo představuje menší zlo, aby nevyhrálo ono monstrózní zlo. I malé zlo se rychle stane monstrózním zlem, když se dostane k moci. A jak jsem říkal, nenechávám si podstrčit rozvrh, podle kterého je někdo tím menším zlem. Už vůbec na tom nejsem tak špatně, abych potřeboval nějaký hromosvod a objekt nenávisti, na který bych vylil a vyřval své celoživotní strachy, hořkosti, neúspěchy, nenávisti a nenaplněné ambice. Mám jen jednoho nepřítele. Ten je přítomen ve všech stranách a mohu mu odpírat kdykoliv a kdekoliv už tím, že se budu snažit, aby nezvítězil nade mnou a aby si nemohl dělat sebemenší nárok na moji duši.
Veškeré malé i velké i světové konflikty mají jen jeden kořen a původ. Vyvolávají je lidé, kteří nejsou schopní vybojovat ten jediný skutečný konflikt uvnitř v sobě, a nechávají si našeptat, že se jim bude bojovat lépe, když ho přenesou do vnějšího světa. Když místo nepřítele v sobě budou porážet a trestat nepřítele, kterého si přenesli ven na někoho jiného. Když jsou příliš velcí srabi na to, aby identifikovali své vlastní špatnosti a chyby, a promítají si je na druhé, u kterých je pak musí potírat. Říká se tomu projekce. Je tady jasné, jaký boj se budu snažit vést, a vím, že bez pomoci Pána lásky v něm neuspěji.
Vést k tomuhle poznání i jiné lidi, je jeden za způsobů, jak dělat něco směrem k dobru a nezahrabat hřivny, které mi byly svěřeny. Mohu to dělat v knihách, ale i v hospodě, mohu to dělat nenásilně a nehroutím se z toho, když nejsem viditelně úspěšný, protože – Když vás nebudou chtít poslouchat, oklepejte si opánky a jděte jinam. Já totiž úspěšný být nemám, mám být je zprostředkovatel a mohu být zcela anonymní, a bude to vítězství.
Když je někdo povolán k tomu, aby dělal něco ve viditelném světě, například v politice, a když je to pro něho břemeno a starost, o kterou nestál, ale přijal ji jako službu, je to současně dobré znamení, že by mohl být dobrým politikem. Takovému bych věřil a podporoval ho. Věřím, že je to i případ panovníka. Pokud by tací lidé vedli Korunu Českou, byla by to opravdová alternativa k všeobecnému zmaru a směřování do nicoty. Bylo by to samo o sobě kolosálním úspěchem. Na jedné straně pokora jednotlivců, na druhé straně neústupnost ze základních principů kvůli jakékoliv výhodě, zdánlivému zisku či vidině úspěchu. To samé bych ale mohl říci na adresu samotné Církve svaté.
Budu dělat politiku. Hned v úterý u nás v hospodě. A své hlasy, ty už někam dáme. Jen ne tomu, kdo vede ty vylhané zápasy o menší zlo.
Autor: Jan Drnek
