Článek
Na začátku přednesl předseda Spolku pro obnovu Slezského vévodství pan Jaroslav Vavříček pár slov o spolku a jeho činnosti, která je osvětová, se zájmem o historii, propagace myšlenky monarchie a to vše vzhledem k regionu Slezska. Následoval projev předsedy polské apolitické monarchistické organizace Konfederacja Spiska.
Habsburkové na českém trůnu ve středověku a raném novověku
Ještě před první přednáškou proběhlo krátké pěvecké vystoupení žáků základní umělecké školy. První přednáška byla nazvána Habsburkové na českém trůnu ve středověku a raném novověku, vedl ji archeolog PhDr.. Jiří Juchelka, Ph.D.
Jako o prvním jsme se mohli dovědět o Rudolfu Habsburském, neplést si se slavným Rudolfem II. Rudolf Habsburský, přezdívaný král kaše (později uvedu proč), narozený koncem roku 1281, se českým králem stal v důsledku vymření Přemyslovců po meči Václavem III. Stavy si zvolily Jindřicha Korutanského, manžela Anny, sestry Václava III. Jindřich Korutanský, ale byl římským králem Albrechtem sesazen a ten dosadil na český trůn právě svého syna Rudolfa. Rudolf byl pak 16. října 1306 zvolen českým králem a později se oženil s vdovou po Václavovi III. Eliškou Rejčkou, čímž měl legitimizovat svůj nárok na český a polský trůn. Král kaše se mu říkalo, protože jedl střídmě, a to spíše kaše. Bylo to nejspíše způsobeno žaludečními problémy, možná žaludečními vředy. Příčinou úmrtí je, ale úplavice . Jeho ostatky byly následně uloženy do Svatovítské baziliky na Pražském hradě, byl pohřben s pohřebními insigniemi ve formě koruny, žezla a jablka. Vše bylo z pozlaceného stříbra a pravděpodobně vyhotovené ve stejné dílně jako pohřební klenoty Přemysla Otakara II. Pohřební roucho bylo původem ze střední Asie a vnější strany byly z pozlacené kůže, vnitřní z postříbřené. Jedna látka byla vzorována ptáky držícími větévku či rybu, na druhé byli draci a obláčky.
Druhým panovníkem byl Albrecht II. Habsburský. Ten se narodil roku 1397 a byl to chráněnec římského císaře Zikmunda Lucemburského, díky tomu se zúčastnil i křížových výprav proti husitům. Vzal si jedinou dceru Zikmunda a ten ho označil za jeho nástupce. Zemřel při tažení proti Osmanské říši na úplavici a až po jeho smrti se mu narodil syn Ladislav, známý jako Pohrobek.
Třetím a poslední je tedy Ladislav Pohrobek, zvaný někdy jako Holec. Jeho poručníkem se stal jeho strýc a římský císař Fridrich III., který ho ale politicky zneužíval. Jako třináctiletý byl korunován českým králem. Zemřel v sedmnácti letech a to kvůli vzácnému typu leukémie.
Deklarace české šlechty v roce 1938 a 1939
Druhá přednáška byla již z moderní historie a týkala se deklaracemi šlechty z roku 1938 a 1938, vedl ji genealog Mgr. Petr Nohel, Ph.D.
Zde jsme se mohli dovědět o motivacích šlechty vydat tyto deklarace. Zástupci různých šlechtických rodů první deklaraci přednesli prezidentu Edvardu Benešovi na audienci 17. září 1938. Česká šlechta se v prvním prohlášení jako bývalá vyšší vrstva, která byla zrušena zákonem č. 61/1918 Sb. (je diskutabilní, jestli něco takového může republika udělat), přihlásila k nedělitelnosti území staré Koruny české. Sami se ještě nehlásili přímo k národnostnímu hledisku, šlechta to neměla svým původem, kde se mísily rody z různých zemí, zapotřebí. Cítili se vázáni ke své zemi kvůli práci jejich předků pro ni, věřili, že kdokoliv je věrný státu a je jedno, jestli Němec, či Polák, tak si zaslouží zde žít.
Druhá deklarace byla přednesena 24. ledna 1939, a to již prezidentovi Háchovi. Zde se sešla delegace obohacená o další zástupce. Oproti té minulé se zde šlechta hlásí, jak k zemské příslušnosti, tak i částečně k příslušnosti národní, a to české.
Jako třetí se bere národnostní prohlášení šlechty ze 6. října 1939 poslané prezidentu Háchovi. Jedná se o nejobsáhlejší text s nejvíce signatáři. Zmiňují v něm, že šlechta byla ušetřena národnostním sporům a nakonec se i plně hlásí k českému národu.
Na závěr je vysvětleno proč mají některé šlechtické rody německé jméno. Je to způsobeno tím, že příjmení dědíme převážně po otci, a protože se šlechtické rody spojovaly s jinými rody a stěhovaly se, tak jejich jméno odvozovalo pouze jednu větev, a ne celý rodokmen, který byl často tvořen rody ze všech zemí. Důkazem je i to, že všechny rody z druhé deklarace měly za předky Přemyslovce (jejich potomky jsou i všechny současné panovnické rody včetně Habsburků-Lotrinků). To se netýká pouze šlechticů a panovníků, je to stejné pro všechny z nás, všichni jsme mix různých národů, ale u šlechticů to jde vidět lépe, protože jsou lépe zdokumentováni. Došlo i k vyvrácení mýtu, že se šlechta a panovníci brali nadměrně mezi sebou. Všichni lidé na planetě mají ve svých předcích někoho, kdo byl příbuzný, neboť kdyby to tak nebylo, tak by v určitém bodě musely být na Zemi násobky lidí, kteří v té době žili.
To je jinak vše, děkuji za přečtení a přeji krásný den.
Autor: Tschechische Länder
