Článek
Historie
Všeobecně monarchisté státní svátek Den vzniku samostatného československého státu neuznávají a rozhodně to není pouze o nějakém obdivu k Rakousko-Uhersku, ale i o historických faktech.
Monarchisté odmítají slavit 28. říjen i z důvodu, že Československo již před třiceti lety zaniklo. Současný český stát není pouze nástupcem Československa, ale i předchůdců Československa jako byla Koruna království českého. Včera jsme mohli být svědky, kdy spousta lidí nazývala 28. říjen jako narozeniny státu či jako oslava vzniku republiky. To vše odporuje historickým faktům. Do jisté míry je absurdní slavit narozeniny státu, neboť před současnou Českou republikou zde byla řada dalších „českých“ států. Pokud chceme oslavovat narozeniny současného státu, tak to připadá na státní svátek 1. ledna, tzv. Den obnovy samostatného českého státu. Pokud chceme slavit celou českou státnost a tedy i všechny předchůdce současné ČR, tak to připadá na státní svátek 28. září, tzv. Den české státnosti. Nehistorické je i oslavovat vznik republiky, neboť 28. října byl vyhlášen pouze samostatný československý stát. Vznik republiky je datován až na 14. listopad 1918, kdy se sešlo Revoluční národní shromáždění a kde Karel Kramář prohlásil Habsburky za sesazené, je velice diskutabilní jestli to je vůbec možné, a dále prohlásil vznik Republiky československé, následně byl aklamací zvolen Tomáš Garrigue Masaryk prezidentem. Oslavovat vznik republiky lze tedy 14. listopadu a ne 28. října.
Určitá averze pro tento státní svátek, ale není pouze specifikum monarchistů. Spousta lidí nevidí důvod oslavovat svátek, který se dá připodobnit k oslavě výročí svatby rozvedených manželů. Jiní třeba nevidí důvod tento státní svátek oslavovat již z důvodu, že Československo se po dvaceti letech své existence rozpadlo.
Styl oslavy
Nejenže monarchisté kritizují podstatu státního svátku na 28. říjen, ale kritizují i přílišnou monarchičnost oslav, neboť ceremonie jsou častým argumentem proti monarchii ze strany některý republikánů. Monarchisté to tedy vnímají jako kázání vody a pití vína, navíc to ukazuje na určité monarchistické celospolečenské podvědomí.
Již samotný akt na Vítkově je velice ceremoniální a docela připomíná Remembrance Day slavený v Commonwealthu. Nejvíce monarchické je, ale udílení státních vyznamenání. To se koná ve Vladislavském sálu, kde se v minulosti konaly korunovační hostiny. I příchod prezidenta je ve stylu příchodu panovníka. Celý akt předávání vyznamenání není rozhodně nijak komorní, ale dost okázalý a ceremoniální. Dalším bodem kritiky jsou i tzv. historické prapory a zástavy, které mají prý reprezentovat vojenskou historii českého národa. Přitom se tyto prapory sestávají pouze z praporů legionářských a dále, opomíjí tak vojenskou historii před vznikem Československa, která je také velice bohatá. Za monarchisty se jedná o pošlapávání památky mužů z Českých zemí, kteří sloužili za Rakousko-Uhersko v první světové válce. Ve službách R-U působilo cca 1 400 000 mužů z Českých zemí a z nich cca 140 000 padlo, v legiích sloužilo přitom 88 701 vojáků a z toho 5 405.
Závěr
Den vzniku samostatného československého státu je tedy monarchisty kritizován hlavně v souvislosti s tím, že jsou v tento den vědomě či nevědomě často dezinterpretovány dějiny a za ceremoniálnost, kterou zastánci republiky používají proti monarchistům.
Děkuji za přečtení a přeji krásný den.
Autor: Šéfredaktor
