Článek
Dnes jsem na chodbě ve škole viděla toho neeeejkrásnějšího kluka na světě. No fakt. Má světlé vlasy, velké oči, a když se usměje, člověk by mu dal korunu. Oh. Dívala jsem se na něj, jak se baví s třeťáky u schodiště, právě jsem s Ivonou procházela kolem a nemohla jsem se přestat na něj dívat, takže jsem zakopla, a kdyby mi ON nepodal ruku, padala bych ze schodů volným pádem. Ivona jen kroutila očima, ale ON, ON se na mě mile podíval a řekl: „Ty jsi ale trdlo, co?“ Byla jsem z něj úúúplně mimo, a tak jsem u Ivony zjišťovala, co o něm ví, jak se jmenuje, jestli s někým chodí a tak. A Ivona mi řekla, že se jmenuje Benjamín, je ze 3. C a pokud ví, tak s nikým nechodí. Jo, prý loni chodil se Zuzkou a ta ho nechala kvůli nějakému čtvrťákovi, a prý ho to dost vzalo. A taky je na intru jako já. Benjamín, Benjamín, Benjamín…
Ani nepamatuju, od kdy pro mě začali být kluci zajímaví, a nebyli to jenom ti otravní kreténi, kteří jsou spíše na obtíž a vlastně je k životu nepotřebuju. Můj první klučičí idol byl samozřejmě Fantomas. Ano, ten Fantomas z těch francouzských filmů, ten Fantomas s tou maskou na tváři, ten Fantomas, který údajně byl tím nejzlejším a nejpodlejším člověkem v celé Francii i na celém světě. Ale mně připadal svým způsobem roztomilý a tak nějak nepochopený, a měl takový krásný, hluboký hlas, což vyvolalo zděšení u mých rodičů. Moje mamka nemohla pochopit, že se mi líbí někdo takový zelený a plešatý a zlý, a všimla jsem si, jak mě potajmu pozoruje a testuje, jestli jsem normální a jestli nebudu ostudou pro celou naši rodinu. Protože komu normálnímu se líbí Fantomas? Ale srdci prostě neporučíš. Fantomas byl pro mě idol, ani nedokážu popsat, co mě na něm tak okouzlilo, ale když máš to kouzlo osobnosti, můžeš být na filmovém plátně i zelený a plešatý a budeš mnou zbožňován. Fantomas je boží! Fantomas navždy!
Rodiče se uklidnili až ve chvíli, kdy jsem přesunula svoji lásku od Fantomase k Alanu Delonovi, a přísahám, že jsem slyšela tu ránu, jak mamce spadl kámen ze srdce, že je její dcera stejně normální jako Novákovic Mařka. Delon byl tím správným, kladným hrdinou. Byl tak hezký, tak sladký, takový nebezpečný rošťák s kukučem, při kterém se vám podlomí kolena. A já jsem si z Mladého světa vystřihla jeho malou fotku, dala ji do obálky a každý večer před spaním jsem obálku otevřela, vytáhla jeho fotku a prstíkem ji pohladila. Papír byl tenký a fotka nekvalitní, a tak po několika pohlazeních zbyla z novinového výstřižku jen nevzhledná šmouha, což by se dalo filosoficky interpretovat tak, že nakonec každý vztah po určité době je jen ta nevzhledná šmouha. A za jak dlouho z toho, co jsme viděli na začátku, zbydou stěží jen obrysy?
Když s někým pomalu, rok po roce, třídu po třídě vyrůstáte a vidíte ho, jak brečí s odřeným kolenem, jak začíná mutovat a naskáčou mu uhry na obličeji, je těžké si ho představit jako objekt vaší touhy. Zato když vidíte svého hrdinu, jak na rychlém koni tryskem ujíždí vstříc zapadajícímu slunci poté, co vás zachránil ze spárů hnusného padoucha, přijde ta láska tak nějak sama. Benjamín neměl koně a necválal k zapadajícímu slunci, ale zachránil mě před potupným pádem do temnoty školního schodiště. Takže jsem se zamilovala.
Nevím, jestli jsem to už psala, ale jsem na průmyslovce, kde je moře kluků a jen pár holek, takže tady má šanci každá. Fakt KAŽDÁ. No prostě každá holka nemůže být modelkou, ne každá se narodí jako krasavice, ale každá, opravdu každá, může být hvězdou na průmyslovce. Tak třeba já jsem taková průměrná hnědá myš. Mám normální kukuč, normální vlasy, normální zadek a normální postavu. Jsem normální, tedy průměr, tedy nuda. Ale na naší průmyslovce jsem výjimečná, protože mám prsa a dlouhý vlasy, protože umím mrkat řasami, protože mám rtěnku a postel plnou plyšových zvířátek, protože nevypadám jako kluk, protože jsem holka.
Říká se, že jdou tři holky: jedna je ošklivá, druhá je ještě ošklivější, no a ta třetí je taky z naší průmyslovky. Tohle, co píšu, neplatí samozřejmě pro všechny holky a neplatí to ani pro Ivonu, která se tomu pravidlu vymyká. Je od přírody krasavice, má blonďaté vlasy do půli zad, modré oči, velká prsa, úzký pas a oblý zadek. Fakt ji nenávidím, jakože hodně nenávidím, ale je to moje úplně nejnejlepší kámoška a já ji mám úplně nejraději ze všech holek. Protože kromě toho, že je fakt jako fakt hezká, tak je fakt jako fakt hodná. A svět je s ní lehčí a barevnější a i já, šedá myš, vedle ní vypadám alespoň trochu zajímavě.
Ivona má spoustu kluků kolem sebe, celé hejno kluků ji obdivně pozoruje a nadbíhá jí a píše za ni úkoly. Ze školy jde pokaždé s jiným klukem, o kterém nakonec vždycky prohlásí, že je to ikve tykve, nebo že má inteligenci bambusového výhonku na slunci, a že jestli to takhle půjde dál, rozhodně se z lásky vdávat nebude a bude se věnovat charitě a páchání dobra. Což v jejím překladu znamená, že se vdá za nějakého starého prachatého dědka s tuzexovým kontem, chatou a autem a bude mu svou přítomností zpříjemňovat poslední dny života. Ivona tím myslí opravdu POSLEDNÍ dny JEHO života. Ivona doufá, že to tuzexové konto bude hodně velké a ty společné dny s prachatým dědkem hodně krátké. No co už, každá máme nějaký životní cíl.
Myslela jsem na Benjamína, jak je úžasný, i v hodině občanky, a jak jsem měla rozvernou náladu, rozhodla jsem se, že trochu potrápím Sofokla. Sofokles nás učí občanku, tedy občanskou nauku, a je na něm vidět, že ho to nebaví stejně jako nás. Říká se, že původně učil na nějaké univerzitě filozofii, ale v šedesátém osmém podepsal něco, co podepsat neměl, a taky se mu nelíbí sovětská armáda na našem území. A tohle si dovolil říct nahlas a před svými studenty, a (jak bývá v naší zemi dobrým zvykem) tak ho někdo prásknul. Uznáte, vlastní názor na přítomnost spřátelených vojsk na našem území vyslovený veřejně a nahlas se neodpouští. A tak Sofokla komouši vyhodili z práce, vyhodili z té vysoké školy a může učit jen na střední škole bandu tupců, jako jsme my, bo nás negativně politicky ovlivnit nejde.
Jo, měl si Sofokles nechat svoje názory pro sebe. Pravda nevítězí, ale za pravdu se trestá. Nebo si měl ty svoje názory jen sepisovat do tajného zpovědníčku, jako si je zapisuju já. Když Sofokles studoval tu filosofii, tak mu přeci musí být jasné, že nemůže jen tak nahlas říkat, co si myslí, a už vůbec ne, když je to pravda. Protože to NIKDY nedopadlo dobře, když se pravda vyslovila nahlas. Galileo dopadl ještě dobře, ale Husa například upálili. Nebo Johanku z Arku taky upálili, české pány pověsili, husity vyvraždili, Fučíka zastřelili, Kryl utekl a mladý Masaryk vypadl z okna. Takže měl Sofokles vlastně štěstí, protože jeho jen vyhodili z práce a učí u nás na škole, kde občanská nauka opravdu není ten nejdůležitější předmět a kromě mě a pár ichtilů nikoho nezajímá a nikdo se ji neučí, protože ví, že je to takzvaný dávací předmět. To znamená, že z něj rozhodně nemůžete rupnout, a pokud na občanku budete kašlat, tak nejhůř na vízo dostanete za tři.
Někdy mám pocit, když nám Sofokles něco vysvětluje a všichni ho ignorují, že by dal přednost té hořící hranici a osudu Husa. A protože mám Sofokla celkem ráda, tak se snažím občas reagovat a tvářit se, že mě ta jeho filosofie zajímá.
To mi připomíná, že si tě musím, můj deníčku zpovědníčku, pořádně schovat.
