Článek
Zrovna jsme probírali kodex mladého budovatele komunismu, takže jsem se přihlásila, že mám dotaz, a řekla jsem Sofoklovi, že když srovnám kodex mladého budovatele komunismu s Desaterem božích přikázání, rozdíl je pouze v prvním bodě, kdy mladý budovatel komunismu je ateista, zatímco první přikázání říká: „V jednoho Boha věřiti budeš“, a jinak je to stejné, z čehož vyplývá, že kodex mladého budovatele komunismu vlastně vychází z Bible. A všichni ve třídě se smáli a Sofokles na mě jen nevěřícně zíral. A jak jsem byla v ráži, opojená tím souhlasným smíchem ze třídy, tak jsem ještě komentovala citát od Lenina o tom, že revoluce jsou lokomotivami dějin, a rozjímala jsem nad tím, že pokud přechod od socialismu ke komunismu bude revolucí, bude to krvavá revoluce (všechny revoluce jsou krvavé), bude se i střílet… a… a to už mi Sofokles řekl, ať zmlknu a sednu si, a po hodině ať za ním přijdu do kabinetu.
Znáte to: Pesimista se učí ruštinu. Optimista se učí angličtinu. A realista, realista se učí… střílet.
Sofoklův kabinet by měl vstoupit do dějin. Něco mezi jámou pekelnou a mlhou nad blatami. Sofokles kouří, neustále kouří, a to startky bez filtru, které jako fakt, fakt smrdí jak kýbl dehtu. A když otevřete dveře do Sofoklova kabinetu, vyvalí se cigaretový dým hustý jak marmeláda a nevidíte vůbec nic. Desetiminutový pobyt znamená, že dotyčný návštěvník smrdí jak uzená makrela a štípou ho oči a kašle.
Sofokles se mě ptal, jestli jsem věřící, že tak dobře znám Bibli, a já jsem mu řekla, že v Boha věřím, ale nechodím do kostela, že moje babička byla silně věřící a moje mamka taky věří v Boha, ale já si myslím, že mamka věří v Boha tak jako laxně, jako na oko, jen jako pro případ, že by Bůh opravdu existoval, tak to chce mít u něj dobrý a nechce skončit v očistci nebo v pekle.
Traduje se, že moje mamka jednou, když byla puberťákem, jako jsem teď já, což je neuvěřitelné představovat si ji jako nezdárnou puberťačku, moji zodpovědnou maminku, která má celý život přesně nalinkovaný a ví, co je dobré a co špatné a co se dělá a co se nedělá, protože co by tomu řekli lidi… moje mamka byla taky někdy puberťačka? Nemožné! Tak moje mamka v mladším vydání jednou společně s kámoškou dělala průzkum, kdo si svěcenou vodou při vstupu do kostela udělá křížek na čelo a kdo ne, a aby byly výsledky průkazné a daly se dobře spočítat, tak mamka a její banda nalily do svěcené vody celou láhev modrého inkoustu. Zábavné bylo, že nejvíc zuřili ti, co žádný modrý křížek na čele neměli. Kněz taky zuřil. Od té doby vstupu kohokoliv do kostela předcházel malý rituál: ten nejodvážnější smočil prst ve svěcené vodě, pak vyběhl před kostel a zvedl ruku směrem k nebesům, což nebyla modlitba za lepší úrodu, ale pouhý test přítomnosti inkoustu ve svěcené vodě, a všem ukazoval svůj prst — snad to nebyl prostředníček. Jo, a mamka si mohla sednout už za několik dní. Tak, tak, kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého. Mladá moje maminka byla v tu dobu hodně milovaná.
Sofokles mi řekl, že si mám dávat větší pozor na pusu, že by mě mohli ze školy vyhodit a co bych pak jako dělala. A já jsem mu řekla, že bych se živila psaním básniček. A on mi řekl, ať mu nějakou svoji básničku zarecituji, a to jsem udělala:
Slunce je veliká kulička, co má velké červená očička, kterými mrká do vesmíru, než vypálí velkou díru.
Mlčel a díval se na mě vytřeštěnýma očima, bo ta báseň je, uznejte sami, fakt dobrá. A Sofokles mlčel, a pak se na mě znovu podíval a řekl mi, že by bylo pro mě přece jen lepší, kdybych odmaturovala a živila se i něčím jiným než psaním básní, a že jsem bystrá a má mě celkem rád, protože je vidět, že přemýšlím, ale mám prořízlou pusu, na kterou si nedávám pozor, a jednou, jednou na to doplatím.
Tak jsem mu poděkovala a slíbila jsem mu, že se budu krotit a že může být klidný, že mě nevyhodí, protože pocházím z dělnické rodiny, pocházím takříkajíc z dělnické třídy, a takové děti ze školy nevyhazují, ne? Jen si povzdechl a řekl něco v tom smyslu jako: to naivní mládí. Uf.
