Článek
Ženě z množírny hrozí pět let odnětí svobody. Umučila nejméně deset psů, házela s nimi o zem. Nějací občané nechali psíka zavřeného v bytě a odjeli, zemřel žízní a hladem. Muž na vesnici týral psy, kočky, koně, ovce a kozy desetiletí, nikdo ho nezastavil.
Co se změnilo za posledních třicet let?
Když jsem před třiceti lety psala první komentáře do novin o ubožácích, kteří mučili zvířata, doufala jsem, že se situace časem změní. Angažovala jsem se v přijetí zákona na ochranu proti týrání, chodila do médií, psala, lobbovala. Po třiceti letech musím konstatovat, že situace je bohužel mnohem horší, než byla.
Neuplyne týden, aby mi Andri ze spolku Zvířata nejíme neposlala nějakou další zprávu o tom, jak se u nás otřesně zachází s hospodářskými zvířaty. Je to tak strašné, že o tom ani nemůžu psát. Pokud vás to téma zajímá, najděte si jejich stránky Zviratanejime.cz.
Není týdne, kdy bych si nevzpomněla na Alici Oppovou, ze Společnosti pro práva koček, která se snaží o to, aby se i týrání koček stíhalo a i ony měly svá práva.
Ohledně krutého zacházení se slepicemi ve velkochovech se už snad něco konečně hnulo a díky lidem jako je Petr Dobrý (nome omen) se chudinky z velkochovů, které nikdy nemohly ani pořádně roztáhnout křídla, po takzvaném „vynesení“ mohou dostat ze svých koncentráků na svobodu. Ale stále řešíme odpornou praxe i norování, kdy myslivci s červenými nosy hecují své psy k sadistickému mučení lišek.
Osvětim začíná tam, kde člověk stojí na jatkách a říká si, vždyť je to jen zvíře napsal filozof z frankfurtské školy Adorno.
Určitě má na zveřejnění krutostí vůči němým tvářím vliv i to, že dnes se informace sociálními sítěmi šíří rychlostí blesku: Stále dorůstají další mladí lidí, kterým to není jedno a ti dříve možná ustrašení sbírají zbytky odvahy, když vidí, že sem tam se nějaký případ dostane až k soudu.
Na druhé straně ale nikdy nebylo tolik možností schovat se někde před světem, nakupovat a množit zvířata ve velkém, nebo se jich ve velkém zbavovat. Skupiny na pomoc nechtěným tvorům jsou každý den plné infantilních inzerátů začínajících slovy s těžkým srdcem. Zatímco s lehkým si tito nezodpovědní majitelé zvíře pořizovali, za pár korun, nebo i zadarmo, protože psů, koček a i třeba oslíků je všude víc než dost, při první příležitosti se s nimi zase rychle rozloučí. Nejlepší jsou jedinci, kteří se snaží zvíře udat po pár letech, když už je omrzí a ještě na tom i vydělat. Celý život mám psy a kočky z ulic, nebo z karanténních stanic, měli jsme králíky z laboratoře, kteří po vysvobození z klecí skákali zase nazpátek, protože nic jiného než drátěný mini prostůrek neznali. Natočila jsem jako vůbec první u nás i na Slovensku skrytou kamerou spolu s kameramanem Jirkou Krejčíkem praxi karanténních stanic, kde se zabíjeli psi, takže se díky tomu už stovky, možná tisíce psů dostaly k nám do dočasné a později trvalé péče a jedna taková karanténka tak byla po natáčení zrušena. Také jsem pro Reportéry ČT našla a natočila množitelku, po které pátral Blesk, a kterou stíhala policie několik dní za mezinárodní obří podvod, než mi sdělili, že se stíhání zastavuje (a policista na služebně mi pošeptal, že má rodinu a bojí se přijít o práci, protože manžel množičky je soudce z Prahy 6).
Příliš mnoho nechtěných dětí a zvířat
Mohla bych si říct, že už jsem udělala dost. Mnoho let nekupujeme vejce z velkochovu, nikdy v životě jsem nenakupovala v řeznictví nic jiného než žrádlo pro psy (a to v době, kdy ještě byznys s psím krmivem byl teprve na houbách). Nikdy v životě jsem si nekoupila psa, nebo kočku, a lidmi, kteří se chlubí značkovými čokly, v podstatě pohrdám.
Je to v něčem podobné jako s dětskými domovy - většina lidí je prostě přesvědčená, že nejvíc ze všeho záleží na tom množit své vlastní supergeny, takž než aby pomohli libovolnému osiřelému dítěti, kterých po světě běhá stamilióny, budou raději produkovat další obtloustlé a mentálně lenivé knedlíky, hlavně že jsou naši. Na jedné straně se děti a psi množí a na straně druhé mají lidé, kteří chtějí pomoct co dělat a jsou často zoufalí. Když vidím, kolik věcí se podařilo a že je to pořád jako když plivne. jde z toho zmar.
Na co si nikdy nezvyknu, je příšerná lhostejnost k utrpení a bezpráví.
Nepochopím, jak může zemřít pes v domě plném lidí, nebo jak si někdo může kupovat další namnožené chudinky od zločinců, kteří jiné psy týrají ve velkém? Nebo „chápu to“- lidé jsou v podstatě lhostejní a nechtějí se angažovat. Jak říká pěkné české přísloví nehas co tě nepálí!
Tyran z Chvalkovic
Když jsem se dozvěděla o ubožákovi z Chvalkovic, který tři desítky let týral zvířata a nejspíš i svou partnerku, napsala jsem o tom na Facebook. Ivo K. měl pověst disidenta, člověka spojeného s Chartou 77 a undergroundem. O to víc mě to zajímalo, protože chartistů bylo tak málo, že se víceméně všichni znají mezi sebou. K mému překvapení jsem zjistila, že jedna týraná fenka pochází od lidí, od nichž jsme si před šesti lety přivezli domů z natáčení osiřelou kočku. Diskuse se pak vinula podle toho, jestli lidé patřili k undergroundu, nebo k ochranářům. Vzduchem létaly urážky, nařčení a sprostá slova a v některých případech prý i slovní výhrůžky. Mučení psů, koček, ovcí, koní a koz nikdo rád nemá.
Jak je ale možné, že to tyran provozoval tolik let? V diskusi na mé facebookové zdi mi napsala A, že už před třiceti lety slyšela, že se špatně chová ke svému koni. Jiný člověk, kterého neznám, uváděl, že to všichni věděli. V reportáži pro Českou televizi jeden ze sousedů s klidnou tváří vyprávěl, jak bití psů probíhalo třikrát za týden a on vše vyřešil tím, že se odstěhoval. Sousedi tvrdili, že je Ivo K. disident, hájí ho spolek Šalamoun a že se ho všichni bojí. Včetně policie.
Nakonec nejbližší žena za plotem sebrala odvahu, všechno natočila na mobil a věci se posléze daly do pohybu.
Doma od počítače těžko můžeme soudit, co se přesně stalo Mluvila jsem sice s očitými svědky a viděla reportáž, rozhovor a záběry na Instagramu, motivace lidí ale stále nejsou jasné, kromě snad toho, že se všichni kdo se do kauzy připletli shodli, že se zvířata týrat nemají.
Proč proboha ale někdo něco neudělal dřív ?
Sama znám starší ženy, které kradou psy, jimž nikdo není ochotný pomoct. Také jsem vlezla někomu takovému na pozemek.
Jasně že by bylo lepší, kdyby to vyřešila obec, veterinární správa, policie, prostě stát. Ale můžeme vyčítat lidem, kteří viděli v televizi otřesné záběry, že se na místo rozjeli? Evidentně psychicky narušený tyran jim pak prořízl pneumatiky a vyhrožoval s nožem v ruce.
Dnes jsou všechna zvířata z Chvalkovic pryč a zůstala jen diskuse na sítích. Někdy jsou poměrně šílené a člověk se musí pozastavit nad tím, jestli je v pořádku zveřejnit kohokoliv i s adresou na sítích a vyvolat tak nenávist těch, kteří si ji potřebují vybít. Na druhou stranu je vztek a bezmocnost ochranářů, kteří týrání v televizi viděli, pochopitelná.
Zbývá pochopit, proč nikdo z okolí, sousedů, vesnice, rodiny a přátel neudělal něco dřív.
Vedení obce se prý bálo medializace. Tak teď má kauzu celostátních rozměrů. Kdyby zareagovali dřív, l žádné medializaci by pak nemuselo dojít.
Zdroje:
https://zviratanejime.cz/
https://www.kockaapravo.cz/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/226411000100613/cast/1193510/
