Oblečení po Trumpových dětech, „Nazdárek“ Pepíka Mašína, rozpad hodnot a hadí vejce fašismu

Kde jsou ty časy, kdy naše matka přišla domů a říkala, že dostala nabídku koupit pro nás děti oblečení po potomcích Donalda Trumpa. „Kdepak, děkujeme, máme svých emigrantů dost,“ řekla tehdejší Trumpově tchyni.

Kdybychom věděli, že jsme právě odmítli oblečení po dětech budoucího prezidenta! Všechno, co vonělo Západem, jsme sbírali. Od plakátů na zdi, pohlednic z Fiji a ze Sydney a časopisu z Brazílie, až po krabičky od cigaret Astor a obaly od mýdel. Byla by to dobrá provokace pro naše tehdejší učitele, kterým už tak leželo v žaludku, že jsem nosila trička s koalou a s nápisem AHOJ MONIKO na zádech, nebo červenomodrý svetřík s vyšitým nápisem RAMS 44, v době, kdy všichni chodili oblečení stejně, v nevkusných hadrech a nevýrazných barvách z obchodu. Že by americký prezident mohl ztělesňovat něco jiného než svobodu a demokracii, v té době nikoho ani nenapadlo.

O něco později jsem se přestěhovala do Prahy. Vždycky, když jsem zvedla telefon a ozvalo se „Nazdárek!“, věděla jsem, že volá Pepík Mašín. Občas vtipně komentovat věci, které bych do něj nikdy nehádala, jako například svatbu jedné mé spolužačky. Jeho dcera Barbara u nás přespávala a napsala mi věnování do knížky. Vždycky byl pro mě nezpochybnitelný hrdina, znala jsem jeho sestru Zdenu s manželem Rudolfem, kamarády Milana Paumera a Kikinu, dceru popraveného spolubojovníka Václava Švédy Ludmilu a další sympatické lidi.

Dnes po půlnoci jsem sledovala rozhovor s Josefem Mašínem ze Santa Barbary, kde říkal tak divné věci, že to tady ani nebudu opakovat. Vychází z toho, že je příznivcem Trumpa a věří konspiračním teoriím, které Donalda prý už dřív připravily o vítězství a kteří magory (jako je chlápek v kožešině a s rohy na hlavě) dovedly až k útoku na Capitol a smrti několik lidí.

Podle Mašína je v USA nyní méně občanů než voličů, protože mohou volit migranti. Kromě toho, že to je nesmysl, je pozoruhodné, že člověk, který nepřišel se svým bratrem Radkou a s kamarádem Milanem do USA jako nikdo jiný než migrant, se teď pouští do těch, kdo mají podobný osud.

V pohnuté a spletité historii rodiny Mašínovy mě vždy fascinovaly osudy žen, matky a sestry bratří Ctirada a Josefa, které tu zůstaly a odnesly veškerou zlobu komunistického režimu. Jejich statečnost, jejich osamělost, smysl pro spravedlnost, a to, že se nikdy a nikým nenechaly zlomit.

Otec Mašín zanechal svým synům odkaz, kde jim mimo jiné kladl na srdce, že nemají zapomenout na to, že Němci jsou naši odvěcí nepřátelé. Sám za svobodu vlasti položil život a jeho boj za nacistické okupace spolu s Balabánem a Morávkem patří ke světlým místům naší novodobé historie. (Mnohem později, než jsem rodinu Mašinových poznala, jsem zjistila, že můj dědeček ukrýval spojku Tří králů v malé vesnici na Moravě a nasazoval tím život.)

Odkaz rodiny Mašínových, o které Josefova dcera Barbara napsala stejnojmennou knihu, mi byl vždycky svatý, ať už šlo o druhý, či třetí odboj. Pozoruhodný je také fakt, že Barbařina matka pochází z Německa, takže v tomto ohledu její otec porušil testament legionáře a důstojníka, in memoriam generálmajora Mašína, že Němci jsou naši odvěcí nepřátelé.

V mnoha ohledech je tato rodina pozoruhodná a jsem vděčná, že jsem mohla paní Zdenu doprovázet na Hrad, když šla pro vyznamenání pro svou matku. Její statečná matka skončila v 50. letech ve vězení, stejně jako další ženy, elita tohoto národa (viz kniha, kterou už jsem devětkrát vydala, spoluvězeňkyně paní Mašínové starší Dagmar Šimkové a s jejímž vydáním mi pomáhal Milan Paumer). Ještě předtím se stačila podílet na petici za omilostnění Milady Horákové.

Vdova po hrdinovi protifašistického odboje skončila nemocná na betonové podlaze. Umřela ve 49 letech a byla pohozena do hromadného hrobu. Takhle si komunistický režim vážil svých hrdinů.

Když teď vidím Pepíka Mašína, je mi z toho smutno.

Můj nejmilejší spisovatel Hermann Broch, o kterém čas od času píšu a doufám, že si ho zase někdo někdy přečte, byl jasnozřivý v tom, jak vnímal rozpad hodnot a nástup fašismu. Pocházel z židovské rodiny a dobře věděl, co by ho tu čekalo, takže po několika výsleších na gestapu a krátkém uvěznění se mu naštěstí podařilo emigrovat do USA.

Broch, který inspiroval lidi jako je Hannah Arendt, nebo Susan Sontag, tj. ženy, které dokázaly věcně rozkrýt a popsat fašismus, by si určitě všiml, jak se fašismus zase vrací a že jsou lidé jako Trump jeho výhonky.

Je to jiný fašismus než ten, který známe z dob druhé světové války, ale pracuje se stejnými motivy. Na prvním místě je krev, půda a národ a největšími škůdci jsou místo Židů Portorikánci (tj. plovoucí hromada odpadků), migranti, Palestinci, ženy, s právem na potrat, LGBTI+ a ekologičtí aktivisté.

K tomuto myšlenkovému podhoubí se hlásil ještě před volbami Petr Fiala, který se vyznal ze svého obdivu pro Trumpa s Orbánem v předvolebních brožurkách, vyfotil se v Maďarsku u plotu proti uprchlíkům a sdělil světu svůj názor, že LGBTI+ lidé jsou proti jeho víře. (Vždycky jsem si myslela, že Ježíš rovná se láska, podle některých pseudokonzervativců ale asi jen pro někoho.)

Není divu, že mezi prvními, kdo Trumpovi gratulovali k vítězství, byli Netanjahu, Orbán a Fiala.

Jan Lipavský, o kterém jsem tu nedávno také psala, přišel s tvrzením, že spojenectví Trumpa s Netanjahuem může být určitou výhodou i pro nás.

V čem přesně spočívá ta výhoda; že se bude moct beztrestně vraždit ještě více dětí, mužů a žen?!

Svět, který jsme jako děti znali, svět, kde americký prezident znamenal symbol svobody a demokracie, už dávno zmizel. Spolu s ním se dnes bortí i obraz Josefa Mašína jako člověka, na jehož odkaz můžeme navazovat.

Věřím tomu, že politikové jsou naštěstí jen pěna dní, že podstatu dnešní doby znovu popíše nějaký Hermann Broch, někdo, komu je jedno, co si o něm myslí lidé dělající politiku, tj. z velké části lidé bez hodnot, a kdo bude stát na svém a hájit humanitu. svobodu, lidská práva a antifašismus, i kdyby byl poslední na celém světě.

Lidé jako Trump, Netanjahu, či Putin, vykazují psychopatické a narcistické rysy. Zřejmě jde také o tzv. nekrofilní charaktery, které obdivují smrt, rozklad a zmar (viz jiný židovský génius Erich Fromm). Co přesně to vypovídá o lidech, kteří je obdivují?

Posle ankety Deníku N politikové ODS, ANO a SPD svorně obdivují Trumpa. Možná by se všichni měli zahalit do kožešiny, pomalovat si obličej a na hlavu si dát rohy, aby se poznali. Babiš, Benda, Vondra i Topolánek; jeden vedle druhého.

Od dnešního rána už to nebudou ani muset skrývat, obdivovat fašisty bude zase povoleno.

Zvolení Trumpa je nepěkný dárek k mým narozeninám. Ale nějak to vydržím a půjdu si zase číst Brocha (narozeného 1.1.). My Štíři jsme otravní a nedáme pokoj, i když ostatní to už dávno přestane bavit. Stále budeme trvat na svém a čekat, kdy se po rozpadu hodnot znovu stane, že zase vzniknou nějaké nové, jiné hodnoty.

To, že tu zatím nejsou, mě trápí mnohem víc než nějaká možná obchodní válka s USA a celní bariéry, nebo další věci, kterých se můžeme nadít a které jistě na vlastní kůži pocítíme. S rozpadem hodnot totiž úzce souvisí také Trumpova neochota pomoct Ukrajině. Proč by fašista pomáhal nějaké zemi napadené jiným fašistou?

Trump, Putin a Netanjahu jsou hadí vejce z jedné líhně. Pro záchranu tohoto světa bude nejlepší, když co nejdřív zmizí v propadlišti dějin.

Když už nic jiného, tak musíme doufat, že je dožene jejich věk. Že ta éra zlých a přestárlých psychopatických mužů jednou skončí tak, jako když skončí noc, a nakonec vždycky vyjde slunce.

Jak říká Fukuyama, Trump se nestane novým Napoleonem, protože americký demokratický systém, dvě stě let vytvářený, se kvůli němu nezhroutí.

Nějak to už musíme vydržet.