Článek
Při přemítání o hypu kolem touhy ostatních influencerů stát se písmenem řecké abecedy, mi přišlo jako skvělá Orwelovská metafora doby, ve které se právě nacházíme. Tento obraz nám připomíná, že jsme součástí systému, který nás formuje do různých rolí, aniž bychom si to často uvědomovali.
Je to zvláštní - každý chce být výjimečný, ale přesto jak velí naše přirozenost, přijímáme skupinovou identitu. De facto to samo sebe vylučuje. Ten, kdo je výjimečný, bývá zpravidla sám. Bývá sám proto, že nepodlehl společenskému tlaku jeho sociální skupiny. Vidíme životní styl majitele firmy, ale nevidíme stres a velkou míru zodpovědnosti. To se nám lidem často stává. Vidíme jen to, co potvrzuje naše postoje. Je to krásný příklad paradoxu, protože i když společnost často uctívá individualitu, tak ji zároveň tlačí do konformity.
Také se mi dlouho nedařilo přijít na to, proč si lidé idealizují písmena řecké abecedy, pokud právě nepočítají rovnice. U trendů typu považovat se „Alfa“ nebo „Sigma“, vidím opět touhu stát se Doktorem Housem nebo jiným naprosto nesnesitelným antisociálem s otřesnými způsoby a hrozným komunikačním územ. Tato postava je stavena do role charizmatického sociopata. Tito lidé začali být v seriálech glorifikováni až v posledních dvou dekádách. Pak se není čemu divit, že u jedinců bez kritického myšlení se z takto prezentované postavy stává „vzorový model“.
Je přirozené hledat své místo v sociálním kontextu a cítit se jako součást něčeho většího. Avšak touha po výjimečnosti a originalitě často kontrastuje s tlakem konformity a přizpůsobení se normám. Čím více se snažíme být unikátní, tím více se můžeme cítit izolovaní od ostatních. Lidé, kteří odmítají podřídit se společenskému tlaku a jdou proti proudu, často čelí odporu a nepochopení. Je ironií, že společnost často oslavuje individualitu, ale zároveň ji aktivně potlačuje do škatulek a očekává, že budou splňovat určité normy.
Představa „Sigma“ jedince je založená na neprojevování emocí. Je to zvláštní. Když přijdete v Čechách do obyčejné hospody a zkusíte říci během mistrovství světa v hokeji, že národní tým stojí za starou belu, projeví emoce vůči vám všichni, bez rozdílu na jejich úroveň se považování sebe sama za sigmu.
Tak to shrneme do několika bodů:
1. Orwelovskou metaforou lze tvrdit, že být velkým zvířetem je fajn, ale jen za předpokladu, že se smíříte s faktem, že do velkých zvířat se lze lépe trefit.
2. Že je někdo sigma, může znamenat 3 věci. Buď je členem fotbalového fanklubu, nebo je pitomec, který chce být společensky uznaný, byť neví, co to obnáší, a nebo si dotyčný pořídil nové čerpadlo.
3. Pokud se někdo chce prohlásit za alfu nebo sigmu, měl by mít na paměti, že aby jejich existence ve společnosti dávala konečně smysl, měli by zvážit možnost stát se součástí rovnice.
4. Lidé hlásící se těmto modlám individualismu jsou stejně směšní, jako když vám bude strýček skrblík na prvním rande chtít namluvit, že je provider.
5. Pan Orwel, doufám, promine, ale individualita je konformita. Svoboda je prezentace soukromí na sociálních sítích, a nevědomost tohle vše udržuje v chodu.
Audioverze článku k mání zde: Já jsem Sigma (youtube.com)
