Článek
A obzvláště, když jde o vaše vlastní finance v řádu haléřů. Co to ten princip vlastně je? Studnice informací, Wikipedia, nám formálním způsobem vysvětlí, že je to základní a obecně uznávané myšlenkové východisko, zásada, pravidlo či zákon, který se nedokazuje, ale z něhož lze chápat nebo odvozovat další důsledky pro jednání nebo poznání.
(Nechce se vám to číst? Tak si to poslechněte: Když vám jde hlavně o princip. (youtube.com) )
Když se podíváme na definici principu, zjistíme, že má stejná úskalí jako existencialismus, o kterém jsme se bavili ve videu „Život nemá smysl“. Definice principu je nejednoznačná a jde o velice individuální věc, která se snadno vymkne z rukou, pokud nemáte ponětí, jak ji používat v praxi života zdravě.
O co tedy jde jedincům, používajícím slovní spojení "jde mi hlavně o princip"? Spravedlnost sama není všeobecná. Člověk se ohání principy hlavně ve věcech, které jsou správné podle něj, což nemusí být principy druhých nebo systému samého.
Na postoj k principu se dívejme spíše jako na snahu vyždímat maximum z jednoho slůvka. Bojovat o svoje holé ego schováváním se za principy je jako tvrdit, že jste z principu hloupí, protože máte ADHD, na základě toho, že jste se diagnostikovali z motivačního citátu na Facebooku. Pokaždé mi vykouzlí úsměv na tváři, když čelím někomu, kdo v každé diskusi křičí: „Jde mi hlavně o princip!“ jako by toto slovní spojení mělo kouzelnou moc zjednat pořádek. Ale já osobně vím, že za jejich jednáním nemám hledat všeobecný souhrn pravidel, ale ego. Ale věřte mi, s touhle logikou bychom se mohli bránit proti všemu - od placení daní až po dodržování dopravních předpisů. A co když jejich principy nejsou tak správné, jak si myslí?
A to je přesně ta věc, která mě nutí vytáhnout popcorn a sledovat, jak se náš milý křikloun stává hlavní otravnou atrakcí fronty na pokladně. Ohání se principy, tak jak bojují dezoláti „octováním“ proti chemtrails, aniž by znali jejich pravou podstatu či vůbec dokázali princip, na základě kterého právě jednají, definovat. Aby šlo o princip a vlastní práva jednotlivce byla uhájena, měl by tento princip mít rozumnou podstatu. Což je tak vzácný jev jako protržený toaletní papír s čistým prstem. Vyvolat konflikt kvůli principu z důvodu haléře není sympatický povahový rys a už vůbec ne projev důstojné úrovně intelektu.
Když se noříme hlouběji do českého smýšlení o principech, naskýtá se nám panorama přesně takového chaosu, jaký si v našich životech tolik užíváme. Ohánět se individuálními principy ve chvíli, kdy jsme obrněni vztekem jako rytíř, může být naším pokusem ospravedlnit a racionalizovat naši aroganci před obsluhou. Je to takový malý pohřeb zdravého rozumu, kdy se snažíme dovolávat domnělých práv a principů, abychom si udrželi iluzi, že máme kontrolu nad nastalou situací. Jistě, tím, že si vynucujeme naše individuální zásady, chceme ukázat svou nesmlouvavost, nebojácnost a nárok na spravedlnost - vlastně jen chceme, aby nám ta obsluha řekla, že máme pravdu, bez ohledu na relevanci či irelevanci. Tím, že se člověk odvolává na své individuální principy, se může snažit zdůraznit svou pozici a oprávněnost svých výhružek ČOIkou, aniž by bral v úvahu politiku firmy, které ten nebožák, vystavený vašim principům, bohužel podepsal pracovní smlouvu.
Sečteno podtrženo:
Přijde mi, že místo prosím, děkuji a omlouvám se dnes používá vykřikování věty, že jde o princip. Modleme se, aby se to v dalších letech nezměnilo na „Odvolávání se na Listinu základních lidských práv a svobod“.
Hájit své ego na základě principu je stejně ošidné jako splachovací toaleta na principu toi toiky. Za svoje domnělá práva pak bojujete tvrdě, protože se bojíte, že pokud ustoupíte, s největší pravděpodobností šlápnete do produktu svého myšlenkového konstruktu.
Kéž by lidé brali doslovněji rčení: „Mlčeti zlato“ ve chvílích, kdy se chtějí ohánět principy. Spoustě lidem v práci a při nákupu by se ulevilo.
Je něco tak absurdního jako hádat se o principy, když se jedná o záležitost v řádu haléřů. Ale kdo by se staral o peníze, když může mít pocit, že brání Ústavu České republiky?
Když se člověk ohání principy, jedná jako malé dítě, které hází hračkami, pokud není po jeho. Pokud dál trváte na řešení konfliktů pomocí křiku, měli byste se obrátit na personál školky s žádostí o doučování v předmětu, jak nakládat s vlastním egem.
