Článek
Pěkně od píky
O anonymitu se necháváme připravovat sami, často bez našeho povšimnutí, a velice nenápadně. Otázka je, zda chcete obsah bez reklam, nebo s nimi. Pokud počítáte každou korunu na živobytí, je jednodušší a rychlejší kliknout na „Souhlas s Cookies“ a pokračovat v prohlížení obsahu, na který jsou navázané cílené reklamy, které vám šije algoritmus marketingových cookies na míru.
Obří korporace, jako je Google a čínské e-shopy s laciným zbožím, nás přesvědčili, že toxická a neetická bižuterie za zlato naší anonymity je fair deal. A nám za výhodnou cenu stále nedochází, o co se necháváme tak lacino připravovat.
Také hltáme obsah těch, kteří vyměnili anonymitu za svůj věhlas, a toužíme se k nim přiblížit tím, že se natáčíme při obklopování se nejnovějšími trendy a pouštíme si oči anonymních uživatelů do svých domovů a životů. Často bez ohledu na to, že jsou tito populární lidé jen obří reklamní poutače bez talentu, hodnoty a s poněkud alternativním náhledem na vlastní důstojnost.
Nechce se Vám to číst? Tady se můžete kouknout na video, nebo si to pustit jako podcast: Příliš drahá anonymita
A klubovou kartičku máte?
V dnešní digitální době je téměř vše „zdarma“ zaplacené vaším souhlasem se zpracováním osobních údajů. Hypermarkety, internetové služby, investiční platformy a další společnosti nabízejí lákavé možnosti, jak získat něco za nic. Firmy dnes vědí, že naše údaje a možnost monitorovat naše nákupní chování jsou leckdy mnohem hodnotnější než naše peníze. Uvědomte si, že technologie, které umožňují sběr dat, jsou pro mnohé firmy cennější než samotný produkt, který prodávají. V tomto smyslu se anonymita stává neúplným luxusem. Ať už jde o zajištění slev, možnost investování nebo přístup k prémiovým produktům (třeba prohlížet seznam.cz bez cílených reklam), platíme za to nejen finančně, ale hlavně svým soukromím.
Naše návyky, preference, finanční možnosti a dokonce i naše chování na internetu tvoří základ pro cenné obchodní strategie. Musíme si také uvědomit, že ochrana anonymity offline (např. v obchodech nebo při transakcích) je snadnější, ale stále nákladnější. Týká se to například používání hotovosti místo platební karty, zamezení sledování pomocí věrnostních karet nebo omezování používání osobních údajů při interakcích s firmami. Nicméně pro mnohé z nás to znamená pohodlnější nebo levnější alternativy, které jsou zcela nebo částečně kompromitovány tím, že se musíme vzdát určité úrovně vlastní anonymity a dovolit firmám nás nenápadně monitorovat.
Zatímco jsme přesvědčeni, že si užíváme výhod, ve skutečnosti jsme často jen informací, kterou firma prodává někomu jinému. Okurka za 30 Kč, ale s clubcard jen za 15 – 50 % z ceny – to zní skvěle, vždyť kdo by nechtěl ušetřit. Zatímco my dostáváme slevu, platforma inkasuje cenné údaje, které pak využívá pro své obchodní účely. Jít dnes nakupovat anonymně bez klubových slev je pro movitější.
Investice bez poplatků a soukromí
Nepříjemná pravda, o které se v komerčních masových médiích nedozvíte, je, že pokud neplatíte penězi, platíte svými daty. Firmy jako Google, Facebook, Instagram nebo TikTok sbírají obrovské množství osobních údajů, včetně vaší polohy, kontaktů, nákupního chování nebo toho, jak dlouho se díváte na určitý obsah. Tato data pak využívají k cílené reklamě nebo je prodávají třetím stranám. Podobně fungují i investiční platformy – bezpoplatkové investování financují tím, že analyzují chování uživatelů a tato data využívají k obchodním strategiím. I věrnostní programy v obchodech nebo navigační aplikace vás „nechají ušetřit“, ale zároveň sledují, co, kdy a kde nakupujete nebo kam cestujete. Data jsou v dnešní době jednou z nejcennějších komodit – a často za „bezplatné“ služby zaplatíte právě svým soukromím.
Nakupuj jak miliardář, sbírej data jako Číňan
V poslední době se na mnoha platformách a ve veřejných prostorech objevují systémy sledování, které mají za cíl rozpoznávat tváře, polohy, chování uživatelů a shromažďovat další údaje - i kdyby je měli sprostě ukrást v aplikaci co jste si nainstalovali do telefonu. Tento trend nasvědčuje tomu, že anonymita se v běžném životě stává luxusem pro ty, kteří si mohou dovolit odolávat těmto sledovacím mechanismům ale i hledají hlubší kontext toho, co nakupují.
Z platformy Temu se stal s novými investigativním zjištěními rozsáhlý společenský problém v opravdu mnoha kontextech. Přes vykořisťovalelskou práci, krádeže designů, toxické látky ve výrobcích, ničení životního prostředí, nemožnost zboží reklamovat až po hrozbu pro celosvětovou ekonomiku a nemožnost cenové konkurenceschopnosti tuzemských menších firem s kvalitním, etickým a dražším zbožím. Obavy z krádeže osobních údajů - i když to nebylo přímo prokázáno jsou na místě s ohledem na to, kolik aplikace vyžaduje povolení přístupu. Zdá se pak, že jde spíše o asijského molocha na sběr dat a osobních údajů pod zástěrkou tržistě s levným zbožím. Možná že to je důvod proč se mít na pozoru před podezřele levnými nákupy v Temu. Možná že není náhoda proč, před tímto tržištěm varuje jak Evropská unie, tak i BiS.
Souvislost, kterou nikdo dost dobře nepochopil
Téma, o kterém právě čtete, bylo již před lety nastíněno neziskovou organizací WikiLeaks a bývalým zaměstnancem NSA – Edwardem Snowdenem. Bohužel, společnost tehdy – a stále – nepochopila plně důsledky toho, co nám o křehkosti naší anonymity ukázaly právě tyto kauzy. Za dvacet sekund slávy a v honbě za okamžitým uznáním jsme schopni obětovat dobrovolně, a to bez hlubšího zamyšlení, nejen vlastní soukromí, ale i důstojnost.
V éře „sdílené ekonomiky“ a „digitálního propojení“ je soukromí na ústupu a anonymita je v některých oblastech považována za překážku. Zatímco anonymita je stále teoreticky dostupná každému, její dosažení si žádá určité úsilí. Možnost zůstat anonymní online vyžaduje nejen financování služeb pro ochranu soukromí (např. VPN nebo šifrované komunikační nástroje), ale také technické znalosti, jak se chránit před sledováním.
V obou případech, Snowdena i WikiLeaks, se ukázalo, jak se anonymita stává cennou komoditou – pro někoho jako ochrana a pro jiné jako nástroj moci. Na jedné straně vidíme snahu o ochranu soukromí a údajů jednotlivců, na druhé straně obrovské množství informací, které jsou anonymně shromažďovány vládami nebo technologickými firmami. Tato dvojí dynamika ukazuje, že anonymita už není jen ochrana, ale může být také nástrojem, který poskytuje větší kontrolu a moc, a je tak snadné a lákavé ji zneužít.
Jak ukázala kauza WikiLeaks, anonymita může být zneužita. Na druhou stranu Snowdenovo odhalení nám ukázalo, že i naše osobní anonymita je neustále ohrožena a že musíme být stále více obezřetní při používání moderních technologií.
Upřímný zájem o blaho voliče, občana a jeho osobní údaje
Naše osobní data jsou cennou komoditou, kterou nejen firmy využívají k různým účelům. V ideálním případě jsou tato data použita k personalizaci služeb a cílené reklamě, což může zlepšit uživatelský zážitek. Nicméně tato data jsou často sdílena s třetími stranami, což zvyšuje riziko jejich zneužití. V případě úniku dat mohou být naše informace použity k podvodům nebo neoprávněnému přístupu. Příkladem je kauza Cambridge Analytica, kdy byla data milionů uživatelů Facebooku neoprávněně použita k politickým účelům, což vedlo k rozsáhlým debatám o ochraně soukromí a regulaci dat.
Pokud chápete, jak funguje hodinová mzda, máte pravděpodobně zkušenost s dělnickou profesí (stejně jako já). Dnes máme několik možností, jak platit za zábavu. Neplatíme vždy jen penězi, ale i svým časem a osobními údaji. Reklamy, přesměrování na e-shopy nebo dlouhé formuláře jsou způsoby, jak si firmy „vydělávají“ na naší pozornosti. Cílená reklama, založená na sběru dat, může ovlivňovat naše myšlení, nákupní rozhodování i chování, aniž bychom si to uvědomovali. Odtud je jen krůček k jemnému nasměrování voliče „správným“ směrem. Přestože si mnozí myslí, že jejich data jsou anonymní a chráněná, realita bývá jiná – naše digitální stopy mohou být propojeny a využity nejen k marketingovým účelům, ale i k manipulaci nebo sledování.
Emoční extrémismus, dezinformační válka a algoritmy
Online platformy využívají pokročilé algoritmy k analýze lidského chování, přičemž se zaměřují na nejsilnější emoce – strach, vztek nebo šok. Jsou to totiž trháky engagementu. To vede k emočnímu extrémismu, kde se záměrně zesilují kontroverzní a polarizující témata, protože lidé na ně reagují intenzivněji než na neutrální obsah. Čím větší engagement (lajky, sdílení, komentáře), tím více algoritmus takový obsah vyhodnocuje jako relevantní a šíří ho dál.
Tento mechanismus hraje klíčovou roli v dezinformační válce, kde se pomocí algoritmů šíří neověřené, manipulativní nebo záměrně falešné zprávy. Cílem je ovlivnit veřejné mínění, rozdělit společnost nebo prosadit politické a ekonomické zájmy. Dezinformační kampaně využívají stejné marketingové analýzy jako komerční reklama – sledují, co čteme, na co klikáme a jak dlouho se u obsahu zdržíme. Na základě toho nám servírují další obsah, který nás udrží v informační bublině a posiluje naše přesvědčení. To může vést k radikalizaci názorů, nedůvěře ve fakta a snadnějšímu ovlivňování mas. Přesně v duchu středověké poučky: rozděl a panuj.
(Discord) Chaty s nepřítelem
Dne 28. 1. se ke mně dostal článek o tom, jak anonymní muži přeprodávají, často i intimní, fotky žen ze svého okolí mezi sebou navzájem. Tento článek ukázal, jak je moc, kterou dává anonymita, nevyvážená. Osobně mě šokoval popis toho, jak komunita úzkostlivě chrání svou vlastní anonymitu, zatímco sdílí fotky spolužaček, kamarádek, ale i sester a matek. Neznělo by to možná tak hrozně, skoro jako kdyby netekla krev z ženské anonymity. Tito muži se chrání tak úzkostlivě, jak úzkostlivě se ve veřejném diskurzu bagatelizuje ženská autonomie těla a násilné trestné činy na partnerkách. Je to v pořádku, když možná někdo z nich leakuje vaše instagramové profily i se jménem, anebo si na vás vede rovnou celou confident složku se špinavostmi?
Anonymita, která je obvykle vnímána jako ochrana pro slabší, může být zároveň zneužita. To nám otevírá otázku: čí anonymita je cennější? Je anonymita ochranou, nebo nástrojem pro predátory? Chráníme opět predátory – pevně semknuté, dokonale spolupracující v komunitě – ale vaše blízká, členka vaší rodiny anebo vaše matka vám nestojí za to, ji ochránit? Stále žijeme v době, kdy je mužské libido cennější než ženská důstojnost? Pokud i vy říkáte, že si za to mohou samy, v čem se od predátorů lišíte? Pokud by se tohle vám samotným nelíbilo, měli byste mít dostatečný důvod se tím zabývat.
Hodný, zlý a anonymní
Opravdu si myslíte, že používání VPN, omezování oprávnění aplikací, používání anonymních vyhledávačů, blokování cookies a nezadávání údajů tam, kde to není nutné, stačí?
Dosažení úplné anonymity je těžké a často to znamená i určité nepohodlí, a hlavně vlastnictví nevystopovatelného kapitálu. Abychom si „uchovali“ svou anonymitu, musíme často investovat čas a energii do používání VPN, pseudonymů nebo do šifrování komunikace. V některých případech i platit za služby, které nám umožňují ochranu soukromí. Mnozí lidé se bez tohoto uvědomění prostě vzdávají soukromí – ne z lenosti, ale z nedostatku času, peněz nebo vědomostí.
Važme si toho, že zatím žijeme v zemi se svobodou slova, a bez kádrových posudků, a můžeme uspět v kariéře i bez vstupu do strany. V mnoha oblastech světa je anonymita dostupná pouze těm, kdo mají určité privilegium – ať už jde o bohatství, postavení nebo technologické dovednosti. V rozvinutých zemích lidé, kteří si mohou dovolit plně chránit své soukromí, mají často prostředky, čas a znalosti potřebné k tomu, aby si zajistili anonymitu v digitálním světě.
Pro osoby, které čelí represím, je anonymita otázkou života a smrti, stejně jako pro predátory otázka uspokojení jejich libida. V některých zemích je ochrana soukromí či anonymita prakticky nedostupná pro běžné obyvatele, zatímco aktivisté, novináři nebo političtí disidenti musí investovat nemalé prostředky do skrytí své identity, aby se chránili před vládním sledováním nebo se mohli infiltrovat do pedofilních skupin v anonymních chatovacích místnostech na Discordu nebo Telegramu. V tomto kontextu je anonymita doslova luxusem, který se však často rovná bezpečnosti, svobodě a ochraně našich nejbližších.
Slovo závěrem
Člověk v historii lidstva nikdy nebyl nucen přemýšlet o svojí vlastní anonymitě v tak globálním kontextu jako dnes. Asi proto přemýšlení o anonymitě by nemělo být pouze intelektuálním cvičením. V realitě nás jako jednotlivců, může přimět k tomu, abychom začali uvažovat jinak o našich osobních údajích a rozhodovat o tom, co, kde a jak sdílíme či podporujeme komentáři. Uvědomit si vliv našich online aktivit, nám pomůže nejen chránit své soukromí, ale můžeme se také vyhnout manipulacím, dezinformacím a nebezpečným situacím, které mohou ohrozit naši digitální identitu.
Pro mě, jako pro člověka, který se snaží kombinovat vlastní sžíravou zvědavost s učením se kriticky přemýšlet o věcech, které právě přitáhnou mou pozornost, je anonymita nejen klíčová, ale hlavně obousměrná. Každé kliknutí, každý post nebo sdílený odkaz může mít dlouhodobý dopad na to, jak jsme vnímáni online, a co se o nás ví. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, naše digitální stopa nás sleduje – a proto bychom měli být více než kdy jindy zodpovědní za to, co s ní děláme
Anketa
Ani tyto aspekty by mi ale nedávaly úplný smysluplný celek, kdybych si neuvědomovala, že nejdůležitější z neustále se měnícího online života je schopnost se adaptovat a neustále pilovat svou mediální gramotnost. V našich možnostech, které se nám naskýtají se vstupem do online prostoru, je stále těžší ovládat své přirozené touhy po nových a nových vjemech. Moje vlastní snahy si udržet rámcový přehled a neustále vylepšovat svou schopnost přemýšlet nad společenskými fenomény mě právě dovedly k zabývání se takovými tématy. Proto si myslím, že každý i amatérský novinář a novinářka je tak trochu anonymní, neanonymní chytrá horákyně.
Facebook–Cambridge Analytica data scandal - Wikipedia
Pozor na Temu, poškozuje všechny, zní od obchodníků i z BIS - Novinky
Média, lži a příliš rychlý mozek - Petr Nutil | Databáze knih
Tajně si fotí nahé ženy a snímky posílají dalším mužům. Jak fungují predátorské skupiny na sociálních sítích | Heroine.cz
Fotky, o kterých ženy často ani netuší, že vznikly. Jak predátoři obcházejí zákony a obchodují s intimitou | Heroine.cz
Šest týdnů inkognito v hlubinách českého Discordu – Page Not Found
Anonymita – Wikipedie
Anonymita na internetu: Je možné zůstat opravdu neviditelný?
7 Ways to Disappear Completely and Never Be Found Again
jak navždy smazat svou minulost a začít beze stopy někde jinde
Hranice anonymity má každý nastavené jinak, výzkumnice se pustila do jejich výzkumu | Věda a výzkum | věda.muni.cz
WikiLeaks – Wikipedie
Julian Assange – Wikipedie
Edward Snowden – Wikipedie
výzkum o online agresi - Hledat
