Článek
A tak dochází logicky k tomu, že území Čech (a ano i Moravy) nechybí ani ti, kteří si troufnou veřejně prohlásit, že jsou feministkami. Taková nehoráznost! Postavit se za fakt, že nemá smysl dělat stejnou práci ale dostávat za ní ženský plat není v Čechách jednoduché. Riskujete ukřivděné misogynní fňukání té části vaší sociální skupiny, která své argumenty staví na tom, že za „Přemysla oráče tohle nebejvalo“. Tento postoj řadím do zkresleného sentimentu jako „máslo za 3 koruny a absence inflace“, protože se pod obrázkem Husáka na základce o ní neučilo.
Všimla jsem si jednoho zajímavého fenoménu. Téměř pokaždé, když se zeptám někoho s průměrným vzděláním, kdo vědomě nechodí k volbám a chlubí se tím, že se vyhýbá objektivním faktům, je mi vysvětleno, že feministka je agresivní a radikální bojovnice za ženská práva, která se snaží změnit tradice společnosti. Další vnímají feministku jako podporovatelku extrémní politické korektnosti a woke kultury, často dokonce jako extremistku, která údajně bojuje proti mužům a tradičním hodnotám. Také je zajímavý rozdíl, jak popisují feministku muži a ženy. Od vzorku žen, kterých jsem se ptala, jsem se dozvěděla, že tato osoba má negativní stereotypní postoje. Od mužů jsem se dozvěděla, jaký má negativní stereotypní vzhled. Vážení, došlo k velké mýlce. Výše popsaná osoba není feministka. Je to sexistka.
Pokud jste feministka v Čechách a pohybujete se převážně mezi lidmi, kteří se pyšně vychloubají, že naposledy četli Honzíkovu cestu, máte prakticky jen dvě možnosti: „Bojovat s generacemi vychovávanými za totality kvůli svému přesvědčení (a zůstat sami)“ nebo „Podlehnout sociálnímu nátlaku své skupiny, jinak zůstanete sami.“
Tím jsme se opět dostali k tomu, jak nám reportáže z demonstrací a opravdu velká mediální pozornost pro bizarně se projevující radikály zkreslily pohled na toto hnutí celé společnosti. Proto lidé s tvrdošíjnými názory z dob krále Klacka nedokážou ocenit hodnoty, které feminismus přináší, když se zaměřují pouze na jeho nejhorší nebo nejradikálnější projevy. Záleží na vás. Pokud vám vadí lidé, co mají prostě jiný názor než vy? Kdo je v tom případě větší zabedněnec?
Pokud máte rádi svou matku, která vás vychovávala sama, ale nevadí vám rozdíl v ženských a mužských platech? Kdo jste vy? Je pro vás cennější váš postoj nebo blaho ženy, která vám obětovala celé vlastní štěstí, protože je to bohužel stále norma? Do jaké míry budete tolerovat názor lidí, pokud si neuvědomíte, že to může mít efekt na kvalitu i vašeho života?
Nedostatek mužů v pomáhajících profesích, jako jsou učitelé a psychologové, vnímám jako vážný problém. Pokud misogynní jedinci chápou tyto profese jako tak podřadné, že je můžou dělat jen ženy, proč po rozvodu partnerů nechávají z 80 % své děti u matek, které je vychovávají generace mužů, bez zdravého mužského vzoru?
Na závěr to lze shrnout do několika bodů:
1. To, že se o něčem nemluvilo, neznamená, že to neexistovalo. Důkazem toho je existence Husáka, o kterém se mluvilo, a inflace o které ne ve stejné době.
2. Být mužem je v této době stejně těžké jako být feministkou. Nikdo se neshodne na tom, jak svojí roli ve společnosti chápat.
3. Je pro společnost víc ohrožující feminismus? Nebo to, že lidé víc naslouchají křiklavé kontroverzi a její optikou se pak koukají na svět?
4. Takže pokud si myslíte, že feminismus je striktně netolerantní, možná je to jen projev vaší vlastní netolerance. Je to jako smažit veganský bramborák na poctivém sádle.
5.Honzíkova cesta je skvělé čtivo. A ani vám, bez ohledu na vaše postoje, nemusí vadit, že jste sami.
6. Ve stínu časů, kdy byl socialismus ještě v pořádku a za cenu nesnesitelných otázek na jejich příčetnost stojí hrdinové temných končin feminismu, neboť i v Čechách se najdou ti, kdo veřejně hlásají skandálně neutrální postoje.
V audioverzi zde: Psáno pavím perem: Kdo si troufne na feminismus v Čechách? (youtube.com)
