Článek
Další budou tvrdit, že jde o čmouhu na mizerné fotografii, která je evidentně defektem ega jedince. Stejně jako u lochneské příšery jde o tak kryptickou věc, že se do ní média raději nepouštějí. Lidé obecně rádi překrucují a tak dále zmíněné informace a příklady se týkají určitých projevů jedinců, které jsou destruktivního nebo sebedestruktivního charakteru. Nebezpečí těchto projevů spočívá i v jejich sekundárním efektu na celou společnost. Jedno je fakt, že ani odborná veřejnost se není schopná shodnout, co to vlastně je, a je velice ošemetné se do těchto vod pustit. Je tak důležité rozlišovat mezi individuálním chováním a širšími sociálními problémy. Tyto jevy mohou být ovlivněné mnoha faktory, a není tedy spravedlivé generalizovat nebo přisuzovat negativní chování celé skupině.
Nechce se vám to celé číst? Tak si to poslechněte: Žena a toxická feminita (youtube.com)
Pro ženy se mi nepodařilo najít žádný ustálený vzor či tabulku toxicity jako v případě mužů. Je důležité si uvědomit, že toxická feminita není vrozená vlastnost žen, ale je to spíše výsledek sociálních a kulturních tlaků. Ženské závadové chování má ve většině případů subtilnější formy, a tak je velice těžké rozlišit, jestli jde o výsledek patriarchálních vzorců nebo silně přehnané postoje k emancipaci.
„Shnilá jablka“ jsou na obou stranách populace bez výjimky. Při rešerších k tomuto tématu jsem neustále narážela na rozpory v tom, co to vlastně je a jak ji definovat. V průběhu práce mi došlo, že nahlížet na ženskou toxicitu jako na tu mužskou, by bylo chybou. Podle některých zdrojů je to „ženina mentalita mužova majetku“, což zní pasivně a evokuje hanlivé označení „domácí puťka“. Podle dalších je to přehnané sebevědomí nebo extrémistické formy feminismu, které tak ráda vyhledávají a ukazují česká média. Je tomu tak z důvodu měnících se rolí v celé společnosti a vznikají tak třecí plochy mezi konzervativně laděnými zastánci tradičních rolí a liberálními podporovateli alternativ.
Ale abychom se mohli skutečně ponořit do tématu, tak by bylo dobré umět rozpoznat takovou osobu, která se projevuje destruktivně, specificky pro ženskou část obyvatelstva. De facto se jedná o souhrn postojů nebo vlastností, co mají škodlivý charakter nejen pro ženu samotnou, ale i v celospolečenském měřítku.
- Manipulace: Používání emocionální manipulace nebo triků k ovlivnění ostatních lidí, aby udělali, co člověk chce, bez ohledu na jejich vlastní potřeby nebo pocity, by se mohlo zdát jako definice sociálního inženýrství. Jako jeden z příkladů jsem vybrala záměrnou sabotáž antikoncepce za účelem otěhotnění a připoutání partnera do vztahu dítětem, vydírání slzami, hraní na oběť nebo sexistický útok od jiné ženy: „Nejsi správná či pořádná ženská, dokud nesplňuješ nějaký genderový stereotyp.”
- Zneužívání vzhledu nebo sexuality: I ženy se umí chovat poněkud predátorsky. Některé zneužívají svou sexualitu k zisku různých výhod, ohledů nebo cestě k lepšímu postavení. Také nesmím opomenout absenci sebereflexe, pokud jsou s tímto negativním chováním konfrontovány. V tomto bodu musím ještě poukázat na doprovodný jev. Takové chování jen posiluje stereotypní náhled na atraktivní ženy jako na neseriózní sexualizované subjekty. Pasivní agresivita: Projevuje se skrytým nepřátelstvím nebo odporu k ostatním, které je vyjádřeno nepřímými způsoby. Nejčastější projevy jsou: Záměrná nečinnost: Například záměrné opomenutí důležitých úkolů nebo odkládání. Vyhýbání se odpovědnosti: Odmítání přímo uvádět potřeby nebo problémy, partner je má vytušit. Sarkasmus: Neupřímné komplimenty se štiplavým dovětkem, které mohou obsahovat skrytou konfrontaci nebo kritiku. Stonewalling: Úplné odmítnutí komunikace nebo spolupráce, což může být reakcí na hněv nebo frustraci. Uvedené projevy se mohou vyskytovat u obou pohlaví. Mějme však na paměti, že v širším společenském kontextu může být pasivní agresivita projevená ženou vnímána jinak.
- Povrchnost: Kulturní tlak na vzhled žen může u některých vést k tomu, že se jejich zevnějšek stane jejich jedinou osobní hodnotou. A důkazem jejich hodnoty je nekonečná honba za luxusními značkami, kterými měří její úspěch. Bohužel to napomáhá stereotypu tzv. „zlatokopek”. Je nebezpečný v „halo” efektu krásné tváře a následných označování všech atraktivních žen jako povrchních.
- Slut-shaming: Hanobení žen jinými ženami za jejich sexualitu nebo zpochybňování jejich morálních hodnot na základě toho, jak se oblékají nebo jaký mají sexuální život. Tento nešvar je jeden z nejlepších příkladů internalizované misogynie. Příspěvky, pod kterými se mohou objevovat hanlivé komentáře, se ani nemusí týkat jen „odvážného” obsahu. Mohou se objevovat v příspěvcích, které se nějakým způsobem týkají sexu a sexuality (klidně i v osvětové rovině). Mnoho takových komentářů často hraničí s kyberšikanou. Výjimkou nejsou ani útoky na oběti násilných trestných činů určitého typu, které naruší naši představu ideální oběti. Následkem toho pak dochází k velmi škodlivé sekundární viktimizaci oběti.
- Soutěživost s ostatními ženami: Namísto podpory a solidarity se některé ženy zapojí do nezdravé soutěže s ostatními ženami, aby dosáhly pocitu nadřazenosti nebo uznání okolí. Důvody, proč k tomu dochází, je zajímavý mix stereotypních společenských norem, jako jsou ženy ukazované v pozici soupeřících o nejlepší partii, společenské postavení a podobné ukazatele.
- Obese positivity: Samotná myšlenka hnutí body positivity není špatná, učí nás, že být rozdílné, než jak jsme vídávali v reklamách na módu nebo kosmetiku v letech 2000–2010, je dobře a umět se mít rádi i s odchylkami je zdravé. Je velkou a palčivou otázkou, jestli morbidně obézní influencerky propagují skutečně toto hnutí. Být vědomě obézní a postavit si na tom kariéru možná je o přijetí sebe sama, ale pokud má někdo sám sebe upřímně rád, bude dbát na to, aby se vyhnul doprovodným zdravotním komplikacím obezity. Pokud mi nevěříte, zkuste si test. U příspěvků zpěvačky Lizzo na sociálních sítích je hodně reakcí o tom, jak je krásná, ale pokud nějaké jiné ženě řeknete, že vám ji připomíná, ocitnete se rázem ve volné inscenaci filmu Slunce, seno a pár facek.
- Pick-me girls: nebo také rys chování pod hashtagem #notlikeothergirls popisují ženy, které se snaží získat pozornost a uznání od mužů tím, že se distancují od ostatních žen a zdůrazňují svou odlišnost. „Not like other girls” často znamená, že dotyčná osoba se snaží vykreslit sebe jako jedinečnou tím, že se nezajímá o věci, které jsou považovány za typicky ženské, jako je móda nebo kosmetika. Často se jedná o ženy, které se snaží přizpůsobit genderovým stereotypům, aby byly přijatelnější pro muže, a mohou kritizovat nebo se vysmívat “typickým” ženským zájmům nebo chování. K těmto situacím často dochází, pokud jsou na doslech mužů, na které chtějí udělat patřičný dojem. Dalo by se tvrdit, že jde o jeden z projevů internalizované misogynie.
- Syndrom „včelí královny”: je psychologický termín popisující chování některých žen v autoritativních pozicích, které se chovají k podřízeným ženám výrazně hůře nebo přísněji než k podřízeným mužům. Může zahrnovat různé negativní projevy, jako je bossing, diskriminace, nebo tzv. „aktivní nepodporování”, které se projevuje nesdílením informací jako jedna z užitých forem pasivní agresivity, přidělováním obtížných úkolů, nebo preferencí mužů při mentorování. Pro lepší představu jde o postoj k podřízené ve smyslu: „Mě taky nikdo nic zadarmo nedal, tak já to tobě taky neusnadním.”
- TradWife hnutí: Tato subkultura podporuje patriarchální tradiční hodnoty a často idealizuje roli žen jako matek a hospodyněk. U toho posledního bodu jsem narazila na poněkud rozsáhlejší téma se silně politickým podtextem. V případě některých influencerek jde i o přímé ohrožení demokracie a třeba i reprodukčních práv samotných žen. Tímto fenoménem se budu podrobně zabývat v jednom z dalších dílů „Žena a téma”.
Určitě chci uvést, že s ohledem na nejednoznačnost tohoto tématu je dobré mít na paměti, že odchylky jsou v každé společenské či sociální vrstvě a tak si tuto práci nelze brát nijak osobně. Také je nutné uvést, že toto téma nemá jednoznačné projevy a toxickou feminitu není dobré ani fér zaměňovat s hnutím feminismu jako takovým.
Kromě patřičných rešerší jsem sbírala i data z anket na facebookových skupinách, na kterých se dohromady podílelo celkem 946 respondentek a respondentů, kterým chci touto cestou poděkovat. Chci také poděkovat správcům a správkyním skupin, které mi umožnili zeptat se na názor jejich členů. Určitě ocením, pokud pilotní díl této nové série a mojí práci odměníte like, a pokud nechcete, aby vám unikl další díl zabývající se tématem „Žena a média vs. Veřejnost“, tak mě nezapomínejte odebírat.
Zdroje:
Existuje toxická feminita? Na tom, co je jejím obsahem, se neshodnou ani feministky (lui.cz)
Girlboss: Jednoduše vysvětlený termín pro mládež - Practical Tips (practical-tips.com)
Neexistuje a přesto ji chceme. „Ideální oběť“ sexuálního násilí - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)
Slut-shaming aneb Nebuď coura! Ženská sexualita je ostuda (zenyvemeste.cz)
Znásilněná má být cudná a smutná. Mýtus ideální oběti maří spravedlnost - iDNES.cz
Neexistuje a přesto ji chceme. „Ideální oběť“ sexuálního násilí - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz)
