Hlavní obsah
Lidé a společnost

Ženy, které jsou nepřítelem státu

Foto: Monika Margaret Wilweber, vytvořeno v canva

Z leva: Loujain al-Hathloul (Saúdská Arabka);Malála Júsufzaj (Pakistánka); Nasrin Sotoudeh (Íránka), Narges Mohammadi (Íránka)

Kritika není jediná, co je schopno rozvířit stojaté vody kolem palčivé otázky žen v teokratických islámských režimech, např. právě v Íránu nebo Saudské Arábii. Rozvířit vody umějí i ženy samy.

Článek

A umějí za to vzít. Proč? Protože mohou zemřít jen za odhalené vlasy, jako např. Mahsa Amini v roce 2022, a nebo být trestány středověkými metodami za věci, které se nám v Evropě mohou zdát samozřejmé. Umět se porvat za to, aby nebyly ženy zbičovány za řízení motorového vozidla, a nebo nemít možnost jít na vysokou, je pro nás nepředstavitelné.

Tady se můžeš podívat na bonusové materiály ve videu, a nebo si to pustit jako podcast: Země, kde je žena nepřítelem státu

Ženský hlas

O statečných mužích je toho napsáno mnoho, ale tyto země mají hodně statečných žen, jejichž boje bychom neměli přehlížet. Při rešerši k tomuto článku jsem o aktuality požádala neziskové hnutí Amnesty.cz/Amnesty International. Toto jsou konkrétní tváře odvahy, které se postavily režimům, jež ženy umlčují, bičují a zavírají:

1.Narges Mohammadi (Íránka)

Tato aktivistka je dlouhodobě vězněna íránským režimem za boj proti trestu smrti a za ženská práva. V kampani „White Wednesdays“ odmítla nucené zahalování. Dle dostupných informací byla v současnosti ve vězení (2025) – za „propagandu proti státu“. Přestože si za mřížemi prošla mučením, včetně izolace a bílé místnosti, a její svoboda je stále nejistá, zůstává aktivní v boji za lidská práva – i během svého dočasného propuštění z věznice. Jak uvedli zástupci Amnesty v odpovědi na můj dotaz, by se aktuálně z blíže neuvedených zdravotních důvodů měla nacházet mimo vězení. Avšak i přes lékaři doporučený pobyt mimo vězení na ni íránská vláda stále vyvíjí nátlak, aby se vrátila do výkonu trestu.

Po dobu, co byla mimo vazbu, se setkala pomocí videohovoru s organizací Human Rights Watch, kde se vyjádřila ke zhoršující se situaci politických vězňů, konkrétně o nárůstech trestů smrti, „bílého mučení“ politických vězňů – kterým si prošla i ona sama.

Paní Mohammadi byla oceněna ve čtyřech francouzských městech za svou práci a boj za lidská práva čestným občanstvím.

V dubnu tohoto roku se zúčastnila online diskuse s předsedou Norského Nobelova výboru J. W. Frydnesem, kde při příležitosti svých 53. narozenin mluvila o významu ochrany demokracie a lidských práv.

85 nositelů Nobelovy ceny vydalo v březnu tohoto roku výzvu k trvalému propuštění paní Mohammadi a všech politických vězňů v Íránu.

Je nositelkou Nobelovy ceny míru 2023.

2.Masih Alinejad (Íránka)

Je íránská novinářka, spisovatelka a aktivistka. Aktuálně je v exilu v USA. Je také zakladatelkou kampaně #MyStealthyFreedom (ženy sdílely fotky bez hidžábu). Blíže jsem se touto kampaní zabývala v jednom z příspěvků na svém IG. Její životní příběh byl i zfilmován ve snímku íránské režisérky s názvem Buď můj hlas . Pravidelně vystupuje v OSN i médiích a dokonce úspěšně přežila pokus o únos.

Je držitelkou několika ocenění, jako např.

za „poskytnutí hlasu těm, kteří nemají hlas, a podnícení svědomí lidstva, aby podpořilo boj íránských žen za základní lidská práva, svobodu a rovnost“ v roce 2015 Ženevským summitem.

Časopis Time ji zařadil mezi své oceněné v kategorii Ženy roku 2023. Je aktivní na sociálních sítích, publikuje osobní příběhy perzekuovaných žen.

3. Nasrin Sotoudeh (Íránka)

Prominentní právnička, obhájkyně žen zatčených za nenošení hidžábu. Podporuje dětská práva, aktivně vystupuje proti dětským sňatkům. Za svoji práci byla ve své zemi vězněna a opakovaně týrána. V roce 2019 odsouzena na 38 let a 148 ran bičem. Dle vyjádření Amnesty na mou žádost byl v roce 2021 přerušen výkon jejího trestu kvůli srdečním potížím po několika hladovkách. Opět tu máme opakující se vzorec nátlaku na návrat do výkonu trestu i přes zdravotní komplikace. Stejně jako v případě Mohammadi čelila nátlaku, obtěžování a i novým obviněním ze strany islámských úřadů. Byl jí zakázán výkon právnické profese a restrikce byly uvaleny i na její rodinu.

Sotoudeh byla znovu zatčena, a to během pohřbu 16leté Armity Garavand v roce 2023, která zemřela za nevyjasněných okolností po zásahu mravnostní policie. Po 17 dnech vazby byla puštěna na svobodu po složení kauce. Aktuálně její právní status není jasný, ale je veřejně aktivní a vystupuje i nadále k ochraně lidských práv v Íránu. Death of Armita Geravand - Wikipedia

Bohužel její manžel Reza Khandan, který se také angažuje v ochraně lidských práv, byl 13. prosince 2024 zatčen za jeho podporu práv žen a zapojení do kampaně proti povinným hidžábům.

Foto: TIME

Nasrin Sotoudeh drží fotku svého vězněného manžela Rezy Khandana

V únoru tohoto roku zahájil v nechvalně známé věznici Evin, kde je uvězněn, protestní hladovku po nátlaku na jejich rodinu, včetně útoku na jejich syna. Dle posledních informací od Amnesty byl přemístěn do karantény a je mu omezen kontakt se světem. The Iranian Man Imprisoned For Supporting Women's Rights | TIME

Nasrin Sotoudeh byla za svou odvahu oceněna celou řadou mezinárodních cen, kupříkladu Right Livelihood Award v roce 2020.

Mezinárodní organizace jako PEM America a Robert Kennedy Human Rights opakovaně upozorňují na situaci kolem obou manželů a vyzývají k bezprostřednímu propuštění Rezy Khandana a plné rehabilitaci Nasrin Sotoudeh.

4. Loujain al-Hathloul (Saúdská Arabka)

Bojuje za právo žen řídit auto a proti mužskému poručenství. Byla obviněna z „pokus o destabilizaci království“ a zatčena v roce 2018. Odsouzena byla v roce 2020 k pětiletému trestu, zčásti podmíněně. Byla také, stejně jako další aktivistky, držena v izolaci, mučena a propuštěna pod podmínkou mlčení. I navzdory tomu, že její trest měl již skončit v roce 2023, stále čelí omezením, která jí neoficiálně brání opustit zemi. Když chtěla v únoru roku 2024 opustit zemi, bylo jí dle Amnesty sděleno, že se i na ni navzdory uplynutí původního trestu vztahuje zákaz opuštění země.
Loujain al-Hathloul nadále bojuje za lidská práva a spravedlnost. V roce 2024 podala žalobu proti společnosti DarkMatter Group, kterou obvinila z napomáhání saúdskoarabským úřadům při sledování jejího telefonu před jejím zatčením v roce 2018. Její případ se často používá jako příklad „reformního PR“ Saúdské Arábie – oficiálně může žena řídit, ale je vynakládána velká iniciativa, aby kritičky zůstaly umlčené.

Hathloul byla zařazena na seznam „100 nejvlivnějších arabských žen“ roku 2015 a v roce 2020 Cenou Václava Havla za lidská práva.

Mezi další ženy se silným hlasem z muslimského světa určitě patří

5. Malála Júsufzaj (Pakistánka)

Je nejen zastánkyní lidských práv, ale především práv na vzdělání žen. Bojovala za práva dívek chodit do školy, když jim místní stoupenci Tálibánu docházku zakázali. Tálibán na ni kvůli tomu spáchal atentát, který přežila. Tento pokus o její odstranění vyvolal mezinárodní vlnu podpory a přitáhl na téma mediální pozornost. Po svém zotavení se Malála stala přední aktivistkou za vzdělání a založila i vlastní neziskovku Malála Fund.
V den svých 16. narozenin přednesla řeč na půdě OSN v New Yorku, ve které apelovala na důležitost vzdělání pro miliony dětí, které dnes do škol chodit nemohou. „Extremisté se knih bojí, síla vzdělání je děsí. Kniha a pero – to jsou naše nejsilnější zbraně,“ uvedla (wiki).

Mezi ocenění, která obdržela za svůj boj, patří:

Cena Anny Politkovské v roce 2013

Sacharova cena za svobodu myšlení 2013

Nobelova cena míru 2014, symbol boje za právo dívek na vzdělání

Ať už v Íránu, Saúdské Arábii nebo Pákistánu – ženy, které se postaví systému, riskují vše. Tyto hrdinky nespojuje jen náboženství a region, ale i odvaha, s níž čelí represím.

Zodpovědně, svobodně a nahlas.

Často slýchám lidi v mém okolí říkat, že politika je špinavá hra, která se jich netýká. Nechodí volit, nezajímají se. Ženy se někdy od feminismu distancují ostentativně – jako by to byla sprostá nálepka. Jenže právě v tomhle postoji je obsažený hluboký paradox. V Íránu mohou ženy čelit mnohem vážnějším represím, například smrti kvůli odhaleným vlasům (viz případ Mahsy Amini z roku 2022) a nebo jsou zbičovány za to, že byly znásilněny mužem. Bohužel, i přes jasná fakta o systematickém útlaku a diskriminaci žen se stále objevují názory, že ženy mají silnější právní postavení – často kvůli tomu, že jsou například při opatrovnických řízeních častěji svěřovány děti matkám. Takové příklady ale nejsou důkazem výsadního postavení žen ani v naší společnosti – naopak často vycházejí ze škodlivých genderových stereotypů. Kdyby ženy skutečně měly i u nás silnější právní postavení, nebyly by ekonomicky trestány na trhu práce za mateřství, nepřicházely by o kariéru kvůli neplacené péči, a pachatelé znásilnění by neodcházeli od soudů s podmínkami. O „rovnosti“ pak často mluví ti, kdo z nerovnosti těží nejvíce. A zároveň se i ti samí děsí toho, že by se ženy bez těchto skleněných bariér začaly chovat stejně majetnicky, oportunisticky, a chtěly za každou cenu soupeřit a dominovat tak jako mnozí muži, kterých je ve vysokých funkcích soukromého sektoru kolem 80 %.

Úzkostlivé distancování žen – nejen těch působících ve veřejném prostoru, ale napříč celou společností – od všeho, co zavání feminismem, podle mého názoru znamená vědomé zavírání očí před tím, jak hluboko mohou proniknout do vládních struktur náboženské protipotratové organizace. I když jsme toho byly svědky, stejně jsme nepochopili, že nezajímat se o politiku a ještě se vychloubat svým pohodlím, konzumerismem a nezájmem, není k chlubení. Je to k pláči všem ženám, co nám za vysokou cenu vydobyly naše pohodlná práva. Když se dnes ženy bojí být spojovány s feminismem, jako by zapomněly, že právě díky statečnosti žen jako byla Milada Horáková – politička a bojovnice za práva žen, popravená komunistickým režimem – či Františka Plamínková, která padla za odpor nacistům a celý život věnovala ženským právům, díky kterým můžeme dnes mluvit svobodně a nahlas. A za přesně takové zcela přirozené věci nejedna z těchto hrdinek, kterým jsem věnovala tento článek, čelila ztrátě svobody, byla ohrožována její rodina, hrozí jim únosy a mnoho dalšího, jen za odvahu postavit se proti systému a promluvit svobodně a nahlas.

Mějte prosím na paměti, že to, o čem se rozhodneme mlčet, nás může jednou stát naši svobodu a svobodu dalších generací. A je i na nás samotných, zda si pro svůj obraz společnosti zvolíme jednoduchou lež prodanou přes manipulaci s emocemi čtenáře, nebo zda budeme mít odvahu přijmout složitou pravdu a přemýšlet kriticky sami za sebe. Distancujte se dál od feminismu a dál budete dávat za pravdu těm, co se bojí víc než čehokoli jiného – ne toho, že ženy selžou, ale že uspějí – a tím položí zrcadlo systému, který nás naučil, že síla a úspěch znamená potlačovat druhé.

Další zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz