Článek
... a rovněž jsem konečně mohla zúročit veškeré informace, které jsem nasbírala o Travel Hackingu na kurzech, v knihách a na blozích. Dovolenou v Holandsku jsem plánovala už na minulý rok, ale kvůli jistým okolnostem, které se v té době děly, jsem z tohoto výletu nakonec upustila. Aktivně plánovat jsem začala někdy v březnu, kdy jsem se rozhodla, že se o tento „sen“ nenechám připravit - nesehnala jsem totiž nikoho kompetentního, kdo by se chtěl na tuto dovolenou, a hlavně na vlastní pěst, vydat se mnou. Pokukovala jsem hlavně na booking.com po ubytování a sháněla ty nejlevnější letenky přes feedly. Po pár pátečních slevách, které se pravidelně na bookingu konají, jsem se rozhodla ubytovat v čistě dámském hostelu Hostelle, který se nachází v blízkosti metra cca 7 kilometrů od centra města Amsterdamu. Dlouho jsem se rozhodovala mezi čtyř- a šesti- lůžkovým pokojem, nakonec vyhrál ten čtyřlůžkový (cenově totiž vyšly skoro na stejno, a přece jenom jsem chtěla nějaký ten svůj klid - haha, to jsem se mýlila). Letenky nakonec nedopadly podle mých představ (přílet odpoledne a cenově taky žádná výhra), proto jsem se uchýlila k cenově příjemnější variantě autobusové dopravy od společnosti Eurolines, která nabízí dopravu po Evropě z Prahy za rozumné ceny v přijatelně komfortních autobusech s česky hovořícími řidiči. Jelikož jsem posedlá plánováním a děláním tabulek v Excelu (možná je na to nějaký termín ve Websterově slovníku), celé nadcházející dva měsíce jsem zkoumala, jak nejvíce ušetřit, co navštívit a ochutnat a jaké činnosti se dají podniknout v tomto městě zadarmo.
Nadešel „den D“, všechny věci jsem měla sbalené přesně v pořadí, ve kterém byly na seznamu vytvořeném v Excelu (ano, je to EXTRÉMNÍ posedlost), a rodiče mne jako vždy doprovázeli až na nástupiště vlaku, který mířil do Prahy. Opět nastal, u nás již běžný, syndrom ptáčete vylétlého z hnízda, tentokrát ovšem brečel jenom táta, mamka byla ráda, že se zbaví výřečné společnosti, až bude doma trávit dovolenou. Cesta do Prahy proběhla hladce, dokonce bez zpoždění (ČD bodují oproti RegioJetu! - poprvé… a naposled), a trasa na Florenc už byla jen třešnička na dortu. Následovalo „nalodění“ Němců a mé maličkosti. Autobus byl zařízený pohodlnými sedačkami, dostatečným prostorem pro nohy, fungujícími zásuvkami a WiFi, která fungovala, jak se jí zrovna zachtělo. Po cestě se v Norimberku a Frankfurtu (někdy o půl jedné ráno, protože to byl noční spoj) některým z cestujících ztratily kufry, protože očividně v Německu neznají jinou barvu kufrů než černou a všechny mají stejný tvar a velikost, asi se tam pořád řeší jistá segregace (alert: černý humor). Do Amsterdamu jsme k mému hrůznému zjištění dorazili o hodinu dříve, než bylo plánováno - málem jsem se díky tomu projela až do Haagu. K hostelu to byla od autobusové zastávky jen krátká cesta metrem a cca desetiminutová procházka po rušné ulici kancelářské čtvrti. Hostel sídlí ve čtvrtém patře kancelářské budovy s výhledem na hlavní třídu a Amsterdam ArenU. U výtahu je botník, kde si můžete odložit deštníky, bundy a boty, za dveřmi se potom nachází recepce se společenskou místností a kuchyňkou. Ve čtyřlůžkových pokojích jsou dvě palandy, na které vás ubytují podle preferencí, stůl s židlemi, zásuvky, topení, větrák a prostorná okna se žaluziemi. U postelí jsou bezpečnostní skříňky, ke kterým se zdarma rozdávají na recepci zámky. Náš pokoj neměl balkón, takže se dal považovat za nekuřácký, ale kouřit se dalo na společném balkóně, který byl hned vedle recepce nebo pod hostelem na ulici. Sprchy a toalety byly společné pro celý hostel, každá místnost byla jinak tematicky zařízena, celá budova byla uklizená a hezky udržovaná, personál byl velice ochotný a milý. Jediné mínus byly „papírové stěny“ a dveře, které se nedaly zevnitř zamknout. Check-in byl možný po druhé hodině odpolední, takže jsem si ráno po příjezdu nechala uložit věci v bezpečnostní místnosti a pádila jsem poznávat Amsterdam.
První den jsem stihla navštívit Zoo Artis, Hortus Botanicus, Micropii, prošla jsem si celý historický střed města od náměstí Dam až po Museumplein. Na nádraží jsem si zařídila třídenní I Amsterdam city card, která mi zaručila za dobrý peníz dopravu po městě zdarma, vstupy do nejznámějších památek také zdarma nebo s významnou slevou, slevy se daly uplatnit i v restauracích a v ceně byla i hodinová projížďka lodí po tamních kanálech. Vyfotila jsem si první fotky typické architektury a kanálů, také jsem zachytila rušnost u I Amsterdam písmen a naobědvala se ve FEBU, což je takový místní take away fast food. Do hotelu jsem dorazila až večer, uťapkaná, takže jsem jen vybalila věci, seznámila se se spolubydlícími z Thajska a Irska, skočila do sprchy, pokecala s rodiči přes Skype a mazala jsem spát.
Druhý den ráno jsem se nasnídala v hostelu a pozdě dopoledne vyrazila na prozkoumávání další části Amsterdamu, tentokrát jsem zabrouzdala do čtvrti Jordaan, která ji typická svými kavárnami, muzei a hipsterským způsobem života, pro mne ta nejkrásnější čtvrť tohoto půvabného města. Navštívila jsem dům Anny Frankové, Amsterdam Dungeon, muzeum tulipánů a sýrů, Homomonument, pivovar Heinekeen, Nieuwe Kerk, Bloemenmarkt, Rembrandtplein, nakoupila jsem první suvenýry a po dlouhém zkoumání poštovních schránek odeslala pohledy. Naobědvala jsem se tentokrát u místního malého restauratéra, který byl velice ochotný a dokonce mi udělal i pár příloh k jídlu navíc (asi jsem vypadala jako hladový turista). Domů jsem opět dorazila navečer, po cestě jsem ještě stačila zhltnout „pravou New York pizzu“, která byla výborná, lepší už jsem měla jen v Benátkách.
Poslední den ráno jsem se odhlásila z hostelu a bagáž opět odložila do bezpečnostní místnosti. Vydala jsem se na vyjížďku lodí, navštívila jsem NEMO, brusírnu diamantů, Brouwerij 't IJ, Vondelpark a v neposlední řadě i Rijksmuseum. V hostelu jsem poté počkala ve společenské místnosti na večerní odjezd a vydala se autobusem zpátky do České republiky. Cesta zpátky probíhala méně komfortním autobusem, který neměl zásuvky, ani pohodlné sedačky, bohužel v něm nefungovala ani WiFi, abych se mohla spojit se světem, než dojedeme domů. Cestou se vystřídalo v autobuse pár podivných lidí, jako například zfetovaný Holanďan, zmlácený Němec a opilec, co vylil do uličky asi litr piva, následně byl vyhozen z autobusu s pokutou sto euro za zničení vybavení. Takže o kvalitním spaní se opravdu hovořit nedalo. V České republice mne ještě k tomu všemu překvapila obrovská vedra, se kterými jsem ve své mikině a riflích nepočítala, takže než jsem dorazila domů, byla jsem řádně zplavená a sprchu jsem opravdu uvítala (víc než rodiče).
Pár rad na závěr: v Holandsku je opravdu nepředvídatelné počasí, v jednu chvíli svítí sluníčko a pochodujete si v malebných uličkách jen v tílku, následně za pět minut utíkáte zmoklí jako slepice do nejbližšího obchodu se suvenýry jen proto, že se potřebujete schovat před deštěm. V postranních uličkách lze opravdu potkat pár individuí, kterým je lepší se vyhnout, jelikož zrovna prožívají špatné chvíle na tripu, takže řvou, hážou věcmi, co jim zrovna přijdou pod ruku, nebo kálí na ulici za bílého dne. Doporučuji vychytat slevy na oblečení a ochutnat místní pochoutky a seznámit se s místními, je to opravdu skvělý zážitek, na který budete ještě dlouho vzpomínat, nehledě na to že je v centru „československý národní bar“. Pokud budete mít možnost, vydejte se na „šňůru“ po Holandsku a nezůstávejte jen u Amsterdamu, tato země je opravdu nádherná.
