Článek
Slovensko
Oblast Vysokých Tater jsme s rodiči navštívili autem, byla to naše poslední zahraniční dovolená, na kterou jsme se vydali společně (jsem ráda, že to přežilo i auto). Byli jsme ubytováni v malebné vesničce, v krásném hotelu, daleko od medvědů a jiné škodné. Měli jsme zajištěnou polopenzi ve formě švédských stolů a nedaleko byl i minigolf, velice oblíbený v naší domácnosti (do té doby, než jsem při širokém nápřahu přelomila tátovi nos vedví, ale přežil - nos i táta). Náplní dne byly túry po okolí, navštívili jsme mnoho zajímavých míst, musím říct, že tento typ turistiky - tedy lezení po horách v létě - se stal jedním z mých nejoblíbenějších a opravdu mne mrzí, že jsem nedohledala žádné fotografie z této dovolené, protože výhledy z hor byly nadpozemsky krásné. Navštívili jsme i několik hradů a zámků, počasí nám přálo a musím říct, že někdy je opravdu lepší vyjet na hory, než za exotikou k moři. Poznamenat musím jen jedno a to je hlavolam jménem jazyk slovenský, který mne v té době opravdu zmátl, hystericky jsem v krčmě řvala, že morčata jíst nebudu a kapustu k nim rozhodně taky nechci. No, co na to říct, nebyla jsem zrovna dvakrát vnímavé dítě.
Španělsko
Do této země, přesněji na pobřeží Costa Brava jsem se podívala s rodiči v roce 200X v rámci naší každoroční letní dovolené. Bohužel, si nemohu vzpomenout, jak se jmenoval náš hotel. Pamatuju si ale, že krátce před naším příjezdem tomuto hotelu sebrali jednu hvězdičku, tudíž se z něj stal hotel dvouhvězdičkový (né, že by mi to nějak vadilo, ale… zaplatíte si jistý standard a nedostane se vám žádné kompenzace?). Po příjezdu do hotelu na nás byl personál ne příliš milý, když jsme dostali klíče od pokoje a vydali se ubytovat, po otevření výtahových dveří se na nás vyřítil páreček švábů. To už bylo na moji mamku příliš (očividně miluje hmyz, který přežije i výbuch atomovky), od delegátky CK Exim Tours chtěla přesunutí na jiný hotel, s tím že jsme si ochotni připlatit, bohužel pro nás, nebyl žádný jiný hotel v blízkosti volný. Naštěstí byl náš pokoj uklizený a žádná bezobratlá zvěř se v něm nevyskytovala. Jediný nepříjemný fakt byl, že jsme měli zaplacenou polopenzi a stravovat se v tomto hotelu nám nebylo moc po srsti. Náš pobyt zkazil i fakt, že bylo tenkrát docela studené léto, 3 dny z 8-mi denního pobytu nám propršelo, já byla tenkrát malé nevybouřené dítě, takže sedět se mnou celý den na pokoji nebyla žádná výhra. Zachránil to až společný výlet do Barcelony, který si celá naše rodina užila. Toto město je nádherné, nejen pro svoji architekturu, a musím přiznat, že strávit celou dovolenou tam by mi vůbec problém nedělalo. Na Španělsko jsem samozřejmě nezanevřela, ovšem musím poznamenat, že se tato země neobjevuje na top příčkách mého seznamu „must see“ a vůbec tomu nedopomohl fakt, že na nás byl schopen jeden pouliční prodejce řvát přes celou ulici „capitalistas checos“.
Egypt
Egypt byla mamky vytoužená dovolená, proto se na ní šetřilo dva roky a jednoho krásného letního dne jsme si tento sen společně s našimi rodinnými přáteli mohli splnit. Letěli jsme letadlem, opět s CK Exim Tours, která nám tentokrát zajistila ubytování v pětihvězdičkovém hotelovém komplexu s all inclusive a výhledem na moře. Jelikož já a můj tatínek jsme zarytí milovníci potápění a šnorchlování, volba byla jasná - oblast Sharm El Sheikh (v té době ještě nebyla oblíbená, dnes již vyhlášená, potápěčská oblast Marsa Alam). Do hotelu Sultan Gardens Resort***** jsme dorazili brzy, cca 5 hodin jsme unavení, upocení čekali ve vestibulu na ubytování (i když na to teplo se dá krásně během pobytu aklimatizovat). Naštěstí našeho tátu napadlo, že můžeme prozkoumat okolí pláže a celého komplexu, takže jsme si alespoň zkrátili čas touto činností. Hotel byl jinak krásně upravený, se třemi bazény, s divadlem, bary, obří jídelnou a několika restauracemi, odpočinkovou částí, mnoha budovami s pokoji, vlastním lékařským centrem a pár obchůdky se směnárnami. Dalo se tam dělat opravdu vše, na co jste si vzpomněli. Pláž byla poměrně velká s úžasným podmořským životem v okolí korálového útesu, dokonce se nám podařilo zahlédnout i žraloka, perutýny, chobotnice, murény a jiné mořské živočichy - opravdu nejkrásnější potápěčský zážitek. Jídlo bylo vynikající - o tom také vypovídá příbytek na váze, kterého jsem se doma zhrozila. Byli jsme se samozřejmě v rámci výletů zajištěných CK podívat do blízkého městečka a také do Káhiry, kde jsme navštívili hlavní muzea, historické centrum, pyramidy, čajovnu a výrobnu papyrů (mrzí mne, že jsme prošvihli výlet do Petry a Jeruzaléma). Nemůžu si pomoct, ale musím vás upozornit, že Egypťané mi vůbec nepadli do oka, co se chování k ženám týče. Na letišti u stanoviště kontroly pasů se našich dvou chlapů (tedy mého táty a našeho rodinného kamaráda) ptali, co s tolika ženskými (byly jsme 4 - dvě mámy, dvě dcery) dělají, jestli je sex s námi VŠEMI dobrý! Ve městě se s námi všichni chtěli fotit, ale nedej bože, aby jsme některá z nás zvýšila hlas na některého z chlapů, všichni byli milí, dokud jsme byly po vůli. V hotelu se nám dokonce snažil jeden zaměstnanec podstrčit „balíček“ pro svoji údajnou manželku, kterou má v ČR. Když se to vezme kolem a kolem, dovolená v Egyptě stála za to a určitě se příště vydám do Marsa Alam za potápěním.
Německo
Německo jsem poprvé navštívila v rámci jednodenního předvánočního zájezdu do Drážďan s naší základní školou, už jako velká holka (nebo jsem si to alespoň myslela, známe pubertu). Jelo se tenkrát vypůjčeným autobusem s několika učitelkami, které nás doprovázely v rámci vyučování německého jazyka. Prošli jsme si nejznámější památky, byli jsme v muzeu, ve kterém byla výstava nahých fotografií (velice podrobných, Němci mají opravdu smysl pro detail), která nás samozřejmě velice zaujala. Poté jsme vyrazili na vánoční trhy, které jsou v Evropě hodně vyhledávané, nakoupili jsme pár vánočních dárků a zase jsme se vydali na cestu zpátky domů. Přes Německo většinou jezdím do jiných zemí Evropy a nikdy jsem se v něm na dovolenou jako takovou nezdržela, ovšem v blízké budoucnosti plánuji výlet do pár německých měst.
Polsko
Polsko navštěvujeme pravidelně s rodiči, minimálně 2× ročně, když jedeme do Kudowy Zdróje na tržnici, ale to bych tak úplně nepočítala jako dovolenou nebo výlet. Proto bych tento odstavec raději věnovala školnímu výletu, na který jsem jela, když jsem byla na druhém stupni ZŠ. Nevím, jestli jsem se o tom nezmínila v minulých článcích, ale jsem posedlá druhou světovou válkou, proto když se pořádal edukační výlet do koncentračního táboru v Osvětimi, neváhala jsem a vydala jsem se na cestu. Cesta probíhala jako vždy pronajatým autobusem s vyučujícími, kteří nám po celou cestu vyprávěli o faktech z druhé světové války, také jsme se cestou zpátky dívali na dokumentární film. V Osvětimi nám dělala po většinu času průvodce Polka, která mluvila plynule česky. Po skončení prohlídky, kdy jsme si prošli všechny důležité body, které bychom mohli minout při vlastní prohlídce, jsme se mohli rozprchnout a pátrat po zbytcích historie sami. Viděli jsme mnoho šíllených věcí - například kupy oblečení, kufrů, cenností a oholených vlasů, které tu zbyli po Židech, kteří tu museli žít a často i zemřít. Mohli jsme se podívat dovnitř budov, kde bydleli velitelé i samotní „vězni“, viděli jsme i starou šibenici a spalovny. Musím říct, že ten pocit, když procházíte pod nápisem „Arbeit macht frei“, je tísnivý, a po celou dobu prohlídky jsem měla hluboce smíšené pocity, jak se vůbec něčeho takového mohlo lidstvo dopustit. Tento typ historické památky by měli navštívit povinně všichni, aby se historie neopakovala.
