Článek
Jelikož jsem díky naší rodinné historii posedlá druhou světovou válkou, dostala jsem jako dárek k svátku zájezd do Německa na Orlí hnízdo. Jednalo se o jednodenní poznávací zájezd od CK Kalousek s autobusovou dopravou, návštěvou Orlího hnízda, solných dolů a městečka Berchtesgaden. Vyjíždělo se den předem ve večerních hodinách z Pardubic a cestou jsme stihli prokličkovat polovinou republiky kvůli nástupním místům. V noci jsme se prospali na pohodlných sedačkách autobusu a ráno jsme posnídali na rakouské pumpě. Na parkoviště pod Orlím hnízdem jsme dorazili o hodinu dřív než bylo plánováno, a tak jsme dostali rozchod. No, co má člověk dělat na parkovišti, kde jsou zavřené všechny obchůdky se suvenýry a i hospoda ještě spala. Šli jsme se podívat na vyhlídku, z které byl krásný výhled do okolních hor, nafotili prvních pár fotek a v automatu jsme koupili kávu, aby nám to lépe utíkalo, při tom jsme si stihli popovídat s řidiči, kteří nám vyprávěli příběhy, které se jim za tuto sezónu stihly přihodit. Po rozchodu jsme se vydali na cestu místními autobusy k výtahu, který nás vyvezl přímo do Orlího hnízda. V autobusu jsme dostali přednášku o historii Orlího hnízda, mírně jsme se dotkli tématu Hitlerova života a hrůz, které se děly při stavbě silnice k Orlímu hnízdu. K výtahu vedl tunel, ve kterém se místy povaloval sníh, jaká v něm byla zima. Výtah byl malý, původní, pozlacený, obsluhoval ho dobově oblečený zaměstnanec. Nahoře v budově samotné je místo původní čajovny otevřená restaurace, stojí v ní původní krb a vyhlídka je stále stejná jako za dob Hitlerovy vlády. Rozhodli jsme se prozkoumat okolí a vyjít si menším výšlapem na vyhlídku, která se mírně tyčila nad Orlím hnízdem. Z té vedlo plno stezek do okolí, já prozkoumala částečně pouze jednu, jelikož jsme neměli dostatek času na podrobné prozkoumávání okolí, ovšem vyhlídka do kraje na Königssee byla výjimečná. Nahoře jsme pokoupili první suvenýry a výtahem jsme se vydali směr dolů, tentokrát na návštěvu dokumentace Obersalzberg. V ní se nacházejí i bunkry, které se dají projít, podrobný výklad je zde možný poslouchat v angličtině, v češtině jsou vytištěné pouze prospekty. Jedná se o největší dokumentaci nacistické diktatury, která stojí na místě původního sídla Hitlera a jeho nejbližších (v Orlím hnízdě Hitler nepobýval často kvůli jeho strachu z výšek a klaustrofobii, která ho trápila, když jel výtahem). Po prohlédnutí dokumentace jsme autobusem sjeli do městečka Berchtesgaden, kde jsme navštívili solné doly. Při vstupu jsme každý dostali kombinézu a začátek prohlídky probíhal na vláčku, dokonce jsme si dvakrát sjeli staré skluzavky, po kterých se dělníci dostávali hlouběji do dolů a zpátky nahoru nás vyvezla zubačková lanovka. Domů jsme nakoupili hromadu soli, hlavně místní speciální s nasušenými bylinkami, kterou teď používám na vaření a nemůžu si jí vynachválit. Poté jsme dostali individuální volno, ve kterém jsme se mohli jít vykoupat do termálních lázní nebo prozkoumat městečko. My zvolili druhou možnost, podívali jsme se na hřbitov, na zámek, do historického centra a stavili jsme se na vyhlášený zmrzlinový pohár do místní cukrárny. Mamku hrozně udivovalo, že nikde neznají turka, takže zase pila „meltu“ (= což je pro mamku jakákoliv káva s mlékem). Cesta domů ubíhala rychle, moc jsme se nevyspali, převážně díky našim spolucestujícím, kteří celý večer popíjeli a v jednu ráno celému autobusu zpívali písničky. Naštěstí to veselí zanedlouho utla naše průvodkyně a mohli jsme v klidu dospat. Řidiči byli tak hodní, že nás vyhodili skoro před barákem, takže jsme se jen doma vybalili a šli spát.
Výlet rozhodně stál za to absolvovat, i když jsem si myslela, že se cestou dozvíme více informací a nějakých zajímavostí právě o Hitlerovi a jeho blízkém okolí (naše paní průvodkyně se o něm moc nechtěla vybavovat, řešila spíš historii města a okolí). Pokud by bylo po mém, rozhodně bych jela sama na více dní, podívala bych se i na Königssee a do okolí. Cestou domů bych zajela do Salzburgu a prozkoumala město. Také je škoda, že z původní čajovny se zachoval pouze krb a fotografie, ale aspoň výhledy z Orlího hnízda jsou opravdu dechberoucí.
