Článek
Pražské Staré Město se pod tíhou staletí snadno utápí ve vlastní historii. Stačí proít uličkami v okolí Staroměstského náměstí a člověk má pocit, že se ocitl v kulisách, které už návštěvníkům nenabízejí nic jiného než opotřebovanou nostalgii, trdelníky a dřevěné loutky. O to větší překvapení čeká přímo na náměstí Franze Kafky.
V restauraci a artovém prostoru KAFKOFF se otevřela výstava POP MACHINE výtvarníka Martina Fischera. Projekt, který na první pohled působí jako divoký vizuální výstřelek, ve skutečnosti nabízí velmi přesnou a trefnou glosu k tomu, jak dnes zacházíme s kulturními ikonami.
Když se spisovatel stane globální značkou
Největší pozornost na sebe bezpochyby strhává portrét Franze Kafky na sytě růžovém pozadí, protkaném monogramy známého francouzského módního domu. Na první pohled jde o provokativní spojení: temný, existenciální autor Procesu a Zámku vsazený do nablýskaného světa komerčního pozlátka.
Při delším pohledu ale vysvitne hlubší logika. Kafka se dnes sám stal globální značkou a turistickým fetišem. Jeho tvář zdobí hrnečky, pohlednice i trička po celém světě. Fischerův sítotisk tak vlastně nedělá nic jiného, než že tuto realitu přivádí k přiznané a esteticky čisté dokonalosti. Kafka z růžového neonu nevolá po existenciální úzkosti, ale stává se pop-artovou ikonou dnešní doby.
Golem, Rolexky a mizení akademického chladu
Podobně hravě autor zachází i s dalšími pražskými symboly. V prostoru se tyčí monumentální postava Golema, otočená k návštěvníkům zády, která jako by zmateně rozjímala nad barevným šílenstvím kolem sebe. Na okolních sítotiscích defilují lebky s královskými korunami, loga luxusních hodinek či dolarové symboly.
Tradiční výtvarné téma pomíjivosti a vanity zde získává svěží slang městského street artu. Výstava přitom nemoralizuje a nepoučuje. Nabízí nadsázku, vizuální vtip a především uvolněnou atmosféru.
Velkou předností celé expozice je fakt, že nevisí v chladném prostředí sterilní galerie. Umění v KAFKOFF splývá s běžným městským životem. Člověk si tak může prohlížet propracované grafiky s drinkem v ruce a vnímat kulturu ne jako akademickou povinnost, ale jako přirozenou součást večera.
Detailní kulturologickou rozboru a hlubší literární reflexi k této výstavě si můžete přečíst v mém autorském článku Franz Kafka v růžovém neonu na webu Mezi řádky…
