Hlavní obsah
Umění a zábava

Když tango dýchá svobodně. Proč Piazzolla v podání dvou mladých hudebníků zní jinak

Foto: Tomáš Krist / Supraphon, se svolením

Hudba Ástora Piazzolly bývá spojována s vášní, bolestí i městskou melancholií. Méně často se ale mluví o tom, jak osobní dokáže být – a jak silně záleží na tom, kdo jí dává hlas.

Článek

Nové album Piazzolla – Café 1930 v podání houslisty Daniela Matejči a akordeonisty Martina Šulce ukazuje, že tango nuevo může znít nejen virtuózně, ale i překvapivě otevřeně a křehce.

Daniel Matejča patří ve svých jednadvaceti letech k nejvýraznějším osobnostem nastupující hudební generace. Mezinárodní pozornost na sebe upoutal vítězstvím v soutěži Eurovision Young Musicians a úspěchy na prestižních mezinárodních kláních. Přesto jeho nový projekt nepůsobí jako další položka do sbírky úspěchů. Naopak. Je to vědomý krok stranou – od klasické virtuozity k hudbě, která stojí na pomezí žánrů i emocí.

Tango jako osobní výpověď

Piazzollova hudba není jen taneční. Je to svět protikladů – mezi Buenos Aires, Paříží a New Yorkem, mezi klasikou, jazzem a inspirací Johannem Sebastianem Bachem. Právě tuto rozkročenost Matejča se Šulcem využívají naplno. Jejich nahrávka nestaví na efektním kontrastu houslí a akordeonu, ale na společném „dechu“.

„Piazzollova hudba je natolik přímočará, že vybízí k okamžitému, upřímnému vyjádření,“ říká Matejča. A právě tahle upřímnost je na albu slyšitelná. Od jemných, téměř zastavených momentů až po pasáže, které znějí svou plností téměř orchestrálně.

Program alba tvoří rozsáhlejší celky Suite del ÁngelHistoire du Tango i ikonické skladby jako Oblivion, Ave Maria nebo Escualo. Každá z nich otevírá jiný emocionální prostor – lyrický, rytmický i existenciálně napjatý.

Hudba, do které se promítá život

Pro oba interprety má Piazzolla osobní rozměr. Martin Šulc otevřeně mluví o tom, že při studiu skladeb pracoval s tím, co sám v daném období prožíval. Radost, zklamání, naděje i ticho se podle něj do hudby propisují nevyhnutelně. „Je tam schovaná moje velmi intimní zpověď z té doby,“ přiznává.

Matejča se s Piazzollovou hudbou setkal už dříve prostřednictvím legendární interpretace Gidona Kremera. Možná i proto dnes mluví o potřebě dát těmto skladbám vlastní hlas – ne napodobit tradici, ale vstoupit s ní do dialogu. Výsledkem není revoluce, ale svobodná interpretace, která respektuje původní tvar a zároveň se ho nebojí otevřít současnému světu.

Proč to funguje

Album Piazzolla – Café 1930 není jen dalším titulem v rychle se rozvíjející kariéře dvou mladých hudebníků. Je důkazem, že i hudba s jasně daným jazykem může znít znovu – pokud se interpreti nebojí být osobní. Nehraje se tu na efekt ani na generační gesto. Spíš na důvěru v to, že hudba dokáže unést lidskou zkušenost beze slov.

Právě v tom spočívá síla této nahrávky. Nevnucuje se, ale zůstává. A připomíná, že svoboda v interpretaci není o porušování pravidel, ale o odvaze být slyšet.

Album Piazzolla – Café 1930 vydává Supraphon 19. června 2026 na CD i v digitálních formátech. Slavnostní křest se uskuteční při koncertu v Rudolfinu.

Zdroj: Supraphon

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz