Hlavní obsah
Umění a zábava

Stačilo změnit úhel pohledu. Muzeum iluzí jako tiché zrcadlo

Foto: Monika Škubalová

Když se hranice mezi obrazem a realitou stírá. Interakce dcery s dílem Zdeňka Daňka v pražském IAM.

Chaos se někdy srovná až ve chvíli, kdy se pohneme my sami. Návštěva Muzea iluzí v Praze se pro mě stala nenápadnou lekcí o vnímání reality, generacích i vlastní zaslepenosti.

Článek

Praha má zvláštní schopnost proměňovat obyčejné procházky v nečekaná zastavení. Ulice Starého Města na konci června dýchají horkem rozpáleného kamene a turistickým hlukem, ale za masivními dveřmi v Melantrichově ulici se čas začne chovat jinak. Vnitřní prostor IAM Illusion Art Museum působí ztišeně, soustředěně, téměř intimně. Je jasné, že sem se nepřichází pro rychlou atrakci ani pro laciný efekt.

Člověk sem nepřichází, aby byl klamán. Přichází, aby se nechal vyvést z jistoty.

Když se potká kalkul s intuicí

Procházím expozicí vedle své dospívající dcery. Vnímám její nově nabytou nezávislost a sleduji, jak se naše světy nenápadně střetávají. Tam, kde já automaticky hledám konstrukční logiku, matematický vzorec a fyzikální vysvětlení, ona reaguje okamžitým vjemem. Bez potřeby rozkládat, pojmenovávat, analyzovat.

Její věk už dávno opustil dětskou víru v pohádky, ale ještě nestihl zarůst dospělým cynismem a nutností mít na všechno názor. Já rozkládám formu na prvočinitele, ona ji vnímá v její syrové celistvosti. Právě tento tichý mezigenerační rozdíl se stává nejpřesnějším zrcadlem celé výstavy.

Chaos, který dává smysl jen z určitého místa

Nejhlubší sondu do lidského vnímání přinášejí nová díla Jontyho Hurwitze. Na podstavci leží amorfní, groteskně rozteklý objekt z kovu. Pro běžné oko jen estetický chaos, neurčitý výkřik deformace, v němž neexistují jasné linie ani řád.

Stačí však udělat několik kroků stranou, poodstoupit do přesně vymezeného úhlu a pohlédnout do chromovaného válce uprostřed instalace. Chaos mizí. V odrazu se náhle objeví dokonale proporční lidská figura.

Nic se nezměnilo. Jen místo, ze kterého se díváme.

Stojím tam, popošlu o krok, vrátím se zpět. Přemýšlím, váhám, počítám. Moje dcera mezitím už dávno stojí na správném místě a dívá se na hotový obraz. Ten moment mě tiše usvědčuje z vlastní mentální těžkopádnosti. Kolikrát v běžném životě odmítáme věci jako rozbité jen proto, že jsme líní změnit úhel pohledu?

Stroje, které připomínají naši rutinu

Vizuální napětí eskaluje v sále s kinetickými objekty Floriana Goerlitze. Ozubená kola, kovové špony a těžké mechanické konstrukce nesou nostalgii starých továren, ale jejich pohyb je přesný, neúprosný, hypnotický. Zvuk kovu se odráží od kleneb a vytváří rytmus, který se nedá ignorovat.

Najednou si kladu otázku, kolik našich každodenních rozhodnutí je skutečně svobodných. A kolik z nich je jen rutina, předem nastavený program, který žijeme bez přemýšlení. Mechanika pohybu tu není jen estetickým prvkem, ale nepříjemnou připomínkou.

Svět, kde digitální splývá se skutečným

Interaktivní instalace Andreje Boleslavského reagují reagují na přítomnost návštěvníka a jeho pohyb. Právě tady se nejzřetelněji ukazuje generační rozdíl. Pro mou dceru není digitální prostor novinkou ani senzací. Je to přirozené prostředí, ekosystém, ve kterém se pohybuje se samozřejmostí, jež mě zneklidňuje i fascinuje.

Ona neodděluje fyzické od virtuálního. Oba světy se v jejím vnímání slévají do jediné reality. Pro mě technologie často zůstávají filtrem, prostředníkem. Pro ni jsou přímým vyjádřením. Boleslavského práce naznačují, že digitální svět nemusí lidskost potlačovat – může jí dát nový, dosud nepojmenovaný rozměr.

Odchod: změňte úhel pohledu

Odchod z muzea zpět do horké pražské noci nepůsobí jako návrat, ale jako jemné přenastavení citlivosti. Město je stejné, ale jeho plocha se rozpadá na vrstvy. Výstava v IAM není turistickou atrakcí ani efektním trikem pro sociální sítě. Nabízí prostor pro tichý vnitřní dialog.

Připomíná, že pravda málokdy leží volně na povrchu. Je nutné se ohnout, poodstoupit, riskovat ztrátu pevné půdy pod nohama – a občas se podívat očima dospívajícího člověka, abychom v meziprostorech a odrazech objevili to, co zůstává skryté mezi řádky.

Kompletní, hlubší kulturní a filozofickou reflexi této výstavy si můžete přečíst v mém autorském textu Tvary ohnuté do vnitřního řádu na projektu Mezi řádky…

Nové exponáty: Jonty Hurwitz, Florian Goerlitz, Andrej Boleslavský
IAM Illusion Art Museum Prague, Melantrichova 2, Praha 1
Součást stálé expozice od června 2026
Popisky CZ / EN

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz