Článek
Dcero, vím, že jsi z domu dávno pryč, ale mohu tě zatěžovat svými problémy?
Jistá žena, budeme jí říkat třeba Žofie, nebyla pro rodinný život stvořena. Nebavil jí a pokud mohla, byla raději mimo domov. Ke svým dětem se nechovala zrovna dvakrát mile. A i přesto si myslí, že své absurdní problémy může i tak se svojí dcerou řešit. Žofko, Žofko, ty jsi to vyvedla!
Žofiina dcera odešla z domu, hned jak měla možnost. Dále nechtěla být tam, kde se necítila dobře, byla ponižována a bita. Divíte se jí? Já ne. Ale i když dávno Žofiina dcera odešla, tak má Žofie pocit, že svou dceru může pořád bombardovat svými problémy.
Nejsou problémy jako problémy
Někdo má opravdu zásadní životní problémy, ale Žofie ne. Žofie má takové problémy, že vlastně neví, s kým má žít. Jenom ona má dle svého názoru problémy, a to jak zdravotní, tak i jiné. Jenom ona se má celý život špatně. A víte, co je nejhorší? Že má potřebu si pořád stěžovat dceři. Ale dcera už má svůj život a žádala ji, aby si svoje rádoby problémy řešila sama.
Žofiina dcera jí opravdu nechce radit Žofii s tím, jestli má žít u milence nebo zůstat u manžela, tedy dceřina otce. Také nechce pořád číst, jak je její matka nemocná a jak jenom ona může mít chřipku nebo zažívací potíže.
Vnoučata mě nezajímají
Žofiina dcera má dokonce už děti. A že by se o ně zajímala? Kdepak. Vlastní dceři napíše jenom když si potřebuje stěžovat a svoji vlastní dceru stahovat do svých problémů. Ale Žofiině dceři přijdou tyto problémy dost nesmyslné řešení.
Žofie je babičkou již několik let. O první vnouče jakž takž zájem měla, ale jak povyrostlo, jako by přestalo existovat. O druhé vnouče nejeví téměř žádný zájem. Když mají narozeniny nebo svátek, posílá jim dárek po svém manželovi, tedy dědovi dětí. Přání nezavolá. Přání raději pošle slovně.
Rodinné setkání je sprosté slovo
Stěžovat si vlastní dceři Žofie zvládne na výbornou. A co rodinná setkání při narozeninách či jiných událostech jako to dělají jiné rodiny? Tak to vůbec nehrozí. Tato rodina se schází jednou za čas, to už musí být. Většinou je to na pohřbech. Smutné.
Když ale dojde k rodinnému setkání při nějaké události, jako jsou kulaté narozeniny starších příbuzných, většinou Žofie má potřebu pomlouvat ostatní. Proč to dělá? Asi aby schovala své nevhodné chování. Žofiina matka nemá slov k tomu, jak se její vlastní dcera chová. Dle ní už jí nemá smysl domlouvat. Holt má Žofie svoji hlavu.
Proč by si Žofie nemohla stěžovat?
Když nejsou rodinné vztahy nastaveny správně od narození dítěte, tak nemůže potom Žofie očekávat, že její dospělá dcera pro ni bude kamarádkou. Víte, ona Žofie totiž žádné nemá. Protože si z těch, co měla, udělala nepřátele. Ale úplně zbytečně.
Možná si říkáte, proč by si Žofie nemohla dceři postěžovat. Když Žofiina dcera od Žofie očekávala radu nebo pomoc, tak to dopadlo tak, že Žofie dělala jako by vlastně nebyla matkou. Nechala v opravdových problémech svoji dceru vymáchat. Například když potřebovala pomoci na pár týdnů s bydlením a měla malé miminko, když ji otec dítěte vyhodil kvůli milence nebo spíš milenkám.
I takové rodinné vztahy mohou být. Rodina je sice to nejcennější, co v dnešní době máme, ale když v ní nejsou dobré vztahy, jako by snad ani neexistovala. Ale je to smutné, hodně smutné.
