Článek
Dětský svět je krásný, naučme se od nich tu jejich bezstarostnost
Někdy jenom tak při hře sleduji naše děti. A je to zajímavé, jak ony umí krásně snít. Nemají žádné předsudky, nejsou ve stresu a strach mají jenom z některých věcí. Z bubáka, z píchance u doktora, atd.
Kdežto my dospělí máme snad pořád předsudky, strach z budoucnosti, stres. Někdy bychom se měli zastavit a jenom tak si snít, jak to dělají naše děti. Kolikrát se nechám vtáhnout do hry a to člověk opravdu zapomene na starosti. Je to tak krásný pocit. Ale potom zase přichází realita. Je to jenom na nás, jak se k tomu postavíme. I když musíme mít v dnešní době všichni ostré lokty. A ne vždy to jde, abychom byli v klidu.
Baví mě si s dětmi malovat. To si vždycky hezky odpočinu od toho každodenního shonu. Malujeme, co nás napadne. Krtečka, Spongeboba, dům, přírodu, cokoliv. Je to fajn relax. A společně strávený čas s dětmi. Člověk se tak zklidní, odpočine si, nabije si baterky.
Nebo když jdeme ven, tak starší syn má docela bujarou představivost. Tak si představuje, že existuje Tlapková patrola a ta jde s námi. Nebo jiné postavičky z pohádek. Kolikrát se snažím si to také představit. Až je to úsměvné. Ale mě to nejde tak dobře jako jemu. On vidí náš svět barevnější než já. My dospělí ho vidíme podle nálady. A podle dalších okolností. Někdy nám to přijde pořád stejné, stereotypní. U těch dětí je to tak, že mají každý den svůj svět jiný.
A to je právě to, co bychom se měli od svých dětí naučit. Zvolnit, představovat si krásné věci a nemyslet jenom na to špatné. Když máte stres, tak to pomůže. I když se to snadno řekne, ale měli bychom se aspoň trochu zasnažit.
Děti jsou naše zlatíčka :) .
