Článek
Dříve se děti chovaly více ukázněně, dnes jsou jako utržené ze řetězu
Ano, i my jako děti jsme bývaly divoké. Ale když nám paní učitelka či pan učitel něco řekli, poslechli jsme. Měli jsme větší úctu, než mají dnešní děti. Stejně tak jsme poslouchali rodiče. Zkrátka všechny dospělé.
Ale dnešní děti? Já to vidím ve školce, kam chodí naše děti. Každý den je vyzvedávám a jsou jako utržené ze řetězu. Lítají po chodbě, piští, křičí. V šatně to je jako v úle nebo cirkuse. Před školkou lezou na sloupek a skáčou z něj, a to je ten sloupek docela vysoký. Ale kdo za to může?
Je na vině volnější výchova dnešní doby?
Snažíme se děti vychovávat tak, aby měly úctu k dospělým lidem. Ale jde to hodně těžko. Ve školce mají naše děti některé spolužáky, kteří mají naprosto volnou výchovu. To poznáte hned. To dítě si dovoluje na rodiče, učitele. Ale úplně normální to není. Dítě by mělo vědět, že si k dospělým lidem nemůže dovolovat.
Na Facebooku je jedna paní aktivní v propagaci toho, že je třeba dětem vše povolit, aby se mohly rozvíjet správným způsobem. Ale já s ní její názor nesdílím. Dítě by si nemělo dovolovat na dospělé, protože až budou děti větší, tak budou mít pocit, že mohou všechno. A kam to asi tak dospěje? Budou se chovat ve společnosti povýšeně, protože budou mít pocit, že jsou lepší než ti ostatní.
Je třeba zaujmout zdravý postup výchovy, ale nenechat si skákat od dětí na hlavu. Protože když dítě navštěvuje školku, školu, tak tam nikdo rodiče suplovat nebude. Ale zase by ve školkách a školách měli být studovaní lidé, kteří budou umět pracovat s různými povahami dětí. A to je bohužel také kámen úrazu. Mnohdy chybí kvalifikovaní pracovníci, kteří se budou umět postarat jak o melancholika, tak i o cholerika.
Rodič se může snažit jak chce, klidně se stavět na hlavu, ale někdy s dítětem nehne
Neměřím všechny stejným metrem, ale měli bychom svoje děti učit, že respekt k dospělému je potřeba. A zase ten dospělý by měl respektovat děti, ale všeho s mírou a zdravým selským rozumem. Co si budeme povídat, ten ve 21. století jaksi na hodně místech chybí. Stačí se rozhlédnout kolem.
Hodně chování dětí také ovlivňují jejich kamarádi. A když se kamarád nechová ukázněně, tak to ostatní dělají stejně podle něj, protože je to přeci cool a super. Každé dítě vymýšlí hlouposti. V 90. letech si ale nepamatuji, že bychom měli takovou inspiraci v televizi nebo na internetu.
Uvedu příklad. Na internetu se dnes na cenzuru moc nehraje. I ty malé děti si nějak mohou najít něco, co by jim nemělo být přístupné. Na Facebooku se běžně propagují lidi, kteří nic nedokázali, jsou odpadem společnosti. Nebo v televizi každou chvíli běží (bohužel i za bílého dne) samé střílečky, vraždy. Jasně, můžeme to dětem zakázat. Ale co se říká? Zakázané ovoce nejvíce chutná.
Takže i když jim to nakrásně zakážeme, tak si to stejně najdou nebo jim to najdou spolužáci. A čím více se tyhle věci budou ukazovat, tím více to ovlivní novou generaci dětí, protože si budou myslet, že to je normální.
Nestěžuji si, jenom tak konstatuji, že si asi budeme muset chtě nechtě zvyknout na to, že taková je doba, a co dříve nebylo normální, dnes je. Ale tomu se říká revoluce.
Mějte krásný den!
