Článek
Nikdy pro svoji tchyni nebudu dost dobrá, i kdybych se přetrhla
Dříve jsem si ze svojí tchyně něco dělala, trápilo mě to, ale teď už je mi to jedno, co si o mě myslí. Ona s námi nežije. Jenom mi trochu vadí, že mě soudí a hází do jednoho pytle s jinými lidmi. Když se mnou o tom mluví a já řeknu, jak to je, tak mi stejně nevěří. Takže snaha zbytečná.
Ty si vážně chceš tak línou ženskou vzít?
Ano, tahle věta zazněla jako dotaz pro mého muže od mojí tchyně několikrát. Víte, že si myslí, jak můj manžel dělá všechno doma sám? To znamená, že on sám uklízí, sám vaří, sám pere, sám se stará o děti a já nevím, co všechno. Přitom se skvěle doplňujeme a nevidím nic špatného na tom, když mi doma pomůže. Žijeme ve společné domácnosti a partneři by si měli pomáhat.
Také si moje tchyně myslí, že nevařím. Je ale docela paradox, že někdy vařím 2 obědy, protože ne všechno mému zažívání udělá dobře. Manžel je hodný a zastává se mě, hájí mě, ale ona to hned otáčí tak, že jenom ona je nejlepší a že jenom ona dělá všechno správně.
Až tvoje žena přijde s tím, že je těhotná, nepočítej, že to dítě je tvoje!
Moji rodiče spolu nežijí. Matka si našla jiného muže, odstěhovala se od mého otce. Ale nerozvedli se. Navštěvují se všichni dohromady. Spřátelili se. Bohužel jsme si tohle měli asi nechat pro sebe. Protože když jsme něco říkali u tchánovců, tak si tchyně začala myslet, že jsem stejná jako moje matka. Když se občas vypravím někam do víru velkoměsta, tak prý chodím za milencem. Ale já žádného nemám. Tchyně si z mého muže dělá dost blbou srandu a říká mu, že ho bude oslovovat jménem mého otce. Protože si myslí, že budeme žít ve třech a ještě s našimi dětmi.
Je to sice našich věc, ale standardní to není. Někteří známí z toho mají srandu. Ale u mě to neznamená, že jaká matka, taká Katka. Já nevěru odsuzuji. Je mi to proti srsti a neponížila bych se k tomu, abych se chovala stejně jako moje matka.
Tvoje ex „Lenička“ byla stejně nejlepší!
Než jsme se s manželem poznali, měl všehovšudy jeden vážný vztah. Se ženou, které budeme říkat Lenička. Byli spolu cca 7 let, rozešli se. Jeho rodiče to obrečeli, protože Lenička podle jejich názoru pro něj stejně byla nejlepší.
A víte proč? Ona má vysokou, já mám pouze střední. Ona má bohatou rodinu, já mám rodinu chudou. Ale pro mě tohle rozhodně nejsou žádná fakta, která jsou důležitá pro fungující vztah či manželství. Důležité jsou porozumění, komunikace, věrnost, společné zájmy a společný pohled na budoucnost.
Já se s manželovou ex přítelkyní Leničkou bavila. Proč jí vlastně říkám zdrobněle? Protože mi ji tchyně vždy předhazuje také zdrobněle. A sama mi potvrdila, že s mým mužem být nechtěla, protože to necítila. Vadilo jí hodně věcí na něm a také matka mého manžela.
Toto jsem říkala svojí tchyni a ta mi samozřejmě nevěřila. Přitom se rozešli před více než deseti lety a ji to pořád pálí. Ale naštěstí v tom nejsem sama. Od muže bratr má také ženu. Ale i ta je špatná. Pořád něco dělá špatně. Stejně jako já.
Chudáčku, ty musíš všechno táhnout sám!
Není to tak dávno, co mi skončila mateřská. Ale já jsem si při mateřské přivydělávala nějaké peníze. A to proto, abych manželovi pomáhala sem tam splácet hypotéku. Protože to není jenom jeho „problém“, ale společný. Nechtěla jsem, aby to bylo jenom na jeho bedrech.
Mojí blbostí se stalo, že mi jeden podnikatel nezaplatil za práci, kterou jsem pro něj odváděla a nemohla jsem tak poslat příspěvek na hypotéku. Můj manžel to nějak extra neřešil, ale jednou z něj vytáhla tchyně, že jsem mu nepřispěla na hypotéku. A ona zase měla teorie. Ale nesmyslné.
Nedávno, když jsme u nich byli a já jí popravdě řekla, jaký jsem měla příjem (přitom si myslím, že je to naše věc a ne její), tak mi do očí řekla, že mi nevěří. Manžel očekával, že se naštvu a pošlu ji někam. Já jí s ledovým klidem odpověděla: „Tak nevěřte,“ a dál jsem si četla noviny. Potom tam byl manžel sám. A ona si zase jela tu svoji teorii, že mu nepomáhám splácet hypotéku. Manžel už se naštval a říkal jí, že jestli teda chce, tak jí ukáže výpis z účtu, že mu pomáhám hypotéku splácet.
Kdybych tu měla vypsat všechno, co o mně moje tchyně říká, byl by to moc dlouhý článek. Občas si berou děti, občas dětem něco koupí, občas jsme u nich na obědě, ale nemyslím si, že je standardní, aby tchyně měla potřebu pořád nám mluvit do života a předhazovat, jak je někdo jiný nebo ona nejlepší.
Zajímá mě, jaký vy máte vztah se svojí tchyní/tchánem? Pohodový nebo něco podobného jako já?
