Článek
Zatímco západní země manévrují v bouřlivých vodách 21. století jako zkušení kapitáni – s kompasem, mapou a posádkou, v České republice sedí ministři na palubě Titanicu, popíjejí prosecco a hrají na housle z IKEA.
A právě v kajutách označených Ministerstvo vnitra, Ministerstvo financí a Ministerstvo průmyslu a obchodu se odehrává tragikomický příběh plný výmluv, improvizací a falešného pocitu řízení.
👮♂️ Ministerstvo vnitra: Orwellova dílna na baterky
Vít Rakušan, ministr, který se bojí víc Facebooku než organizovaného zločinu. Muž, který vypadá, že by spíš moderoval „Dobré ráno“ než koordinoval bezpečnostní strategii státu.
Za jeho éry se Česko změnilo v laboratoř digitální kontroly – ovšem hlavně směrem k občanům. Datová retenční doba? Pro jistotu delší než paměť samotného úředníka. Boj proti dezinformacím? Tak selektivní, že i cenzura vypadá jako srovnávací analýza.
Zatímco policie řeší, kdo na Facebooku lajkoval špatnou stránku, v zákulisí bují propojení s kriminálními sítěmi a regionálními bossy s dřevěnými obklady ve vile.
�� Pokus o modernizaci: Umělá inteligence proti bílým límečkům?
Fiktivní úryvek z jednání o zavedení AI na ministerstvu:
Poradce pro digitalizaci: „Pane ministře, tato AI dokáže v reálném čase analyzovat tok veřejných prostředků, identifikovat podezřelé firmy a odhalit skryté vazby mezi politiky, podnikateli a justicí.“
Rakušan (bělá v obličeji): „To jako… na všechny?“
Poradce: „Ano. Včetně těch, kteří se pohybují na hranici zákona, ale mají oficiální titul.“
Rakušan: „Zajímavý nápad. Můžeme ji… zpomalit? Dát jí etické limity? Nebo… zakázat zpětné prohledávání smluv před rokem 2015?“
Poradce: „Technicky vzato ano, ale popřelo by to účel.“
Rakušan: „Dobře. Spusťte to. Ale jenom jako pilotní projekt. Na Kypru.“
💸 Ministerstvo financí: Excel jako nástroj naděje
Finanční řízení státu v Česku připomíná cirkus, kde artisti visí nad propastí dluhu a místo sítě mají powerpointovou prezentaci.
Konsolidační balíčky se mění častěji než názvy vládních koalic. Klíčová opatření připomínají „pořádek podle Marie Kondo“ – co nevydělává, to zdaníme, co překáží, to zrušíme. A že tomu nikdo nerozumí? To je záměr.
�� Zavedení AI: Když algoritmus odhalí 30 let rozkrádání
Fiktivní úryvek z krizového jednání:
Poradce pro AI ekonomiku: „Pane ministře, tento model dokáže přesně určit, kde unikají veřejné peníze – analyzuje DPH podvody, daňové optimalizace holdingů a schránkové firmy.“
Ministr: „Takže… ví, kdo to dělá?“
Poradce: „Ano. A umí to zobrazit na mapě s historickým vývojem.“
Ministr: „A to bude veřejné?“
Poradce: „Může být. Dokonce doporučujeme zveřejnit model pro posílení důvěry.“
Ministr (panikaří): „To ne! Zavádíme to jen dočasně. A jen pro malé podnikatele!“
⚙️ Ministerstvo průmyslu a obchodu: Šroubovákem proti realitě
Ministerstvo, které má řídit modernizaci průmyslu, digitální transformaci a energetickou soběstačnost? Spíš kroužek kutilství pro právníky bez páječky.
Zatímco Německo staví vodíkovou ekonomiku a Dánsko ovládá větrnou energetiku, Česko bojuje s výstavbou jednoho reaktoru jak s epizodou seriálu z roku 1993.
�� AI řešení? Analyzuje dotace, které nikdo nechce kontrolovat
Fiktivní dialog u kafe:
Poradkyně: „Pane ministře, tento systém umí analyzovat, které podniky zneužívají státní pobídky. Odhaluje i propojení s politiky, předražené IT zakázky a fiktivní výzkum.“
Ministr: „To je… ale moc chytré, ne?“
Poradkyně: „Ano, nahrazuje i polovinu kontrolorů.“
Ministr: „To nemůžeme dovolit. Co by dělali? Zavádíme to – ale jen pro startupy do 5 zaměstnanců.“
🎙️ Společné vystoupení tří ministrů na tiskové konferenci:
Moderátor: „Pánové, občané jsou zmatení. Kde je jasná vize?“
Rakušan (vnitra): „My máme vizi. Digitalizace bezpečnosti. Už víme, kdo všechno čte Aeronet!“
Ministr financí: „A my víme, kdo za to nezaplatil daň!“
Ministr průmyslu: „A my víme, že budoucnost je v inovacích… jen nevíme, kdo je zaplatí.“
Rakušan: „Ale máme plán.“
Moderátor: „Jaký?“
(všichni zároveň): „Optimalizace rámcových struktur efektivního kontextuálních nástrojů podpory veřejné důvěry.“
Moderátor: „To je…?“
Ministr financí: „Nikdo to neví. Ale zní to dobře.“
(ticho, jen AI v pozadí tiše běží a indexuje všechno, co nikdo nikdy neměl vidět)
🛳️ Obraz: Vláda na lodi „Česká Naděje“
Na horizontu stojí loď – orezlá, bez kormidla, s roztrženou vlajkou. Na palubě:
- Rakušan mapuje výbušné memy a přepisuje historii na sociálních sítích.
- Ministr financí počítá, kolik se ušetří, když se zruší veřejné osvětlení.
- Ministr průmyslu hledá zásuvku, do které by strčil českou konkurenceschopnost.
Z megafonu zaznívá: „Nejsme na špatné cestě, jen ještě nemáme mapu.“
🇨🇿Závěr: Když loď řídí klauni, nemůžeme se divit, že plujeme po suchu
Česká republika se postupně stává postmoderní operetou, kde se ministerstva neobsazují podle znalostí, ale podle známostí. Odbornost ustupuje PR schopnostem, tabulky nahrazuje narativ a místo plánu máme příběh, který nikdo nedopsal.
Ve srovnání se Západem jsme jak loď, která zvolila kurz podle komiksu – a zatímco ostatní budují, my se fotíme na palubě a smějeme se, že alespoň nemáme bouřku.
Jenže bouře přichází. A my nemáme záchranné vesty. Jen kostýmy.
A právě v této době je nejhůře těm, kteří by mohli skutečně řídit. Intelektuálům, analytikům, vizionářům s odborným přesahem a charakterem – těm, kteří nekradou, nelžou a neškemrají o místa. Lidem, kteří nepíšou motivační dopisy, ale koncepce. Těm, kdo nepřemýšlí nad vlastní trafikou, ale nad tím, co po nich zůstane.
Dnes jsou nechtění. Působí „divně“. Nepatří mezi lidi s „kontakty“, neumějí šeptat na golfu a nenosí kufřík s „kreativním řešením“.
Je to doba pro přizpůsobivé, loajální, a dostatečně pružné, aby prošli jakoukoli morální překážkou, ideálně s úsměvem a prezentací v Canvě.
A tak tu máme vládu, která by ve válečném stavu nejprve vybrala tiskového mluvčího pro paniku.
A přitom někde v ústraní sedí někdo, kdo by tu loď uměl řídit. Ale nemá vstupní kartu. Nemá známého. Nemá politickou barvu.
Má jen mozek. A páteř.
A to je – jak se zdá – v České republice ta nejméně potřebná kvalifikace.
