Od devadesátek do devadesátek: Zločin jako stroj času

Úvod: Návrat ke kořenům nebo pád do temna?

(Obchod s bílým masem, dotační podvody, drogové subkultury, nemocná společnost a historická polemika o úpadku civilizací)

Při zpětném pohledu na vývoj české společnosti od sametové revoluce se nelze ubránit pocitu, že jsme si prošli jakousi kruhovou cestou. Po počáteční euforii svobody přišla tvrdá realita tržní transformace, jež s sebou přinesla nejen ekonomickou liberalizaci, ale také prudký nárůst kriminality, korupce a explozi organizovaného zločinu. Právní stát se teprve formoval, bezpečnostní složky tápaly a mezery v systému vyplnili ti nejrychlejší – zločinci. Dnes, o více než tři dekády později, se mnohé změnilo: máme sofistikovanější zákony, mezinárodní spolupráci, digitalizaci i umělou inteligenci. A přesto se do našich měst vrací tíživé známky tehdejší doby – organizovaný zločin, bezpráví, drogy, obchod s lidmi a narůstající společenská apatie. Zdá se, že zločin se stal jakýmsi strojem času, jenž nás vrací do minulosti, aniž bychom z ní vyvodili poučení.

I. Devadesátky: Když pravidla teprve vznikala

Období po roce 1989 se neslo v duchu rychlých změn, ale i hluboké nejistoty. Zatímco podnikatelé a živnostníci využívali nově nabytou svobodu k budování tržního prostředí, jiní tuto svobodu využili k exploataci právního vakua. Do České republiky začaly proudit nejen investice, ale také kriminální struktury z bývalého Sovětského svazu, Jugoslávie, Albánie i Itálie. Balkánská cesta se stala hlavní tepnou pašování heroinu do západní Evropy a Praha jedním z klíčových překladišť. Vymáhání dluhů samopaly, podsvětí napojené na místní politiky a „krycí firmy“ byly standardem. Policie se potýkala s nedostatkem personálu, technologií i právních nástrojů, a mnohdy byla sama prostoupena korupcí. Nedůvěra veřejnosti v instituce rostla. Místo víry v právní stát se rozmáhalo pravidlo silnějšího. Tato éra zanechala hlubokou stopu, která ovlivňuje důvěru lidí v systém dodnes.

II. Obchod s lidmi a bílé maso: Tiší otroci globalizace

Obchod s bílým masem, eufemisticky označovaný termín pro sexuální vykořisťování, nezmizel s pádem východního bloku. Naopak – globalizace a rozvoj digitálních technologií mu daly nové nástroje a tváře. Mladé ženy – často z východní Evropy, Balkánu, ale i ze sociálně slabších českých regionů – jsou dodnes verbovány pod falešnými přísliby práce či vztahu, aby následně skončily v otrockých podmínkách. Nejsou připoutány řetězy, ale strachem, finanční závislostí a hrozbou násilí. Moderní bordely fungují často v luxusních bytech, schované za anonymními profily eskortních webů. Kryptoměny zakrývají tok peněz, a zločinecké skupiny využívají právní kličky a liknavost institucí. Je to forma tichého otroctví, kterou společnost přehlíží – nebo si na ni zvykla. Oběti se bojí vypovídat a veřejnost o tom nechce slyšet. V systému, kde je tělo obchodní komoditou, neexistuje skutečná svoboda.

III. Drogová exploze: Od varny k influencerům

Vývoj drogové scény v České republice od 90. let je fascinující i děsivý. Zatímco dříve dominoval domácí pervitin, dnes je nabídka mnohem širší – syntetické opioidy, extáze, nová generace benzodiazepinů, fentanyl, THC extrakty, LSD a zejména designer drugs dostupné skrze internet. Temný web umožňuje anonymní nákupy látek přímo do schránky. Výrobci se přizpůsobují legislativě – mění molekuly, obcházejí zákony. Spotřebitelé jsou mladí lidé, kteří často netuší, co vlastně konzumují.
Uživatelé drog už nejsou jen závislí z okraje společnosti – jsou to studenti, influenceři, živnostníci i děti z „dobrých“ rodin. Sociální sítě hrají významnou roli v jejich popularizaci. Návykové látky jsou prezentovány jako životní styl. A i když některé municipality bojují, většina institucí zůstává pozadu. Systém prevence je podfinancovaný, terapie přetížené, a represivní složky zahlcené. Drogy už nejsou okrajový problém – staly se strukturální hrozbou.

IV. Společnost v rozkladu: Nedůvěra, pasivita, apatie

Zločin není izolovaný jev – je odrazem stavu společnosti. A ten je alarmující. Důvěra ve stát, politiky, policii i soudy se pohybuje na historických minimech. Lidé nevěří, že se dovolají spravedlnosti. Místo aktivního odporu volí únik – do soukromí, do apatie, do vnitřního exilu. Veřejná debata se mění na výkřiky, anonymní nenávist a dezinformace. Těm, kteří trpí, se nedostává pomoci. Těm, kdo chtějí pomáhat, dochází síly.
Mládež hledá identitu ve virtuálních světech, algoritmy podporují závislostní chování. Influenceři a rapeři často nahrazují autority. Není divu, že kriminalita, závislosti, psychické poruchy i sebevraždy mezi mladými prudce narůstají. Veřejný prostor ztrácí důvěru, a s ní i společenskou kohezi. A bez důvěry není demokracie. Je to tichý rozklad, který nevidíme, dokud není příliš pozdě.

V. Historická paralela: Každá civilizace se zlomila na vrcholu

Historie nás učí, že žádná civilizace netrvá věčně. Římská říše nepadla v důsledku jednoho útoku – padla kvůli dlouhodobému morálnímu, institucionálnímu a kulturnímu rozkladu. Rozpadaly se hodnoty, smysl pro obecné dobro, a elity se odtrhly od reality. Když společnost přestane bránit své hodnoty, otevře prostor silám destrukce.
To samé vidíme v pozdní Mayské říši, v Osmanské říši, Sovětském svazu i nacistickém Německu. Společným jmenovatelem úpadku je ztráta smyslu, destrukce autorit, zábava jako náhražka svobody a kolaps spravedlnosti.
A co my? Směřujeme do post-demokratického stavu, kde se zločin stává běžnou součástí systému? Nebo se dokážeme poučit? Historie neposkytuje odpovědi – ale klade důrazné otázky.

VI. NCOZ a NPC: Zásahy, které odhalují hlubší systémovou hnilobu

V posledních letech došlo k několika výrazným zásahům Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) a Národní protidrogové centrály (NPC), které ukazují, že pod povrchem české společnosti nadále bují sofistikovaný a dobře propojený zločin. Zatímco veřejnost je často zahlcena mediálními skandály kolem politiků nebo aférami celebrit, v pozadí probíhají razie odhalující stovky kilogramů drog, propracované sítě obchodníků s lidmi, chemické laboratoře ve sklepích i zapojení právníků, lékárníků nebo příslušníků bezpečnostních složek.

NCOZ zároveň v roce 2023 rozkryla síť obchodníků s lidmi, kteří zneužívali pracovní víza a falešné pracovní agentury k dovozu pracovní síly ze zemí jako je Ukrajina, Mongolsko nebo Vietnam. Tito lidé pak žili v nelidských podmínkách, bez smluv a možnosti obrany – často pracovali na stavbách, v montovnách nebo v erotickém průmyslu. Případy ukázaly propojení mezi byznysem, cizineckou policií a některými státními úředníky.

V posledních měsících zaznamenaly bezpečnostní složky v Ústeckém kraji významné úspěchy v boji proti drogové trestné činnosti. Na území několika okresů proběhly koordinované razie, které byly výsledkem dlouhodobého operativního sledování a spolupráce mezi policií, celní správou a Národní protidrogovou centrálou. Během těchto zásahů bylo zadrženo několik osob podezřelých z výroby, distribuce a přepravy drog, včetně členů dobře organizovaných skupin s vazbami do dalších krajů i do zahraničí. Při domovních prohlídkách a prohledávání skladovacích prostor byly nalezeny a zajištěny kilogramy pervitinu, kokainu, marihuany a dalších omamných látek. Kromě drog byla zabavena také značná finanční hotovost pocházející z trestné činnosti a několik luxusních vozidel, která sloužila k transportu zboží nebo byla zjevně pořízena z výnosů z nelegální činnosti. Tyto razie potvrzují, že Ústecký kraj zůstává jednou z klíčových oblastí v rámci drogové kriminality v České republice, ale zároveň ukazují na rostoucí odhodlání místních útvarů situaci aktivně řešit.

Tyto zásahy nejsou jen úspěchy policejní práce – jsou zároveň svědectvím o tom, jak hluboce prorostlý je organizovaný zločin do běžného fungování společnosti. Odhalují, že zločin není skrytý ve stínech – je přítomný v běžném provozu obchodních center, zdravotnických zařízení i politických struktur. NCOZ i NPC čelí obrovskému tlaku – nedostatku personálu, rostoucí komplexitě kriminality i mediální lhostejnosti. Bez strukturální podpory a hlubších reforem může být jejich práce jen hašením nekončícího požáru.

VII. Mezinárodní zásah proti obchodování s lidmi: NCOZ a německá policie rozprášily gang převádějící ženy z Asie do Německa

Dne 9. dubna 2025 provedli kriminalisté Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) ve spolupráci s německou Spolkovou policií v Halle rozsáhlý zásah proti organizovanému obchodu s lidmi. Na základě evropského zatýkacího rozkazu byli v České republice zadrženi tři podezřelí, dva čeští občané a jeden cizinec. Tato skupina měla organizovat přílety žen z jihovýchodní Asie do Německa, kde byly nuceny k prostituci. Parlamentní listy+2PlzeňDnes.cz+2InfoDnes.cz+2ČT24+4InfoDnes.cz+4PlzeňDnes.cz+4

V rámci vyšetřování provedli kriminalisté NCOZ čtyři domovní prohlídky a čtyři prohlídky dalších prostor v Plzeňském a Ústeckém kraji. Při těchto akcích byl zajištěn majetek v hodnotě několika milionů korun jako tzv. náhradní hodnota. Celá operace byla koordinována mezinárodními agenturami EUROPOL a EUROJUST, přičemž na území České republiky dohled nad případem zajišťuje Krajské státní zastupitelství v Plzni. FORUM 24+2InfoDnes.cz+2PlzeňDnes.cz+2FORUM 24+2PlzeňDnes.cz+2InfoDnes.cz+2

Tento případ opět ukazuje, jak jsou organizované zločinecké skupiny schopny využívat mezinárodní sítě a zneužívat zranitelné osoby k nelegálním aktivitám. Spolupráce mezi českými a zahraničními bezpečnostními složkami je klíčová pro efektivní boj proti takovým formám kriminality.

VIII. První česká laboratoř na výrobu klefedronu: Nová hrozba na drogové scéně

Na přelomu dubna a května 2025 odhalili celníci na Ostravsku první známou českou laboratoř zaměřenou na výrobu klefedronu, syntetické drogy ze skupiny katinonů. Při razii bylo zajištěno téměř 953 kilogramů této látky, jejíž hodnota na černém trhu by mohla dosáhnout až 310 milionů korun. Policie obvinila devět osob, z nichž sedm skončilo ve vazbě.Klefedron, známý také pod názvem „mňau mňau“, je vysoce toxický stimulant, který může způsobit selhání srdce nebo zástavu dechu. Jeho výroba je nejen nebezpečná kvůli riziku výbuchů, ale také ekologicky škodlivá, neboť vzniklý odpad může zamořit životní prostředí. Laboratoř byla vybavena technologiemi umožňujícími výrobu ve dvou fázích: nejprve vznikl tekutý polotovar, který byl následně sušen do krystalické podoby. Část odpadu pachatelé nelegálně likvidovali vyléváním do země nebo kanalizace. Podle ředitele Národní protidrogové centrály Jakuba Frydrycha je pravděpodobné, že podobných laboratoří může být v Česku více. ČT24+1

IX. Věznice plné drog: Systémové selhání za mřížemi

Paradoxem dnešní doby zůstává skutečnost, že drogy se ve velkém množství objevují i tam, kde by měl být jejich výskyt zcela vyloučen – v samotných věznicích. Český vězeňský systém dlouhodobě čelí chronickému problému pašování drog za zdi nápravně výchovných zařízení. Za poslední roky stoupl počet případů, kdy byli přímo v areálu věznic zadrženi zaměstnanci i dozorci podílející se na distribuci návykových látek. Využívají se balíčky vhozené přes plot, návštěvy, drony, ale i skrytý kontraband v jídle, hygienických potřebách nebo soudní poště.

Zejména pervitin a subutex – lék původně určený k léčbě závislosti – jsou mezi vězni oblíbené a slouží nejen jako droga, ale i jako forma platidla nebo výměny za „ochranu“. Odhady naznačují, že až třetina odsouzených přichází do vězení již závislá, přičemž značná část v užívání pokračuje i během výkonu trestu. Místo léčby tak vězení často představuje pokračování v závislostním životním stylu. Absence systematické kontroly, nedostatek terapeutů a slabá motivace k léčbě ze strany státu vytvářejí prostředí, kde se místo nápravy děje další destrukce.

Za této situace se nabízí otázka: je vězeňství vůbec schopno plnit svou nápravnou funkci, pokud se z něj stává „zamčená ulice“ pro rozvoj nové kriminality? Pokud není systém schopen zabránit obchodu s drogami ani mezi čtyřmi stěnami a pod dohledem ozbrojené stráže, jak může garantovat bezpečnost a výchovu v otevřené společnosti?

Závěr: Kam směřujeme?

Zločin, který dnes pozorujeme, není jen selhání jedinců – je to systémová choroba. Je odrazem našich slabostí, neschopnosti reagovat, ochoty přehlížet. Pokud nebudeme jako společnost schopni znovu definovat spravedlnost, důvěru a odpovědnost, budeme dál klouzat do propasti.
Zločin dnes sice nosí jiný kabát než v 90. letech – ale motivace zůstává stejná: ovládat, profitovat, parazitovat. A pokud se společnost neprobudí, čeká nás vývoj, který známe z učebnic historie: kolaps, chaos a restart. Jen nevíme, kdo bude psát jeho pravidla.

Dějiny nejsou přímkou – jsou spirálou. Zločin, jako by tuhle křivku dokonale pochopil, přizpůsobuje se každému novému režimu, každé nové technologii, každé nové slabosti systému. A v tom je jeho síla: kde stát potřebuje pravidla, zločin potřebuje jen příležitost. Kde demokracie hledá konsenzus, podsvětí jedná. Rychle. Efektivně. Bezcitně.

Když jsem psal tento článek, kladl jsem si stále dokola jedinou otázku:
Jsme svědky opakování minulosti, nebo jejího dokonání?

Devadesátá léta jsme si zvykli vnímat jako temný protipól naší „civilizované“ současnosti – jako dočasný chaos po zhroucení starého režimu. Jenže co když se nejednalo o chybu systému, ale o jeho přirozený projev? Co když kriminalita, zneužívání a úpadek nejsou „anomálie“, ale nevyhnutelná daň za náš civilizační model? Možná jsme se nepoučili. Možná jsme si jen zvykli.

Historie ukazuje, že žádná společnost nepadla kvůli vnějšímu útoku dřív, než se rozložila zevnitř. Vždy to začíná stejně: elitářstvím, rozvratem hodnot, ztrátou důvěry a rozkolem mezi „vnější formou“ systému (zákony, instituce) a jeho „vnitřním obsahem“ (spravedlnost, etika, smysl). Když tento rozdíl naroste příliš, přestává být společnost funkční, byť navenek stále vypadá jako civilizace. Vzniká jakýsi demokratický hologram – zdání řádu v prostředí, kde řád reálně nefunguje.

Zločin dnes není jen porušením zákona. Je lakmusovým papírkem morálního klimatu. Měří, kde společnost selhává – a využívá každou její slabinu. Právě proto je obchod s lidmi, vykořisťování migrantů, zneužívání kryptoměn, drogové sítě i zapojení státních úředníků víc než trestné činy. Jsou to příznaky choroby, která se už nešíří pod kůží, ale v samém nervovém systému státu.

A zde přichází klíčová otázka:
Chceme společnost, která „jen“ přežívá, nebo takovou, která má smysl?

To první zvládne i zločin – přizpůsobit se, koexistovat, přežít. To druhé vyžaduje odvahu. Vyžaduje ochotu nejen trestat následky, ale změnit podmínky, které zločin plodí.
Změnit způsob, jak vnímáme svobodu, autoritu, veřejný prostor.
Změnit vztah k mládeži, vzdělání, práci, spravedlnosti.
Změnit i to, co považujeme za normální.

Pokud má náš „časový stroj“ směřovat kupředu – ne zpět do chaosu devadesátek – musíme ho konečně začít řídit. Jinak budeme jen pasažéry ve vlaku, který krouží ve smyčce, zatímco civilizace zvolna mizí za okny.

„Lidstvo pokročí teprve tehdy, až zločin nebude výhodou.“
– autor, bez iluzí.

Zdroje a odkazy: