Článek
Úvod: Slabý stát, silné podsvětí
Drogová kriminalita v Ústeckém kraji již dávno není otázkou jednotlivých dealerů či náhodně vzniklých skupin. Jde o živý, adaptabilní organismus, který se přizpůsobuje pomalejšímu tempu státu. Ve chvíli, kdy bezpečnostní složky vyšetřují jednu skupinu, v terénu už vyrůstají dvě další. Nejde přitom jen o „náhradu“ – nově vznikající skupiny se učí z chyb těch předchozích, využívají známé slabiny vyšetřování, digitalizaci a fragmentaci výkonu trestu.
Během jednoho roku tak může v jednom městě fungovat i pět různých struktur – některé krátkodobé, jiné pevně zakořeněné – které si předávají know-how, personál i klientelu. Zadržením několika jednotlivců se nic zásadního nezmění. Systém nahradí vypadlé články často během dnů.
Když spis roste, ulice žije dál
Vyšetřování závažné trestné činnosti je nutně pomalé – důkazní standard je vysoký, formální náležitosti neúprosné a pracovní kapacity omezené. V praxi to znamená, že státní zástupce dostane hotový návrh obžaloby po roce intenzivní práce. U složitějších případů, kde figurují desítky svědků, odposlechy, IT stopy a přeshraniční přesahy, může být příprava obžaloby ještě delší. Mezitím realita na ulici běží jiným tempem.
Skupina, která byla rozložena v lednu, už má v březnu svého nástupce. Původní organizátor – i kdyby byl ve vazbě – má ve čtvrti známé, rodinu nebo dokonce děti, které přebírají kontakty a logistiku. Ve chvíli, kdy policie uzavírá vyšetřovací spis, má ve spise jména lidí, kteří už dnes v reálu nefigurují – jsou buď nahrazeni, nebo dokonce znovu aktivní pod jinou identitou.
Strategie „tolerance“: Vyrůstání pod dohledem
Jedním z nejzávažnějších fenoménů je vědomé ponechání některých dealerů na svobodě, často z operativních důvodů. Policie je zná, sleduje, analyzuje jejich kontakty – ale přímo nezasahuje. Z pohledu kriminalistiky může jít o legitimní taktiku: místo okamžitého zásahu lze získat širší síť důkazů, odhalit celou distribuční větev a nadřazené osoby. Jenže v praxi to znamená, že dotyčný dealer několik měsíců až let reálně působí na trhu bez omezení.
Za tu dobu si vybuduje vlastní klientelu, upevní vazby s většími skupinami a často z něj vychází další generace dealerů– noví lidé, které zaučí, motivuje a zapojí. Roste tak nejen síť odběratelů, ale i budoucí „manažeři“. Každé další zpoždění znamená násobné šíření vlivu.
Je to ironie moderní represe – zatímco systém čeká na moment, kdy „klepne“ po celém řetězci, ten se mezitím větví, roste a znepřehledňuje. Navíc se stává čím dál více neformálně propojeným s jinými strukturami – ať už kvůli chemickému materiálu, lékárnám nebo sdíleným kurýrům.
Tvorba nových skupin: adaptace, struktura, tiší nástupci
Skupiny nevznikají náhodně. Jsou výsledkem vědomého plánování a opakovaného učení. Mnoho z těch, kteří se po výkonu trestu vrací „na svobodu“, nepřichází s čistým štítem – přicházejí s analýzou. Vědí, co vedlo k jejich dopadení. Známosti, metody výslechu, časová osa zásahu, právní obrana – to vše se stává manuálem pro nové aktéry.
Většina skupin se skládá ze tří hlavních vrstev:
Organizátor / koordinátor – často skrytý v pozadí, obvykle někdo, kdo již jednou „spadl“ a nyní se vyhýbá přímé expozici. Řídí chod sítě, přerozděluje finance, určuje pravidla komunikace a dbá na krytí.
Distribuční síť (kurýři, dealeři) – lidé často z okraje společnosti, mladí bez práce, závislí nebo příbuzní. Jsou nahraditelní. Operují s malým množstvím látky, často střídají lokality a používají různé mobilní telefony.
„Pěšáci“ nebo „palivo“ – nováčci, využívaní pro rizikové úkoly (např. předávání hotovosti, převzetí zboží). Nemají žádné informace o širší síti. Často jsou to i děti nebo osoby bez domova.
Síťově propojeni: Chemie, léky a rodinné linie
Skupiny nejsou izolované. Naopak. Známosti mezi skupinami jsou běžné, a to nejen kvůli přátelství nebo společné minulosti, ale zejména kvůli dodavatelskému řetězci léků a chemikálií potřebných pro výrobu drog. Přístup k Prekursorům (např. pseudoefedrin z volně dostupných léků) je limitovaný a vyžaduje koordinaci – někdo musí vozit z Polska, jiný má kontakt v lékárně, další ví, kdo přeprodává laboratorní chemii.
Dochází tak k situacím, kdy skupiny formálně nespolupracují, ale dělí se o zdroje, přeprodávají si zboží a kryjí si záda. I zdánlivě malé skupiny v Mostě, Teplicích nebo Chomutově tak mají „přátelské“ vztahy se sítěmi v Praze, Brně nebo Sasku. Informace o policejních akcích, zatýkání, změně metod se mezi nimi šíří rychleji než v médiích.
Majetková trestná činnost jako vedlejší zdroj
Drogová scéna je pevně propojena s dalšími oblastmi kriminality – zejména majetkovou trestnou činností. Aby si dealeři i jejich klienti financovali denní potřeby nebo investovali do rozvoje distribuční sítě, dochází k soustavným krádežím – v obchodech, bytech, vozech i na staveništích. Typický uživatel není jen „odběratelem“, ale často i aktivním pachatelem.
V Teplicích a Chomutově bylo v posledních letech evidováno výrazné množství majetkových deliktů, které byly zpětně propojeny právě s toxikomanickou scénou. Navíc zde dochází ke specifickému mísení etnických a rodinných vazeb, kdy skupiny operují napříč městy a mění lokality podle intenzity policejního tlaku. Kriminalita tak není statická – přesouvá se, přelévá a přizpůsobuje.
Poznají tě, než ty je
Členové těchto skupin často znají konkrétní policisty „od vidění“ nebo z dřívějších zadržených. V menších městech jako Most, Teplice či Chomutov je tento efekt ještě výraznější. Kriminalisté, kteří odhalili jednoho pachatele, se po letech setkávají s jeho bratrem, sestřenicí nebo novým „žákem“, který byl k obchodování doslova „vychován“. Využívají nejen mezery v zákonech, ale i znalosti konkrétních metod, které TOXI týmy používají.
To jim dává výhodu v plánování činnosti. Komunikace je strohá, často „kódovaná“. Setkání probíhají „na oči“ a čím dál častěji se vyhýbají místům se záznamovými systémy. Některé skupiny dokonce testují nové členy tím, že je postaví do kontaktu s podezřelou osobou a sledují, zda se nechají nachytat – prevence před nastrčenými agenty nebo spolupracujícími osobami je nyní standardem.
Ztracený čas a ztracené generace
Když policie zadrží klíčového organizátora, ve společnosti to působí jako úspěch. V praxi však často nejde o vítězství, ale o příliš pozdní zásah. Nové struktury už jsou v běhu. Ve chvíli, kdy bezpečnostní složky slaví dokončení několikaměsíční práce, realita je jinde. Vytvořil se nový „řetězec“, v nových ulicích, s novými pěšáky.
Recidiva zajišťuje, že systém má neustálý přísun „zkušených pracovníků“. Ekonomické dno regionu zase přináší nové zoufalé tváře, které do systému vstupují dobrovolně nebo pod tlakem okolností. Děti těch, kteří dnes končí ve vězení, vyrůstají v prostředí, kde je obchod s drogami běžnou životní strategií. V některých vyloučených lokalitách se už dnes vyskytují třígenerační příběhy – dědeček, otec a syn, kteří se postupně objevují v policejních spisech v různých funkcích.
Co je tedy reálné?
Systémové změny musí být rychlé, důsledné a meziresortní. Jen represivní opatření nestačí – je třeba spojit bezpečnostní politiku s cílenými sociálními a vzdělávacími zásahy, a hlavně: zrychlit justiční reakci a přerušit cyklus návratů.Zároveň je nezbytné uvažovat nad možností, zda strategie „dlouhodobého sledování“ neprodukuje víc škody než užitku, pokud vede ke generačnímu růstu podsvětí.
Závěr: Rychlejší než stát
Současný drogový problém není jen otázkou práva, ale také času a adaptace. Organizovaný zločin v drogovém prostředí se přizpůsobuje rychleji než vyšetřovací orgány. A dokud bude stát pomalejší než ti, které stíhá, budou nové skupiny vznikat rychleji, než je stihneme pojmenovat.
*Zpráva vychází z analýz NPC, veřejných rozsudků, zákonů a investigativních článků (např. Seznam Medium, Mostecký deník a ostatní), částečná infiltrace drogového podsvětí a informace od recidivisty
