Za kulisami moci: Propojení politiky, byznysu a podsvětí na komunální úrovni

Když si člověk na chvíli odmyslí zprávy o tom, co se právě děje ve Sněmovně, co vyvedl ten či onen ministr, co pronesl prezident, zůstane mu na stole jediná otázka: Kdo tahá za nitky v našem každodenním životě? Odpověď je prostší, než se zdá: komunální politici. A ne, nejde jen o zapomenuté zastupitele v okresních městech. Právě tam, v těch „bezvýznamných“ radnicích, kde rozhodují o pronájmu městského majetku, rozpočtech škol a stavebních zakázkách, začíná vliv, který se v tichosti přelévá do celostátní politiky a propojuje se s organizovaným zločinem.

Kořeny moci rostou z obcí

Veřejnost má tendenci sledovat „velkou“ politiku. Ale moc v České republice už třicet let zraje na komunální úrovni. Právě tam se rozhoduje o tom, kdo bude mít přístup k veřejným zakázkám, komu město pronajme atraktivní pozemek, kdo ovládne městskou policii, nebo která bezpečnostní agentura bude chránit městské budovy. Tato rozhodnutí mají zásadní dopad na miliony.

Komunální politika je podceňovaným epicentrem střetu zájmů. Není výjimkou, že starosta malého města sedí zároveň v představenstvu městské společnosti a zároveň podniká v oboru, kterému jeho město přiděluje zakázky.

Kdo je Karel Tichý? Tichý hlas, který varuje

Karel Tichý je jedním z nejrespektovanějších bývalých vyšetřovatelů organizovaného zločinu v Česku. Desítky let působil jako operativní důstojník u Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), kde vedl týmy zaměřené na ruskojazyčné mafie, ekonomickou kriminalitu a propojení podsvětí s politickými a podnikatelskými strukturami.

Mezi jeho nejznámější případy patří:

Po odchodu ze služby se Tichý stal kritikem nečinnosti státu vůči skrytým formám moci a propagátorem systémových změn. Ve svých vystoupeních varuje před nástupem tzv. bílých límečků podsvětí, kteří místo násilí používají zákulisní vliv, právní kličky a korupční síť napříč institucemi.

V roce 2023 vydal knihu „Pod povrchem mafie“, v níž na základě autentických zkušeností popisuje, jak zločin změnil tvář – od brutalit 90. let k sofistikovanému infiltrování politiky, justice i médií. Kniha obsahuje konkrétní svědectví a ukazuje, jak je český stát zranitelný právě v místech, kde by měl být nejsilnější – v ochraně veřejného zájmu.

„Mafie už dnes nestojí za každým rohem se samopalem. Sedí na schůzkách, nosí sako, ví, jak obejít zákon a kdo jim za to podrží dveře,“ píše Tichý v jednom z kapitol své knihy.

František Mrázek – spojnice podsvětí, byznysu a politiky

František Mrázek, často označovaný jako „kmotr českého podsvětí“, představoval klíčovou postavu propojující svět organizovaného zločinu, ekonomických zájmů a vysoké politiky. Od devadesátých let budoval rozsáhlou síť kontaktů mezi podnikateli, lobbisty, bezpečnostními složkami a politiky. Jeho specializací nebyly jen výpalné a násilí, ale především „měkká moc“ – kompromitující materiály, odposlechy a zákulisní vlivy.

Mrázek měl údajně vliv na privatizaci strategických podniků (např. Setuza), udržoval kontakty s některými policisty, státními zástupci i politiky, a právě jemu je připisováno budování paralelních struktur moci, které přežily jeho smrt.

V roce 2006 byl Mrázek zastřelen ostřelovačem, přičemž vražda zůstává neobjasněná. Tento čin ukončil život jednoho z nejvlivnějších zákulisních hráčů polistopadové éry, ale zároveň odhalil, jak hluboce prorostly klientelistické vazby mezi zločinem a státní správou. Policie po jeho smrti našla rozsáhlý archiv kompromitujících materiálů, které údajně sloužily k vydírání a ochraně jeho impéria.

Vyšetřováním Mrázkových aktivit a kontaktů se částečně zabýval právě Karel Tichý, který později upozorňoval, že některé Mrázkovy metody převzaly nové generace tzv. „bílých rukaviček“ – lidí bez kriminální minulosti, ale s napojením na mocenská centra.

Když kriminalita nosí kravatu

Kauza Dozimetr – vrchol ledovce

Jednou z nejvýraznějších ukázek je kauza Dozimetr, kde se vyšetřuje manipulace veřejných zakázek v Dopravním podniku hlavního města Prahy. Podezřelí čelí obviněním z organizovaného působení, které sahá až do regionů. Vyšetřovací spisy zmiňují i osoby napojené na Ústecký kraj.

V Ústeckém kraji totiž existuje historicky zakořeněná struktura, která propojuje politiky, podnikatele, policii a soudní znalce – viz případ konkurzního soudce Jiřího Berky z Ústí nad Labem, jednoho z největších justičních skandálů v historii země.

Příklad: Kauza soudce Berky – Ústí jako model selhání justice

Jiří Berka, bývalý soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem, sehrál klíčovou roli v rozsáhlé trestné činnosti kolem zmanipulovaných konkurzů firem. Kolem roku 2000 soudce Berka vyhlašoval neoprávněné konkurzy na firmy, které pak byly rozkradeny skupinou podnikatelů a „správců konkurzní podstaty“, přičemž škody se odhadují na stovky milionů korun. Berka byl nakonec odsouzen, ale síť, kterou spoluvytvářel, ukazuje, jak hluboko zasahují klientelistické vztahy do soudnictví a že soudní systém může být nástrojem organizovaného zločinu – když se ochrana zákona změní v nástroj likvidace firem.

Most: Město pod vlivem šedé eminence

Město Most je typickým příkladem politického prostředí, kde se faktická moc nenachází u volených zástupců, ale v rukou nevolených „šedých eminencí“. Skutečným vládcem města je podle mnoha zdrojů Adnan Suljanović, který stojí v pozadí politického hnutí ProMost a je považován za strategického architekta místního politického a podnikatelského prostředí. Jeho vliv je dlouhodobý, skrytý a prakticky nekontrolovatelný veřejností.

Mostecko je regionem, kde se v uplynulých dekádách propojovaly ekonomické zájmy s veřejnou mocí způsobem, který významně formoval místní prostředí. Symbolickým příkladem tohoto propojení je kauza Mostecké uhelné společnosti (MUS), jejíž klíčoví aktéři – mimo jiné Antonín Koláček a Oldřich Klimecký – byli v roce 2013 pravomocně odsouzeni švýcarským soudem za podvodnou privatizaci firmy. Podle rozsudku měli využít finanční prostředky samotné MUS k jejímu ovládnutí, čímž způsobili státu škodu přesahující dvě miliardy korun. Klimecký, tehdejší generální ředitel společnosti, se zároveň angažoval v podpoře některých regionálních projektů, čímž přispíval k upevňování vlivu firmy v místním prostředí. Tato kauza, která má přesah do mezinárodních právních struktur, zůstává dodnes varovným příkladem netransparentního propojení hospodářské a politické moci, které ovlivnilo vývoj Mostecka od 90. let až do současnosti.

Děčín: Výstražné propojení politiky, developerů a úřadů

V Děčíně je významným hráčem v oblasti paliv a energií společnost ARMEX Oil, s.r.o., kterou vlastní a řídí Hynek Sagan. Podle veřejně dostupných údajů z Registru smluv je ARMEX Oil pravidelným dodavatelem motorové nafty pro Dopravní podnik města Děčína, a.s.

Společnost ARMEX Oil byla založena v roce 1999 a její hlavní činností je obchodování s ropnými produkty a jejich distribuce podnikům i státním institucím. Hynek Sagan byl v roce 2016 oceněn jako Podnikatel roku Ústeckého kraje, jeho firma však v regionu vyvolává i otázky ohledně vlivu na veřejné zakázky a propojení s městským prostředím. Ačkoli dosud nepadla žádná obvinění ani nebylo zahájeno vyšetřování, někteří místní aktéři upozorňují na faktické propojení byznysu a veřejné správy.

Zvláštní pozornost vzbuzuje také fakt, že rodinné sídlo Hynka Sagana se nachází v oblasti chráněné krajinné oblasti (CHKO), konkrétně na území Labských pískovců. Stavba je veřejně viditelná a podle řady pozorovatelů svou velikostí, architekturou a umístěním vzbuzuje pochybnosti, zda skutečně odpovídá přísným stavebním regulacím, které v těchto územích běžně platí. Vzhledem k tomu, že výstavba v CHKO podléhá striktním pravidlům ochrany přírody a krajinného rázu, působí taková stavba jako příklad možného dvojího metru v přístupu k zákonům – jiný pro běžné občany, jiný pro vlivné podnikatele. O podobných propojeních mezi byznysem, politickou mocí a stavebními úřady opakovaně hovořil i bývalý operativní pracovník Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Karel Tichý jako o strukturálním problému bezúčelové státní kontroly a prorůstání zájmů.

Teplice a šedé eminence

V Teplicích je jedním z nejvlivnějších podnikatelů s vazbami na místní radnici Petr Benda. Bývalý politik ČSSD a podnikatel vlastnící hotel Prince de Ligne, který se stal středem pozornosti v lednu 2021, kdy zde uspořádal narozeninovou oslavu navzdory tehdejším protiepidemickým opatřením. Akce se zúčastnili významní hosté, včetně expremiéra Jiřího Paroubka, šéf Národní sportovní agentury Milana Hniličky a dalších veřejných činitelů. Tato událost vedla k rezignacím některých účastníků a pokutám od hygieniků. Písecký deníkČT24+3iDnes+3ČT24+3

Benda je také spojován s politickými a podnikatelskými aktivitami v regionu. Podle některých zdrojů měl vliv na místní politiku a byl zapojen do kontroverzních transakcí, například při prodeji kina Lípa. Teplický deníkVox Populi

Dalším významným podnikatelem v Teplicích je Jaroslav Třešňák, který vlastní Hadí lázně a plánuje jejich přestavbu na lázeňské středisko. Třešňák je známý svými ambiciózními projekty, včetně plánované výstavby výškové budovy Šanovská věž a hotelu Mozart. Jeho projekty však často narážejí na odpor veřejnosti a komplikace s úřady.Sever+1iDnes+1iDnes

Oba podnikatelé, Benda i Třešňák, mají v Teplicích značný vliv a jejich aktivity jsou často předmětem veřejné diskuse a kontroverzí.

Zájmové skupiny a bezpečnostní složky

Tichý upozorňuje i na propojení těchto struktur s bezpečnostními službami – zejména s bývalými pracovníky BIS, policie a vojenské rozvědky. Tito lidé, dnes často působící v soukromých agenturách, mají přístup k informacím, know-how a kontaktům. Používají je nejen pro bezpečnostní služby, ale také jako nástroj vlivu, šikany nebo likvidace konkurence.

Například v Ústí nad Labem a Mostě operují bezpečnostní agentury, jejichž vedení tvoří bývalí členové PČR, kteří dnes pracují v úzké spolupráci s politiky a podnikateli napojenými na veřejné zakázky. Právě zde se rýsuje forma moderní klientelistické mafie, kde už dávno nejde o výhrůžky baseballovou pálkou – ale o kontrolu procesů.

Ztracené miliardy: Co všechno mohlo být jinak, kdyby stát neztratil kontrolu nad veřejnými prostředky

Za posledních dvacet let vznikly státu v důsledku rozsáhlých korupčních, privatizačních a daňových podvodů škody, které lze kvalifikovaně odhadnout na 250 až 370 miliard korun. Jedná se o případy, jako byla privatizace Mostecké uhelné společnosti, kauza OKD, série zneužitých veřejných zakázek, dotačních fondů i rozsáhlé daňové úniky. Tyto peníze však nebyly jen „ztraceny“ — představují konkrétní příležitost, kterou stát nikdy nemohl využít.

Pro ilustraci: i kdyby část těchto prostředků – například 100 miliard korun – byla správně reinvestována, mohlo dojít k výraznému posílení bezpečnostních složek státu. Mohly být navýšeny platy policistů, včetně podhodnocených specialistů z útvarů boje s organizovaným zločinem, kyberkriminalitou, ekonomickou kriminalitou a rovněž těch, kteří se věnují narůstající drogové trestné činnosti. Ta v posledních letech výrazně eskaluje nejen v krajích s vysokou mírou sociálního vyloučení, ale i ve strukturálně zasažených městech, jako je Most, Teplice nebo Ústí nad Labem.

Policie mohla disponovat špičkovou technikou, moderními analytickými nástroji a každé krajské ředitelství mohlo mít vlastní útvar finanční analýzy (FAU), zaměřený na odhalování složitých toků peněz a praní špinavých výnosů. V neposlední řadě by bylo možné významně investovat do školství – zvýšit platy učitelů, modernizovat školy a zabránit odlivu kvalitních pedagogů z veřejného sektoru. Tato ztracená možnost představuje jeden z největších systémových selhání polistopadového vývoje a je připomínkou, že finanční kriminalita má přímý dopad na kvalitu života běžných občanů.

Pohled daňového poplatníka: Kde končí naše peníze?

Z pohledu běžného občana, který poctivě platí daně, je celá tato situace nejen frustrující, ale především demoralizující. Každý měsíc odvádí státu nemalé peníze. Přes DPH, spotřební daň, daň z příjmu i odvody na zdravotní a sociální pojištění. Čekal by, že tyto prostředky půjdou na kvalitní školy, silnice, nemocnice, opravené chodníky nebo bezpečí v ulicích.

Místo toho vidí rozbité lavičky, nefungující městské služby, přebujelou byrokracii a městské zakázky, které jdou „kamarádům“. Zcela oprávněně se ptá: Proč má moje dítě učebnice z roku 2006, když město za 9 milionů instalovalo kamerový systém, který nefunguje? Proč chybí lékaři a sestry, zatímco město sponzoruje MMA galavečer napojený na spolek, jehož předsedou je současný primátor města a jeho bratr ředitelem městské policie?

Tunelování veřejných prostředků není jen otázkou morálky – je to přímá krádež peněz občanům, kteří nemají prostředky se bránit. Výsledkem je tichý úpadek důvěry v demokracii, stát a spravedlnost.

Právní a etické aspekty komunální politiky jsou v kontextu propojení politiky, podnikání a organizovaného zločinu klíčové nejen pro samotnou efektivitu veřejné správy, ale i pro důvěru občanů v právní systém a instituce. Etické selhání na komunální úrovni může mít hluboký dopad na celkové vnímání právního rámce jako ochrany veřejného zájmu. Pokud politici, kteří mají reprezentovat zájmy občanů, místo toho hájí osobní či byznysové zájmy prostřednictvím korupčních praktik, porušují nejen morální kodex, ale i právní principy, na kterých stát funguje.

Z právního hlediska jsou takové činy v přímém rozporu s principy transparentnosti, rovnosti a spravedlnosti, na nichž by měla být založena každá demokratická společnost. V případě manipulace veřejnými zakázkami, nesprávného hospodaření s veřejnými prostředky nebo vytváření zkorumpovaných sítí mezi politiky, podnikateli a bezpečnostními složkami dochází nejen k porušování právních předpisů, ale i k ohrožení práv občanů, kteří jsou vystaveni nespravedlivým rozhodnutím a zneužívání moci.

Když místní politici preferují své osobní zájmy před potřebami občanů a skrytě podporují zločinecké struktury, které si z veřejného sektoru dělají nástroj pro vlastní obohacení, vzniká právní vakuum, které komplikuje uplatňování práva v běžném životě. Tato situace ztěžuje prosazování práv občanů, kteří se stávají bezbranní vůči všem těm, kdo ovládají zákulisní politické a ekonomické procesy. Etika v politice by tedy měla být chápána jako základní předpoklad pro zachování právní jistoty a důvěry ve stát jako ochránce veřejného zájmu.

Závěr: Odvaha začíná v ulici, kde žijeme

„O osudu státu nerozhoduje premiér, ale komunální radní, kterého nikdo nezná a který v tichosti podepisuje smlouvy,“ řekl Karel Tichý v jednom z veřejných vystoupení.

Pokud má Česká republika čelit moderním formám zločinu, musí se změnit přístup k místní politice. Občané musejí přestat věřit, že „mě se to netýká“. Protože právě v jejich městě, na jejich radnici, v jejich škole nebo kulturním centru, může sídlit zlo, které nepoznáte, dokud ho nezačnete hledat.