Článek
Představte si, že byste přišli do restaurace, kuchař vám podal syrové maso, ukázal na sporák a řekl: „Uvařte si to sami, ale zaplaťte plnou cenu.“ Absurdní? V restauraci určitě. V českých supermarketech je to ale nová, drsná realita, kterou jsme bez řečí přijali. Zákazník se v tichosti proměnil v neplaceného brigádníka a z nákupu potravin se stala technologická bojovka.
Argument o „úspoře za pokladní“? Tady tvrdě narazil
V diskuzi pod mým minulým článkem o Českých drahách se mnozí z vás oháněli tím, že dvojí ceny jsou v pořádku. Prý když si jízdenku koupíte online, šetříte státu náklady na pokladní, a tak je sleva zasloužená. Jenže v supermarketech tahle logika dostává pořádně na frak.
Tady totiž žádnou slevu za ušetřenou práci nedostáváte. Tu práci prostě jen řetězec hodil na vás. Vy nejste „moderní zákazník“, vy jste neplacený zaměstnanec, který si nákup sám odpípá a v menu vyhledá ten správný rohlík. Zatímco u drah vám tu „úsporu“ aspoň teoreticky promítli do ceny, v supermarketu makáte u pokladny zadarmo. Jediný, koho tu skutečně dotujete, je korporát šetřící na mzdách.
Nemáš v mobilu aplikaci? Zaplať pokutu
Dnes už nestačí zboží v akci jen koupit. Musíte mít aplikaci. Pokud odmítáte mít v mobilu dvacet různých ikon, zaplatíte plnou, často brutálně nadsazenou cenu. Tento systém dvojích cen není nic jiného než digitální vydírání. Obchody nás netlačí do aplikací z lásky, chtějí naše data. Výměnou za pár korun slevy jim odevzdáváme své soukromí. Nejhůř na to doplácejí senioři, kteří jsou za absenci chytrého telefonu chladnokrevně trestáni vyšší cenou.
Pípni si sám a hlavně nezdržuj!
Samoobslužné pokladny řetězcům šetří nemalé peníze na personálu. Vy uděláte kompletní práci pokladní – zvážíte ovoce, zeleninu, vyhledáte pečivo, naskenujete čárové kódy. A odměna za tuhle brigádu? Žádná. Místo slevy za vlastní práci nad vámi stojí kamera, umělá inteligence sleduje každý váš pohyb a vy se cítíte spíše jako podezřelý zloděj než vážený zákazník. Stačí drobná chyba a už na vás bliká červené světlo.
Kdo za to vlastně může?
Je hrozně jednoduché nadávat na nenažrané řetězce. Jenže kdo na tuhle hru přistoupil? My sami. Supermarkety nás prostě vychovaly. Byli jsme to my, kdo si ty aplikace poslušně stáhl. My, kdo přestal chodit ke klasickým pokladnám, protože nám to přišlo „moderní“.
Vyměnili jsme lidský kontakt a solidaritu se staršími za falešný pocit, že jsme v akci ušetřili na jogurtu. Přitom jsme se nechali dobrovolně zapřáhnout do cizího stroje na peníze, kde pracujeme bez nároku na mzdu a ještě si u toho libujeme, jak jsme digitálně „vychovaní“.
