Článek
V televizi slyšíme o lidských právech, ale v zákulisí jde o jediné: o prachy a o to, aby ropa tekla tam, kam má. Ropa udělala z Blízkého východu šachovnici velmocí, kde jsou životy obyčejných lidí jenom drobné do automatu. Pojďme si říct na rovinu, jak moc je tenhle region obětí cizích zájmů, které nakonec dotujeme my všichni při každém tankování.
Když se dneska řekne Blízký východ, každému se vybaví šejkové v mrakodrapech. Jenže ještě před sto lety to byla v podstatě jenom pustina. Pak se ale začalo vrtat a pod nohama těch nejchudších lidí se objevilo největší bohatství na světě. Jenže místo aby to lidem přineslo klid, přitáhlo to dravce, co ucítili zisk.
Ropa jako magnet na „demokracii“ z USA
Jakmile Amerika a další západní státy zjistily, že bez ropy z Blízkého východu se jim zastaví auta i celá ekonomika, začaly se do tamní politiky montovat takovým způsobem, že z regionu v podstatě udělaly svoji soukromou benzínku. Oficiálně se sice v televizi mluví o šíření svobody, ale realita je mnohem cyničtější.
Když USA někde zasáhnou, jako třeba v Iráku, nejde o to, aby se tam lidi měli líp. Jde o to, aby v Bagdádu seděl někdo, kdo bude tancovat, jak Washington píská. Klíčem je totiž petrodolar. Pro USA je životně důležité, aby se ropa prodávala jen za dolary. Jakmile se nějaký místní vládce, třeba Kaddáfí nebo Saddám Husajn, rozhodl, že zkusí prodávat ropu v jiné měně, najednou byl zničehonic „hrozbou pro svět“ a musel jít z kola ven.
Proč zrovna Blízký východ a ne Severní Korea nebo Afrika?
Tady se ta falešná hra ukazuje v plné nahotě. Proč vidíme „humanitární mise“ jen tam, kde jsou ropná pole? V Severní Koreji žijí lidé v totální nesvobodě pod nejtvrdším režimem na světě už desítky let. Ale protože tam není ropa, nikoho to k invazi neláká.
Ještě smutnějším příkladem je Afrika. V Demokratické republice Kongo zuří války desítky let a umírají miliony lidí. V Súdánu nebo Etiopii se dějí zvěrstva, která si nezadají s těmi nejhoršími diktaturami historie. Ale protože tam netečou ty správné suroviny tím správným směrem, světoví lídři jen „vyjadřují hluboké znepokojení“ a jdou dál počítat zisky z ropných polí. Je to jasný vzkaz: „Vaše svoboda má cenu jen tehdy, když pod vašima nohama leží něco, co můžeme nalít do nádrže.“
Dvojí metr v přímém přenosu
Tahle faleš bije do očí i u spojenců. Když jde o ropu, najednou nikomu nevadí, že se kamarádí s diktátory, kteří sekají hlavy na náměstích. Pokud sypete ropu levně a kupujete za ty prachy americké zbraně, jste „stabilní partner“. Pokud ale chcete vlastní nezávislou cestu, hned se mluví o diktatuře a přilétají bombardéry.
Pro velmoci je tenhle chaos vlastně výhodný. Rozhádaný region se ovládá mnohem snáz, než kdyby se tamní státy spojily a řekly si o férovou cenu. Velmoci tam mír vlastně ani nechtějí – potřebují jen, aby ty trubky s ropou zůstaly pod jejich kontrolou.
Závěr: Bohatství, které se platí krví
Dá se říct, že ropa je pro Blízký východ spíš rozsudek než dar. Je to válka, kterou my na západě sice nevidíme na vlastní oči, ale nepřímo ji platíme pokaždé, když zastavíme u pumpy. Bez ropy by si tam velmoci možná ani neuvázaly tkaničku, natož aby tam posílaly armády. Je to bohatství, za které obyčejní lidé na obou stranách platí tu nejvyšší cenu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petrodolar
https://wikileaks.org/clinton-emails/emailid/12659
https://cs.wikipedia.org/wiki/Prokletí přírodních zdrojů
https://fts.unocha.org/
