Článek
Vítejte v dubnu 2026. Venku kvetou stromy a na benzínkách cenovky, ze kterých se lidem se slabším srdcem dělají mžitky před očima. Ropa Brent tancuje kolem stovky dolarů za barel, protože se na Blízkém východě zase někdo špatně podíval na tankery. A co děláme my? Přesně to, co nám jde nejlépe: propadáme kolektivní hysterii.
Profesionální strašiči v hlavním vysílacím čase
Máme tu novou kastu celebrit – „energetické věštce“. Pánové v oblecích, kteří v televizi vypadají, jako by právě viděli padat meteorit na Pražský hrad. Pokaždé, když cena na burze v Lipsku poskočí o dvě eura, přispěchají s titulkem: „Nezvratný šok! Připravte se na nejhorší.“
Krize se stala životním stylem. Kdo nemá v garáži elektrocentrálu a v komoře sto kilo těstovin z akce, jako by v roce 2026 ani nebyl Čech. Milujeme ten pocit ohrožení. Dává nám legitimní právo stěžovat si u piva na „ty nahoře“, aniž bychom museli hnout prstem.
Jaderný sen: Budeme se mít skvěle (v roce 2067)
Dukovany dostaly posvěcení, že mohou v krajině strašit až do roku 2067. Osmdesát let. Naše vnoučata budou mít stabilní proud, zatímco se budou v učebnicích dějepisu divit, jak vypadal skutečný les.
Jenže mě teď v dubnu pálí ta složenka v mailu, ne to, kolik megawattů vyrobí čtvrtý blok v době, kdy už budu mít náhrobek s QR kódem. Máme fascinující schopnost radovat se z řešení, která nastanou za čtyřicet let, zatímco aktuální ceny paliv řešíme tak, že nadáváme na „zelený diktát“ a přitom si do kufru auta cpeme kanystry s naftou v akci.
Stát jako zachránce s padesátikorunou
A pak je tu stát. Ta entita, která nás nejdřív nechá vyděsit k smrti analýzami o nedostatku všeho, aby pak s velkou slávou oznámila, že „zastropuje“ nebo „podpoří“. Je to, jako by vám někdo zapálil barák a pak vám s úsměvem podal sklenici vody, abyste si mohli loknout.
Snížení daně na naftu nebo omezení marží jsou jen drobné, které nám stát milostivě vrátí, abychom měli pocit, že nás zachránil před bankrotem. Ve skutečnosti jen všichni společně dotujeme systém, kterému nerozumíme, ale víme, že je rozbitý.
Skanzen s chytrými hodinkami
Energetická krize 2026 není o nedostatku plynu nebo ropy. Je o nedostatku kritického myšlení. Jsme fascinující skanzen. Země, kde lidé platí hodinkami a sledují v reálném čase polohu svého balíčku z Číny, ale pořád věří, že když se v Teheránu někdo blbě vyspí, jejich život v Horní Dolní skončil.
Možná by nám ta umělá inteligence, co dneska ovládá všechno od ledniček po armádu, měla začít psát návody na to, jak se prostě nezhroutit z vlastního pohodlí. Pravda je taková: pokud svítíte a čtete tenhle článek, apokalypsa se opět o týden odkládá. Běžte si uvařit kafe, dokud ta konvice ještě funguje.
