Článek
Tleskali jsme si, když se zavíraly kohouty z východu. Z morálního hlediska je to naprosto v pořádku, nechceme financovat agresi.
Jenže historie nás učí, že skutečná suverenita není o tom, že jen změníte dodavatele. Je o tom, abyste nebyli v hrsti nikoho. Dnes dáváme miliardy za LNG a spoléháme na regiony, které mají k stabilitě někdy stejně daleko jako ty předchozí. Vyměnili jsme jednu závislost za druhou, ale s mnohem vyšší cenovkou.
Morálka vs. Ekonomika
Odstřižení od Ruska je správné, ale z ekonomického hlediska jsme dostali tvrdý direkt. LNG je dražší už z principu logistiky,zkapalnit, naložit, převézt přes oceán, odpařit. To není dočasný výkyv, to je nový standard, který budeme v cenách energií platit už pravděpodobně navždy.
Riziko, o kterém se málo mluví: Hormuzský průliv
Situace v Hormuzském průlivu se v posledních týdnech vymkla kontrole a burzy na to okamžitě reagovaly růstem cen. To je fakt. Otázkou ale zůstává, co by se pravděpodobně dělo, pokud by se tato krize protáhla na měsíce:
Zkouška evropské solidarity: Pokud by začaly vysychat zásobníky v zemích s přístupem k moři, vyvstává riziko, že státy začnou plyn prioritně využívat pro vlastní potřebu. Jako vnitrozemská země na konci trubky bychom se mohli ocitnout v situaci, kdy budeme s napětím čekat, kolik plynu k nám fyzicky doteče.
Tlak na průmysl a zaměstnanost: Pokud by vysoké ceny a omezená dostupnost trvaly čtvrt roku a déle, hrozilo by zavádění regulačních stupňů. Energeticky náročné provozy jako sklárny nebo chemičky by čelily existenčním potížím, což by mohlo mít přímý dopad na stabilitu pracovních míst.
Inflační řetězec: Dlouhodobě drahé energie by se nevyhnutelně promítly do cen všeho, od dopravy po potraviny. To, co jsme zažili v roce 2022, by v takovém scénáři mohlo být jen slabým odvarem.
Není normální sázet na jednoho
Můj názor je jednoduchý:
Není strategicky normální, aby se stát upínal na jeden jediný způsob dopravy surovin, ať už je to jakýkoliv. Skutečná bezpečnost neznamená vyměnit ruského medvěda za závislost na lodích, které musí proplout nejužším hrdlem světa v nejvýbušnějším regionu planety.
Být morální je správné, ale také drahé. Měli bychom to přiznat na rovinu a začít přemýšlet a nevsázet vše na jednu kartu. Suverenita totiž začíná tam, kde končí strach z toho, že nám někdo na druhém konci světa „vypne kohoutek“.
