Článek
Když dnes procházíte centrem Kolína, snadno přehlédnete nenápadný průchod v ulici Na Hradbách. Pokud jím ale projdete, ocitnete se v úplně jiném světě. Hluk moderního města náhle utichne a před vámi se otevře prostor, kde jako by čas zpomalil. Jen málokdo si dnes uvědomuje, že právě tady existovalo po staletí významné centrum židovského života v českých zemích.
Kolín nebyl jen strategickým městem na Labi. Od středověku představoval také bezpečný přístav pro židovskou komunitu, která zde zapustila kořeny už ve čtrnáctém století. Zatímco v jiných městech bývala ghetta namačkaná v temných a stísněných částech, kolínská židovská čtvrť měla zvláštní atmosféru. Synagoga nestála okázale na náměstí, ale byla ukrytá uvnitř domovního bloku mezi zahradami a dvory. Celé místo působilo spíše jako malé město uvnitř města.
Právě zde vzniklo něco mimořádného. Po generace sem přijížděli studenti, rabíni a učenci z celé střední Evropy. V místních ješivách se dlouhé hodiny diskutovalo nad Talmudem a náboženskými texty. Význam kolínských učenců byl natolik velký, že se o městě začalo mluvit jako o „Jeruzalému na Labi“. Kolín tak patřil mezi hlavní centra židovského vzdělání v Čechách.
Město rabínů, filozofů a legend
Když dnes člověk vstoupí na Starý židovský hřbitov, působí to téměř surrealisticky. Tisíce náhrobků namačkaných těsně vedle sebe, pokrytých mechem a nakloněných stářím, vytvářejí tiché kamenné město. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí z patnáctého století — z doby, kdy Evropané teprve objevovali Nový svět za oceánem.
Pod jedním z nejvýznamnějších náhrobků odpočívá rabi Becalel, syn slavného pražského rabína Löwa, kterého legendy spojily s příběhem o Golemovi. Když Becalel na konci šestnáctého století přišel do Kolína, ujal se vedení zdejší vyhlášené talmudistické školy a vtiskl místnímu vzdělávání velký intelektuální význam. Po jeho smrti v roce 1599 se jeho hrob stal vyhledávaným místem pro židovské komunity z celé Evropy.
Na tuto bohatou duchovní tradici navázal na konci devatenáctého století slavný filozof Hugo Bergmann, jehož rodové kořeny sahaly právě sem, do staré kolínské židovské rodiny. Přestože se narodil v Praze, kde později seděl na gymnáziu v jedné lavici s Franzem Kafkou a patřil do úzkého okruhu kolem Maxe Broda, Kolín a jeho duchovní atmosféra pro něj zůstávaly celoživotní inspirací. Bergmann později odešel do Palestiny, kde se stal prvním ředitelem Národní knihovny a spoluzakladatelem Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Osud jeho rodiny tak s přezdívkou „Jeruzalém na Labi“ získal zvláštní symbolické propojení.
Několik dní, které ukončily staletí
Jenže zatímco Hugo Bergmann pomáhal budovat nový intelektuální svět v Palestině, nad kolínskou komunitou se začala stahovat temnota nacistické okupace. Tragédie místních Židů není anonymním příběhem statistik. Má konkrétní jména, rodiny a osudy.
Pamětní deska připomínající židovské oběti z roku 1942 na škole v Ovčárecké ulici v Kolíně.
Jedním ze symbolů konce kolínské komunity je osud rodiny posledního kolínského rabína Richarda Federa. Tento vzdělaný a hluboce respektovaný muž stál v čele komunity v jejích nejtěžších letech. Když nacisté v roce 1942 zahájili deportace, drtivá část rodiny rabína Richarda Federa byla odvlečena do transportů a následně zahynula v nacistických vyhlazovacích táborech. Sám Richard Feder sice holokaust přežil a po válce se vrátil zpět do Kolína, ale vrátil se jako člověk, kterému zmizela celá rodina i svět, který znal celý život.
Podobný osud potkal i další významné kolínské rody a příbuzné těch, kteří nestihli odejít do zahraničí včas. Skončili v transportech do terezínského ghetta a později v likvidačních táborech na východě.
Během několika transportů v červnu roku 1942 bylo z Kolína deportováno přes dva tisíce lidí. Během několika málo dní tak zanikla komunita, která v Kolíně bez přerušení existovala po dlouhá staletí.
Kameny, které stále mluví
Kameny zmizelých připomínají v Kolíně oběti holokaustu.
Dnes se minulost v Kolíně připomíná zvláštním způsobem — často přímo pod nohama kolemjdoucích.
Mosazné kostky v chodnících, známé jako Stolpersteine neboli Kameny zmizelých, nesou jména konkrétních obyvatel města. Lékařů, obchodníků, studentů i malých dětí. Každý kámen připomíná člověka, který byl vytržen ze svého domova a zavražděn jen kvůli svému původu.
Právě v tom tkví síla kolínského příběhu. Není to vzdálená historie z učebnic. Je to příběh lidí, kteří chodili stejnými ulicemi jako dnešní obyvatelé města.
Dnešní Kolín už žije úplně jiným životem. Město dnes určují továrny, automobilky a každodenní ruch jedenadvacátého století. Přesto stačí projít nenápadnou branou, zastavit se mezi starými zdmi synagogy nebo vejít mezi nakloněné náhrobky starého hřbitova — a člověk si uvědomí, že některé příběhy z města nikdy úplně nezmizí.
Starý židovský hřbitov v Kolíně
„Jeruzalém na Labi“ dnes už nežije v hlučných ulicích ani v modlitbách místních rabínů. Pořád ale přežívá v kamenech, v tichu starých uliček a v paměti města, které dodnes nese stopy jednoho z nejvýznamnějších kulturních světů, jaké kdy ve středních Čechách existovaly.
Zdroje:
