Článek
Zastávka v čase: Kde se mluví „po našem“
Představte si, že projíždíte nekonečnou rovinou středního Texasu. Teploměr ukazuje 40 stupňů, kolem vás jsou ranče s dlouhorohým dobytkem a prach. Náhle narazíte na městečko s názvem West, Praha nebo Dubina. Zastavíte u pekárny a místo klasického amerického jablečného koláče na vás z pultu svítí nápis KOLACHE.
Když se zaposloucháte do hovoru starších štamgastů, zjistíte, že jejich angličtina má podivný rytmus. Jakmile ale zaslechnou, že jste z Evropy, možná na vás vytáhnou větu: „Jak se máš? Dobré ráno!“ Je to čeština, kterou někdo před 150 lety vyvezl z moravské vesnice a nechal ji tam zamrznout v čase.
Malá česká pekárna v Westu v Texasu
Cesta do neznáma za pět dolarů
V polovině 19. století nebyla střední Evropa zrovna rájem na zemi. Bída a hlad po půdě donutily tisíce Čechů k riskantnímu kroku. Texas tehdy lákal na nevídanou věc: levnou a úrodnou půdu – akr stál jen pár centů.
První velké vlny průkopníků dorazily v 50. letech 19. století pod vedením kněze Josefa Bergmanna. Realita byla drsná. Po měsíci na rozbouřeném oceánu čekala přistěhovalce neprostupná divočina a neznámé nemoci. Přesto tito lidé vytrvali a vytvořili komunity, které dodnes tvoří páteř texaského venkova.
Od oscarových hvězd po soudce
Že nejde jen o hrstku zapomenutých farmářů, dokazuje fakt, jak hluboko české geny do americké kultury pronikly. Možná vás překvapí, že jedna z nejslavnějších hollywoodských hereček, držitelka Oscara Sissy Spacek (hvězda filmu Carrie), je hrdou potomkyní moravských emigrantů. Její dědeček, Arnold Adolph Špaček, byl dokonce starostou texaského města Granger a významným komunitním lídrem.
A nebyla jediná. Augustin Haidusek (Hajdušek) se stal prvním českým soudcem v USA a v 19. století v texaském parlamentu tvrdě bojoval za to, aby se ve školách mohlo mluvit i česky. V mnoha okresech měla tehdy čeština takovou váhu, že se bez ní soudci ani obchodníci neobešli.
Když se střetly dva světy: Češi a Mexičané
Čeští přistěhovalci nepřicházeli do prázdné země. Jen pár let před jejich příjezdem byl Texas součástí Mexika. Přestože území už úředně patřilo Spojeným státům, původní mexičtí obyvatelé (Tejanos) zde zůstali dál. Moravští sedláci a mexičtí kovbojové se tak stali přímými sousedy.
Právě u společných ohňů na zaprášených polích došlo k něčemu nečekanému. Češi vytáhli své tahací harmoniky a spustili polku. Mexičtí vaqueros, kteří do té doby harmoniku neznali, byli tím poskočným rytmem naprosto očarovaní. Netrvalo dlouho a harmonika se stala srdcem mexické lidové hudby. Mexičané převzali rytmus polky a vytvořili žánry jako Norteño a Tejano. Bez našich předků by dnešní mexická hudba zněla úplně jinak.
Koláč jako státní symbol a pivo Shiner
Zatímco my koláče bereme jako sladký dezert, Texasané z nich udělali fenomén. Město West je oficiálně „hlavním městem koláčů v Texasu“. Místní pekárny obslouží tisíce lidí denně a kromě povidel nabízejí i „Klobasneky“ – slanou variantu s párkem a jalapeños.
A žádný příběh o Češích by nebyl úplný bez piva. V roce 1909 založili farmáři v městečku Shiner pivovar, který později proslavil imigrant Kosmos Spoetzl. Dnes je Shiner Bock jedním z nejoblíbenějších řemeslných piv v celých USA.
„Texas Czech“: Jazyk, který přežil izolaci
V komunitách jako Hostyn nebo Fayetteville vznikl unikátní dialekt Texas Czech. Protože byli tito lidé odříznuti od vývoje ve vlasti, jejich jazyk si zachoval tvary z 19. století s příměsí angličtiny. Můžete tak slyšet fascinující věty typu: „Šutni ty dóry, ať tam nejde ten vítr.“ (z anglického Shut the doors).
Odkaz, který nevyprchal
Dnes už mladší generace v Texasu česky plynule nemluví, ale hrdost zůstává. Každý rok se koná festival Westfest, kde tisíce lidí tancují polku a zapíjejí koláče pivem. Příběh českého Texasu je připomínkou toho, že i malý národ ze srdce Evropy dokáže vtisknout svou tvář celému jednomu státu na druhém konci světa.
Zdroje:
