Článek
Letná: Skandování vs. realita pondělního rána
Hezký pohled na zaplněnou pláň, ale skutečná demokracie začíná až ve chvíli, kdy člověk vypne emoce, zapne mozek a přestane žrát každou hloupost, kterou mu někdo předhodí na internetu. Vykřičet si hlasivky na demonstraci je ta nejjednodušší část. Pokud ale v pondělí zase skočíme na první dezinformaci, kterou uvidíme v mobilu, tak jsme tam na tom mrazu stáli úplně zbytečně.
Demokracie není charita
Máme pocit, že nám svobodu někdo dluží jako sociální dávku. Že stačilo jednou v roce 1989 vystát frontu na Václaváku a od té doby máme nárok na pečené holuby do huby. Jenže svoboda bez zodpovědnosti je jen bordel. Polovina národa kašle na volby, ale pak se hádá na Facebooku o věcech, kterým nerozumí ani z rychlíku. Jsme jako lidi, co dostali Ferrari, ale neumí ani zařadit jedničku, tak jen stojí na místě a nadávají, že to nejede.
Od ostnatého drátu k dobrovolnému vymývání mozků
Dřív nás stát držel zkrátka a cpal nám do hlavy jednu jedinou „pravdu“. Dneska můžeme vědět úplně všechno, ale my si dobrovolně vybíráme ty největší splašky. Je fascinující, jak rychle jsme vyměnili kritické myšlení za pohodlné lži, které nám servírují. V roce 1989 lidé riskovali kriminál za jeden samizdat, dneska lidi nejsou schopní ani dočíst článek do konce, než pod něj napíšou nenávistný komentář. Svoboda slova se stala právem vypustit z pusy jakýkoliv hnůj, aniž by člověk nesl následky.
Jsme jen diváci s plným břichem
Zvykli jsme si, že svoboda je samozřejmost. Jako tekoucí voda nebo elektřina. Jenže ona není. Je to systém, který stojí a padá na tom, že lidi nebudou ovce. Pokud se o ni nestaráme, pokud nás zajímá jen to, co je v akci v supermarketu, tak si nezasloužíme nic jiného než to, že o ni zase přijdeme. A tentokrát nás nikdo nebude muset mlátit pendrekem, my si ty mříže kolem sebe postavíme sami ze své vlastní lhostejnosti a hlouposti.
Přestaňme cinkat a začněme myslet
Dojímání nad historií nebo jednorázové akce na Letné nám svobodu neudrží. Pokud chceme žít v demokracii, musíme se chovat jako dospělí, ne jako uražené děti, kterým někdo vzal hračku. Svoboda neznamená, že se o nás někdo postará. Znamená to, že se musíme starat my. A pokud na to nemáme kapacitu, tak ty klíče klidně zase schovejte, jsou nám totiž k ničemu.
