Článek
Dnešní svět někdy působí, jako by se v něm úplně vytratil smysl pro realitu. Žijeme v zemi, kde uříznutý kmen na návsi spustí policejní manévry, zatímco reálná škoda na majetku končí v koši dřív, než policisté odjedou z parkoviště. Ten nepoměr mezi horlivou ochranou symbolů a faktickou ochranou občanů už totiž přestal být vtipný a stal se diagnózou.
Tradice se nehlásí, tradice se hlídá
Stačí se podívat na aktuální fenomén kácení májek. Někdo v noci podřízne kmen a místo toho, aby si místní přiznali, že tradici prostě neuhlídali, volá se Policie ČR. Najednou je z toho kriminální případ, který plní zprávy. Přitom smysl téhle tradice byl vždycky jednoduchý: májka se nestaví jen proto, aby stála, ale aby se uhlídala. Je to souboj šikovnosti, hrdosti a trpělivosti. Když se to nepovede, není to zločin, ale prohra hlídky, která u toho sudu nejspíš usnula. Dřív by se to vyřešilo v hospodě jednou větou, dnes místo selského rozumu nastupují paragrafy.
Sto tisíc škody a kamery v „mrtvém úhlu“
Kontrast s běžnou realitou je ale mrazivý. V lednu mi někdo naboural prakticky nové auto, zaparkované na místě, kde jsou kamery. Škoda kolem 100 tisíc korun. Policie přijela, sepsala formulář pro pojišťovnu a tím to v podstatě skončilo. Nejvíc mě zarazila ta upřímnost: kamery, které jsou přímo na místě, se prý zkoumat nebudou. Případ byl uzavřen dřív, než policisté stihli zařadit rychlost a odjet z parkoviště.
Paradox priorit: Symbol versus realita
Sto tisíc reálné škody na soukromém majetku, konkrétní místo, jasný potenciální důkaz – a nulová snaha. Přitom ujet od nehody žádná tradice není, je to zbabělost a porušení zákona. Ale pak přijde situace, kdy někdo neuhlídá májku, a najednou se s plným nasazením řeší „pachatel“. Nejde jen o tu májku. Jde o princip. Máme tendenci přenášet odpovědnost za vlastní selhání (jako je nehlídaný kmen) na státní aparát, ale zároveň se smiřujeme s tím, že když se stane něco skutečně vážného, systém jen pasivně konstatuje stav.
Mašle jako řešení?
Možná je problém v tom, že jsme si zvykli řešit symboly, které jsou „vidět“ na sociálních sítích, a přehlížet realitu všedního dne. Májka je událost, nabourané auto je jen individuální problém a hromada papírování. Jenže právě v tom vězí ten největší paradox. Měli bychom být schopni rozlišit, co je trestný čin a co jen důsledek vlastní nepozornosti.
Možná bych měl příště na auto navázat pár mašlí a postavit ho doprostřed návsi jako obecní symbol. Třeba by pak ty záznamy z kamer najednou začaly někoho zajímat.
