Článek
Průměrná mzda v Česku překonala 50 tisíc korun. Podle statistik a oficiálních tabulek bych měl být spokojený a mít pocit zajištěného člověka. Jenže když se podívám na auta před domy v naší ulici, připadám si spíš jako ten, komu ujel vlak.
Rozhodně nechci fňukat a už vůbec ne závidět. Vím, co je to tvrdá práce, a domů nosím peníze, o kterých spousta lidí v tabulkách jen sní. Sám si vlastně vůbec nestěžuji – máme nová auta, s rodinou jezdíme několikrát za rok na dovolenou a žijeme přesně tak, jak se od slušného nadprůměrného příjmu čeká. Jenže právě proto, že moc dobře vím, kolik takový životní standard dnes stojí peněz, mi pohled na lidi v mém okolí občas hlava nebere.
Oficiální tabulky vs. realita okresního města
Žijeme na běžném okresním městě, kde fabriky a místní firmy rozhodně nerozdávají manažerské odměny z pražských mrakodrapů. Máme alespoň hrubou představu o tom, jaké mzdy se v místních podnicích pohybují. Přesto když projíždím naší ulicí, oficiální matematika přestává platit. Před domy stojí nová auta, na každém druhém dvoře roste nová pergola, dává se nová fasáda nebo se bagrují bazény.
Naproti bydlí mladá rodina. Nová fasáda, tepelné čerpadlo, dvě relativně nová auta a každoročně dovolená u moře. Přeju jim to, stejně jako všem ostatním. Jen si občas říkám, jak se takový životní standard skládá z mezd, o kterých se v našem regionu běžně mluví. Když si totiž spočítám fixní náklady na život, drahé energie a nákupy potravin pro rodinu, vím, jak velkou porci z mého nadprůměru to ukousne. Kde se tedy bere ten viditelný blahobyt kolem nás?
Život na dluh a skryté dědictví
Nabízí se několik vysvětlení. Tři z nich mi připadají nejpravděpodobnější.
První věcí je, že velká část toho nablýskaného světa kolem nás je postavena na obřím dluhu. To nové auto před domem často nevlastní soused, ale leasingová společnost. Nová střecha se nedělala z úspor, ale z masivní půjčky, kterou bude rodina splácet příštích dvacet let. Žijeme v době, kdy se úspěch v očích okolí neměří tím, kolik máte naspořeno, ale jak velký úvěr vám banka ještě schválí. Lidé chtějí žít hned teď a rizika neřeší.
A pak je tu ještě jedna věc, na kterou často zapomínáme. Mnoho lidí nežije jen z aktuální výplaty. Někdo zdědil dům, jiný prodal pozemek, další léta investoval nebo pronajímá nemovitost. Takové příjmy v debatách o mzdách většinou vůbec nezazní.
Když statistiky nevidí víkendové melouchy
Dalším faktorem je, že vedle oficiálních příjmů existují i melouchy, vedlejší práce, brigády nebo podnikání, které statistiky mezd zachytí jen částečně. Řemeslník nebo drobný živnostník sice může mít na papíře skromný příjem, ale díky odpoledním a víkendovým melouchům si dokáže vydělat zajímavé peníze. Je to tvrdá práce a ty peníze si zaslouží. Výsledkem je pak ale iluze, kdy lidé v oficiálních tabulkách sice nijak nevyčnívají, ale v reálu investují do domů a kupují auta.
Možná statistiky nelžou. Možná jen nedokážou zachytit celý obrázek, který člověk vidí každý den kolem sebe.
Možná jsou Češi mnohem bohatší, než si myslíme. Možná jen žijí více na dluh. A možná je pravda někde mezi tím. Když se ale rozhlédnu kolem sebe, jedno vím jistě – s nadprůměrnou výplatou si dnes rozhodně nepřipadám jako někdo, kdo patří mezi nějakou smetánku.
