Článek
Čtyřka jako facka hned na startu
Představte si, že se učíte úplně novou dovednost. Snažíte se, potíte se nad každým tahem pera, ale výsledek prostě není esteticky dokonalý. Pak přijde někdo, komu důvěřujete, a do sešitu vám „vypálí“ čtyřku. Právě to se stalo prvňáčkovi, jehož písanka vyvolala na internetu bouři.
Nebylo to úhledné, to je pravda. Písmena tančila mimo linky, sklon nebyl jednotný. Ale je čtyřka – známka, která na druhém stupni znamená „těsně nad propastí“ – správným vzkazem pro dítě, které se školou teprve začíná?
Drezura, nebo rozvoj?
Diskuse pod příspěvkem na Deníku jasně ukázala dva světy. Jeden tábor tvrdí: „Pokud píše jako kocour, musí to vědět. Škola není holubník a pravidla platí pro každého.“ Podle těchto hlasů je přísnost nutná k tomu, aby si dítě nezvyklo na lajdáckost.
Druhý tábor, složený často z psychologů a moderních pedagogů, se však hrozí. Čtyřka v první třídě není hodnocení výkonu, je to pedagogický „trest“. V šesti letech si dítě neřekne: „Aha, musím víc trénovat sklon.“ Dítě si řekne: „Jsem hloupé, nejde mi to a škola je místo, kde selhávám.“
Motorika není volba
Důležitým faktorem je, že psaní je čistě fyziologický proces. Jemná motorika se u dětí vyvíjí různým tempem. Zatímco někdo má ruku pevnou, jiný s ní bojuje jako s cizím nástrojem. Známkovat nedostatečně vyvinutou motoriku čtyřkou je podle odborníků podobné, jako kdybychom dítě trestali za to, že ještě neuběhne stovku pod patnáct vteřin.
Ztratit dítě hned v první třídě?
Největším rizikem takto přísného známkování není to, že dítě bude psát ošklivě. Největším rizikem je, že ztratí chuť se snažit. Pokud i po maximálním úsilí přijde čtyřka, proč by se mělo snažit příště?
Mnoho škol už proto v první třídě od klasických známek upouští a využívá razítka, včeličky nebo slovní hodnocení. To dokáže pojmenovat chybu, ale zároveň ocenit snahu. Čtyřka totiž nenabízí žádnou cestu ke zlepšení, jen pocit studu.
