Článek
Vloni v létě jsme měli jet do Pobaltí, ale osud (a svodidla) rozhodly jinak. Po nehodě u litevských hranic jsme auto poslali domů a zbytek dovolené strávili cestováním po Polsku vlaky a autobusy.
Byl to kulturní šok. Všude uklizeno, lidé nesmírně nápomocní a polské vlaky? Moderní, tiché a neuvěřitelně čisté. Můj syn s PAS i jeho mladší sestra si to vyloženě užívali.
Návrat do české reality
To pravé „vystřízlivění“ nás ale čekalo až po čase doma, když jsme se rozhodli vyzkoušet Baltic expres v rámci našich tratí.
Syn se mě ptal, odkud ten vlak jede. Když jsem mu vysvětlil, že je to mezinárodní spoj, který jede až od Baltu z Polska a patří našim drahám, nevěřil mi. Rozhlédl se po vagonu a pronesl větu, která mě dostala:
„Tati, a proč si v Polsku děláme takovou ostudu? Proč tam posíláme takové hnusné vlaky?“
Skanzen na kolejích
Musel jsem mu dát za pravdu. Seděli jsme ve vagonu, který pamatoval snad ještě Husáka.
Špína a prach: Okna, přes která bylo sotva vidět, a prach v čalounění, který by se dal těžit.
Zafukování: Do vlaku táhlo snad úplně všude, jako by těsnění bylo jen doporučený doplněk.
Boj o hygienu: Dveře nešly skoro otevřít a funkční WC? V celém vlaku snad jedno jediné, takže se v posledním vagonu tvořila věčná, nervózní fronta.
Styděl jsem se. Poláci, o kterých si my Češi tak rádi vyprávíme vtipy, nás v kultuře cestování předběhli o světelné roky. A není to o penězích, jízdné v Polsku rozhodně není dražší. Je to o přístupu.
Kde se stala chyba?
Jak je možné, že země, na kterou jsme se dřív dívali přes prsty, dokáže vypravit moderní soupravy, zatímco my na prestižní linku k moři nasadíme šrot, ve kterém se dítě i dospělý štítí jít na záchod?
Synova otázka trefila hřebíček na hlavičku. My si v tom Polsku skutečně děláme ostudu. A nejhorší je, že už jsme si na tu naši „středoevropskou bídu“ tak zvykli, že nám to přijde normální.
Dokud nám to neřekne dítě, které právě vidělo, jak to vypadá u sousedů.
