Článek
Věděli jste, že za cenu výchovy jednoho dítěte byste si dneska koupili garsonku v Praze nebo rodinný dům v regionu? Podle ekonomických propočtů, které vycházejí z dat o spotřebním koši a inflaci, se stal průměrný náklad na výchovu potomka do 18 let částkou mezi 3 až 4 miliony korun.Z dětí se stal luxusní statek. Otázkou zůstává, kolik z těch peněz utrácíme proto, že musíme, a kolik proto, že jsme se nechali ulovit do pasti „dokonalého rodičovství“.
Inflace nároků: Klacek už nestačí
Dřív byla nuda zadarmo. Stačil les, parta dětí a fantazie. Dneska je nuda diagnóza, která se léčí peněženkou. Pokud dítě nemá každý den odpoledne naplánované na minuty – pondělí angličtina, úterý tenis, středa kódování – máme pocit, že jsme jako rodiče selhali.Podle statistik Českého statistického úřadu (ČSÚ) výdaje domácností na volný čas a vzdělávání tvoří čím dál citelnější položku v rodinných rozpočtech. Neplatíme jen za kroužek, platíme za svůj klidný pocit, že „pro něj děláme maximum“. Jenže výsledkem je často dítě, které neumí být samo se sebou a bez organizovaného programu je úplně ztracené.
Marketing na city: „Pro zdravý vývoj vašeho dítěte“
To je ta nejúspěšnější věta v historii reklamy. Jakmile ji slyšíme, mozek vypíná a vytahujeme kartu. Speciální ergonomické batohy za pět tisíc, chytré hodinky, aby bylo dítě „v bezpečí“, bio-eko svačinky v nerecyklovatelných obalech.Firmy moc dobře vědí, že rodič je ten nejsnadnější terč. Zatímco na sobě ušetříme, na dítěti ne. Sociální tlak z nás dělá novodobé otroky přesčasů, abychom dětem koupili věci, které vlastně nepotřebují, ale které mají vykompenzovat fakt, že na ně kvůli té práci nemáme čas.
Dítě jako investiční projekt
Z výchovy jsme udělali závod ve zbrojení. Chceme mít děti nejchytřejší a nejúspěšnější. Jenže Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) varuje před alarmujícím nárůstem úzkostí a depresí u školáků. Fenomén „overparenting“ vytváří děti, které mají všechno na stříbrném podnose, ale chybí jim psychická odolnost. Neumí prohrávat, protože jsme jim všechny překážky zametli z cesty za pomocí peněz.
Méně je někdy více
Možná je čas si přiznat, že ty miliony, které do dětí sypeme, jsou často jen naše vlastní projekce. Dítě nepotřebuje pokojíček z katalogu, potřebuje rodiče, který není permanentně ve stresu z toho, jak to všechno zaplatí.Nejde o to nechat děti o hladu. Ale možná by stálo za to vrátit se kousek zpátky. Povolit jim trochu té „levné“ nudy. Nechat je vyběhnout ven bez GPS hodinek. A hlavně přestat brát výchovu jako soutěž o to, kdo má doma dražší kousek. Protože ty nejlepší věci – jako je společný čas nebo obyčejné blbnutí v blátě – jsou pořád ty jediné, které jsou vlastně zadarmo.
