Článek
Nedávno jsem narazil na článek, který mě upřímně překvapil. Autor v něm tvrdí, že když se na konci školního roku zkrátí vyučování o pouhé dva dny, nebo když ředitelé vyhlásí volno, je to pro rodiče naprosto neřešitelný problém. Prý je to ze strany státu nekompetence, protože rodiče musí plnohodnotně pracovat a nemají kam dát děti. Při čtení těch řádků jsem si ale říkal, kam jsme se to jako společnost vlastně posunuli.
Chceme po školách nemožné
Tento přístup totiž dokonale obnažuje obrovský nešvar dnešní doby. Ze škol jsme si udělali jakési multifunkční odkladiště dětí. Očekáváme od nich, že děti vzdělá, vychová k slušnosti, zajistí jim kroužky a teď už zřejmě i nonstop hlídací službu s puncem animátorů.
A běda, jakmile systém na dva dny vypadne! To je hned oheň na střeše, stát selhává a rodiny kolabují. Vážně mají dva dny na konci června moc zničit českou rodinu?
Když je dítě nemocné, taky to jde
Mluvit o tom, že rodiče to „prostě musí zvládnout“, jako by šlo o nesplnitelný nadlidský úkol, je čirý alibismus. Vždyť se nad tím zamysleme. Když dítě dostane v listopadu angínu nebo v březnu chřipku, rodič to taky musí vyřešit ze dne na den. A vyřeší to! Vezme si OČR, domluví babičky, nebo si prostě vezme home office či dovolenou. Nikdo kvůli tomu nepíše srdceryvné články o tom, jak stát selhal, protože dítě má horečku a rodič musí do práce.
Navíc s tímto volnem se na většině škol už dlouho dopředu počítalo. Učitelé měli naplánované odevzdávání učebnic i administrativu. To, že ministerstvo narychlo rozhodlo jinak, je sice chaos, ale dělat z toho neřešitelný problém pro rodiny je prostě přitažené za vlasy.
Kde je zodpovědnost rodiny?
Stát samozřejmě v mnoha věcech selhává a slaďování práce a rodiny v Česku není žádná hitparáda. Ale dělat z učitelů a škol rukojmí naší vlastní neschopnosti zorganizovat si dva dny v roce, to je prostě nefér.
Pořídit si dítě znamená přijmout fakt, že se o něj musím postarat i tehdy, když zrovna není škola. Možná by neškodilo ubrat na fňukání a přidat na kreativitě. Naši rodiče to taky zvládli bez bezplatných státních programů na míru. Tak proč bychom to nezvládli my?
